Článek
| Vlastně už s prvním chlapem v mém životě jsem to neměla ani trochu jednoduché a celý život spolu máme problematický vztah. Můj táta byl totiž hodně despotický a nepřiměřeně přísný. Odmala jsem se ho bála. Nepamatuji se, že by se někdy se mnou mazlil, pohladil mě nebo za něco pochválil. Já jsem tolik toužila, abych se mu zavděčila! Tolik jsem se snažila, aby si všimnul, co se mi povedlo. Ale on vždy našel něco, za co mě spíš seřval a potrestal. To byl můj první důležitý muž.Ve dvaceti jsem se vdala jenom proto, abych mohla odejít z domova. Kdybych nebyla vdaná, tak by mi to táta nedovolil. Můj manžel byl pravý opak otce. Mírný, hodný, ale také váhavý a pomalý, navíc velký slaboch. Zpočátku jsem byla vděčná jenom za to, že na mě nikdo neřve. Jenže po dvou dětech mi naplno došlo, jak je slabý a nepoužitelný. Že je vlastně přítěž, takové třetí dítě.Rozhodla jsem se nakonec pro rozvod a po něm jsem byla tři roky sama. Hledala jsem chlapa, který mi bude oporou. Problém byl asi v tom, že jsem neměla jasno v tom, jak takový pan Opora vypadá. Našla jsem si pedanta, který nás péroval jak na vojně. Když se ho začaly děti bát, podala jsem návrh na rozvod. Doma se nám všem ulevilo. Navíc jsem už neměla kuráž hledat si dalšího chlapa. Bála jsem se, že zase neomylně sáhnu vedle, tak jako pokaždé.Třetího manžela mi našly děti. Byl to učitel mého syna, který vedl také skauty a chodil s nimi na výlety. Byl vzdělaný, citlivý, klidný a tichý. Dokonce tak tichý, že se mnou skoro nemluvil. Asi se vypovídal s dětmi a pak už neměl potřebu komunikovat. Snažila jsem se, ale nějak stále nechápal, co mi chybí. Myslel, že se mnou komunikuje dost. Jenže mně nepřipadalo normální, že jsem se o zásadních věcech dozvídala od cizích lidí. Třeba o tom, že začal pracovat v jiné škole v jiném městě.Časem mi přestal imponovat a musím přiznat, že jsem se k němu nechovala moc hezky. Asi jsem ho chtěla k něčemu vyprovokovat. A to se mi povedlo. Nakonec nás opustil. Pak jsem žila řadu let sama. A když moje děti vylétly z hnízda, začalo mi být smutno. Našla jsem si přítele na inzerát a za půl roku se ke mně nastěhoval. Řekla jsem si, že tentokrát to už musí být do konce života. Snažila jsem se, co mi síly stačily, abych byla dokonalá žena a on byl spokojený a nic mu nechybělo. On ale po čase začal chodit za jinou a byl zase konec. Nevím, proč si neumím najít správného muže a v čem stále opakuji ty osudové chyby? |
Při výběru budoucího partnera hrají značnou roli modely vaší rodiny. To, jak se k vám choval váš otec, ovlivnilo to, jakého si vyberete partnera. Když jeho chování bude přijatelné, nebo dokonce imponující, budete s ním mít dobrý vztah. A zvyšuje to šanci, že si najdete podobného partnera. S tímto typem člověka navíc umíte žít. I to zvětšuje pravděpodobnost pozitivního a trvalého vztahu s partnerem.
Problém nastává, když rodič opačného pohlaví chybí, zemře, nebo je v rodině nefunkční. Anebo je pro vás nepřijatelný jako životní vzor. Pak postrádáte spolehlivý kompas. Takže si vyberete podobně negativního člověka jako byl on, nebo si zvolíte partnera absolutně kontrastního, se kterým zase neumíte zacházet.
Špatná zkušenost s hulvátským a despotickým otcem vede často k tomu, že si vyberete klidného, leč slabého muže, který vám ale nemůže imponovat. Nemlátí do stolu, neřve, ale chce s vámi o problémech mluvit a docházet k nějaké dohodě.
Despoticky vychovaný člověk to neumí. Chce sice řídit svůj život, ale podvědomě stále čeká, že někdo bude rozhodovat za něj a ponese veškerou odpovědnost. Vy jste si tento styl výběru partnerů, který se pohyboval ode zdi ke zdi, zopakovala několikrát.
Při volbě hrají roli zažité modely i naše povaha. Zjednodušeně řečeno, vybíráme si buď doplňkově, anebo narcisticky. V prvním případě volíme opak nás samotných, přesně podle tvrzení o protikladech, které se přitahují. Pokud se lidé shodnou na svých potřebách a doplňují se, může takový tandem dobře fungovat. Předpokládá ale respekt k tomu, že partner je jiný. Musíme to chápat jako přínos, ne jako vadu.
Narcistickou volbu můžeme nazvat: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Hezký, úspěšný, dominantní muž si hledá hezkou, úspěšnou a reprezentativní ženu. Při této volbě je druhý člověk zrcadlem, ve kterém se vzhlížíme a hledáme sebepotvrzení. To má ovšem svá úskalí. Snadno se to zvrhne v boj o moc. V takovém vztahu si většinou moc neužijete klid a pohodu. Jakékoli téma se stává signálem k boji.
Tento typ výběru partnera však nepraktikují jen lidé dominantní a úspěšní, ale někdy také jedinci slabí. Jako výběr z nouze: nikdo jiný by o ně nestál. V těchto vztazích bez jiskry, aktivity a plánů nastává často bezvládí a nic pořádně nefunguje.
A všechno to snadno zkomplikuje scénář oběti. Štěstí ve vztahu dosáhnu jen tehdy, když dám všechno, až do úplného vyčerpání všech rezerv. Teprve tak si zasloužím lásku a štěstí. Nejsem jich hodna taková, jaká jsem, ale musím si je tvrdě zasloužit.
Tento zhoubný scénář si zřejmě nesete ze svého prvotního vztahu s otcem. Vzpomeňte si, jak moc jste se snažila, aby si všiml, že jste opravdu dobrá. Jak moc jste toužila po jeho uznání a lásce a jak všechno bylo málo. Tak nechte tu holčičku, aby konečně vyrostla a sebevědomě si řekla, že je dobrá taková, jaká je. Už jste toho dokázala dost, abyste mohla být zdravě sebevědomá.