Článek
| Pokud jde o příjmy, mohli bychom reprezentovat republiku jako průměrná česká rodina. Jsme pár středního věku a máme dvě dospívající děti školou povinné. Bydlíme v panelákovém bytě 3+kk, který nám ale neříká pane. Naše platy jsou průměrné příjmy dvou průměrně středoškolsky vzdělaných lidí. Podle tabulek šedý střed se vším všudy.Jestli je ale naše běžná životní realita průměrně uspokojující, tak si neumím představit, co je potom sešup k finančnímu dnu. Musíme šetřit každou kačku i proto, že si svůj byt budeme muset koupit do osobního vlastnictví. Dáme za něj samozřejmě méně, než za kolik se dnes byty prodávají. Ale i tak to pro nás představuje ohromnou částku.Navíc náš panelák je skoro padesát let starý a pěkně zchátralý. Mám hrůzu z toho, čím ho podepřeme, až se začne bortit. Každý vidí jen tu účetně výhodnou koupi, ale problémy, které hrozí, už tolik nevnímá.Naši kluci, zdatní puberťáci, rostou snad centimetr týdně a cpou se jak nezavření. To je nejspíš jediný ukazatel, ve kterém je naše rodina nadprůměrná. Někdy se mi zdá, že by bylo nejlepší vařit v prádelním hrnci. A polévá mě studený pot, když slyším zas o nějakém dalším zdražování, což v poslední době zní skoro ze všech stran. V noci pak zoufale přemítám, jak s penězi vyjdu. Spory o ně probíhaly u nás vždycky. Můj manžel je chvílemi až chorobně šetrný. O každou korunu na domácnost ho musím prosit a hádat se s ním. Ty hádky mi připadají únavné a ponižující. Zvlášť v poslední době. Tvrdí, že utrácím, a on je jediný člověk v rodině, který umí spořit.Šetřit umí, to musím uznat. Ale úspory pak dokáže utratit bez ohledu na to, co je důležité nebo co má vyšší prioritu. Potřebovala jsem například kluky obléct a obout na zimu. To jsou vždycky velké položky. U manžela to neprošlo. Prý je to zbytečný přepych. Ve stejnou dobu však koupil druhou barevnou televizi, prý „pro rodinu“. A kluci přepycháři chodili zatím v botách, které jim začínaly být malé, a rukávy bund měli div ne k loktům. Manžel čeká, že budu nadšeně projevovat radost nad jeho úžasnými koupěmi a budu mu vděčná za jeho velkorysost. Já jsem z nich spíš pravidelně na mrtvici.Manžel mě obviňuje, že špatně hospodařím, a já jeho, že málo vydělává, na rodině šetří a kupuje zbytečnosti. Jsem z věčného přemítání, jak všechno zaplatím, už dost unavená a z hádek vyčerpaná. Snažím se šetřit na všem, ale deprimuje mě, když vidím, jak naše hospodaření vede spíš k bankrotu než k nějakým pozitivním změnám. Nechápu, jak to zvládají jiné rodiny. Chtěla bych naši situaci změnit, ale nevím jak. |
Mohu vás ujistit, že průměrná česká rodina netrpí nadbytkem odjakživa. Podobně jako ta vaše. A z poradenské praxe vím, že spory o finance jsou bohužel častým jevem. Kde je vzít a nekrást, co za ně zaplatit nejdřív? Tyto problémy řeší spousta rodin.
Naše potřeby jsou mrchy, které vždycky předbíhají naše možnosti. A to dokonce i u spousty lidí, kteří mají peněz hodně. Rozdíly mezi rodinami bývají v přístupu k problému.
Existují dvě cesty. Hádky a vzájemné obviňování. Nebo spolupráce, dobrá vůle a vynaložení rozumu. Někdo hledá, kde co nejvíc ušetřit, jiný se snaží vydělat víc peněz a další kombinuje oba tyto přístupy. Čím méně peněz rodina má, tím lepší dohodu a spolupráci vyžaduje řešení jejích problémů.
Odlišný postoj k financím může mít na vztah stejné dopady jako nevěra
Neexistuje jeden neomylný recept, jak má rodina s financemi hospodařit. V zásadě je dobrý každý systém, který funguje ke spokojenosti všech a nejsou kolem něho zbytečné spory.
Pokud se objeví vážné neshody, řeší je Občanský zákoník. Podle něj mají mít všichni členové rodiny přibližně stejnou životní úroveň. Bez ohledu na to, kdo kolik vydělává. Zákon předpokládá, že každý z manželů dělá maximum v rámci svých možností.
Spravedlivé rozdělování
Nejlépe zajistíte spravedlivou životní úroveň tak, že oba průměrné příjmy sesypete na jednu hromádku a po dohodě je rozdělíte. Platí, že nejdříve musíte pokrýt základní potřeby rodiny, a teprve potom ty zbývající. Jako první uhradíte obvykle pravidelné poplatky: nájemné, energie, vodu, inkaso, pojistky, obědy, dopravu a nejrůznější účty.
Další nemalý díl představuje suma na domácnost: potraviny, drogerie atd. Pak kapesné pro všechny členy rodiny, jehož výši určují jejich potřeby i věk. Pokud má rodina auto, musí se dohodnout na měsíční částce za jeho provoz. Když dojdou peníze, tak se s ním prostě nejezdí. Je důležitější bydlet a jíst než utrácet za výlety, byť je to nepříjemné.
Asi by se mělo šetřit také na kulturní vyžití rodiny. Nejen chlebem je člověk živ. Dnes však představuje například společná návštěva divadla slušný zásek do rodinného rozpočtu. Na druhou stranu je to krásný společný zážitek, který má velký význam pro soudržnost rodiny i vztahů.
Mluvit se stárnoucími rodiči o penězích a smrti nedokáže každý, většina lidí se tomu vyhýbá
V konečném bilancování by měl vzniknout i určitý malý přebytek. Tedy peníze na mimořádné výdaje rodiny. Část peněz by měla jít na běžné vyšší výdaje rodiny, jaké představuje třeba nová pračka. A část na financování dlouhodobých plánů, jako je například koupě bytu nebo železná rezerva.
Oba partneři by měli znát výši společných úspor a do větších investic se pouštět jen po vzájemné dohodě. Musí samozřejmě sledovat potřeby a priority celé rodiny, ne jenom jednotlivce.
A co se týká hádek o peníze, připadá mi daleko efektivnější neplýtvat na ně zbytečně energií. Tu lze daleko lépe využít při aktivitách, které partnerům pomůžou snáz překlenout propast mezi potřebami a možnostmi rodiny. I z tohoto pohledu bývá každý přivýdělek milý.
Může se vám hodit na Firmy.cz:
