Článek
| Manžel si děti velmi přál a musím přiznat, že možná dokonce i více než já. Ovšem nějak nepočítal s tím, že je to velké omezení svobody. Ještě s prvním synem jsme stále něco podnikali, ale druhé dítě již na jeho akce bylo moc. A tak jsem stále častěji zůstávala s kluky doma sama a on někam odcházel. Nakonec odešel úplně, protože si našel novou partnerku, určitě zábavnější, než jsem byla já. Zůstala jsem sama s kluky, staršímu bylo šest a mladšímu tři roky. Bylo mi tehdy hrozně. Tak jsem si rodinu nikdy nepředstavovala a měla jsem pocit, že to sama nezvládnu. Žila jsem ve stálé úzkosti a strachu, co mě zaskočí a zda to vůbec „dám“. Nebýt pomoci mých rodičů, nevím, jak by to dopadlo. Manžel odešel jen se svými věcmi a nechal nás bydlet v našem bytě, to bylo velkorysé. Začala jsem pracovat, překonali jsme s kluky období dětských nemocí a život se celkem uklidnil. Po celou dobu po rozvodu se bývalý manžel se syny stýká jednou za čtrnáct dní na víkend. Z každého pobytu s ním přijedou kluci divocí, špinaví, obvykle s nesmyslně drahými dárky, ale také často nastydlí a vždy bez hotových úkolů do školy. Mimo nákladné výlety s nimi zásadně jezdí za každého počasí na svou lesní chatu, kde to miluje. Když ještě žil s partnerkou, měla jsem aspoň záruku, že mají uvařeno zdravé jídlo. Ale teď už delší dobu žije sám, a tak kluky stravuje po svém, tedy velmi nezdravě. Kdykoli se jich vyptávám, kde byli, co dělali a co jedli, slyším jen velmi strohé odpovědi. Odmítají mi vyprávět, a tak ve mně roste podezření, že jim otec zakázal o tom mluvit. Anebo vědí, že bych s jejich aktivitami nesouhlasila. Vím, že u táty mohou všechno – dívat se dlouho na televizi, nemýt se, střílet vzduchovkou, no prostě to, co se doma nesmí. Jejich táta je také nespolehlivý v časech návratů. Často čekám tři hodiny a umírám strachy. Vše se ještě zhoršilo, když bývalý manžel změnil zaměstnání a stal se z něj pracující „nomád“. Vydělává velké peníze, čas si řídí sám a může pracovat odkudkoli. Na základě toho požádal soud o výrazné rozšíření styku s dětmi, což je téměř střídavá péče! Soud vůbec nebral v úvahu moje argumenty a vyhověl mu. Máme si kluky střídat téměř po týdnu včetně víkendů, každý máme polovinu prázdnin. Já od té doby nespím strachy, kam kluky odveze, co s nimi bude podnikat a že nebude schopen se o ně dlouhodobě kvalitně postarat. Děti se však těší, že jim otec slíbil cestu k moři, na hory (na což já nemám) a hlavně častý pobyt na té příšerné chatě. Jak se s tím mám smířit? A co proti tomu mám dělat? |
|---|
Vaše mateřské úzkosti jsou pochopitelné a i mně velmi blízké. Na druhé straně ale z tónu vašeho vyprávění cítím despekt k bývalému manželovi, nedůvěru v jeho rodičovské schopnosti a asi ještě ne zcela vyhojenou porozvodovou křivdu. Připadá mi, že nositelem problému jste spíše vy a vaše úzkostné a zhrzené pocity, a ne vaši kluci a jejich táta.
Položte si základní otázky:
- Má otec své děti rád?
- Myslíte si, že by vědomě ohrozil jejich zdraví a životy?
- Záleží mu na jejich výchově, prosperitě, vzdělání a posléze i uplatnění v životě?
- Chtěl by podle vás riskovat, že by mohl o kontakt s dětmi lehkomyslným chováním přijít?
- Myslíte si o svém bývalém muži, že je to v zásadě slušný a charakterní chlap?
Dost dobrý rodič je lepší než ten perfektní
Zkuste potlačit svou zhrzenost a poctivě si na tyto otázky odpovězte. Rodiče si musí v první řadě věřit. I táta vašich kluků musí věřit, že vy jste skvělá matka, která dělá pro své děti to, co pokládá za nejlepší a co je v jejích silách. Bez vzájemné důvěry to nejde.
Porozvodová péče o děti vyžaduje od obou rodičů maximální míru tolerance a hlavně schopnost podívat se na celé dění očima dětí. Ty totiž vidí svého otce a styl jeho péče určitě úplně jinak než vy.
Sama píšete, že se kluci k otci těší, a to je nejlepším důkazem jejich dobrých vztahů. Vracejí se sice špinaví, bez úkolů, ale spokojení a s dárky. Buďte ráda, že mají vaši kluci tátu, který je má rád a je ochoten se jim naplno věnovat.
Možná že jeho poněkud ležérní styl péče je dobrou protiváhou vaší úzkostlivé pečlivosti. Vždyť z nich mají vyrůst muži a jednou také tátové. Musejí se učit mužským dovednostem, řešit problémy po chlapsku, a ne jako bojácná máma.
Zároveň se vaši chlapci učí, že otcové nejsou lidé, kteří jen děti „vyrobí“ a pak se o ně nestarají. Daleko hůř jsou na tom děti, o které se jejich otcové nezajímají. A že jich je!
Jak se nepřítomný otec v dětství podepisuje na našem mozku
Buďte velkorysá. Jsem přesvědčená, že kluci přežijí s tátou i delší volno. Špinavé tepláky a upatlané ruce ještě nikoho nezabily. Před odjezdem bývalého manžela poučte o eventuálních zvláštních potřebách synů a jejich zvycích, které on nezná. A určitě si spolu nastavte pravidla, která budete oba dodržovat.
On je povinen vám sdělit, kde děti budou a jak dlouho. Je také dobré, že teď už jim otec nebude vymýšlet jen zábavu o víkendech, ale bude se muset starat i o učení, úkoly do školy a jejich zájmové aktivity. Žádejte ale, aby vám kluci průběžně volali či psali, jak se mají. To přece každý rozumný otec schválí a pochopí.
Po návratu domů ale na děti nenaléhejte a zanechte výslechů. Čím víc z nich cokoli páčíte, tím méně se dozvíte. Přátelsky je přivítejte a nechte je volně vyprávět, co se jim chce. Budete se divit, co se všechno dozvíte. Sledujte, jak kluci prosperují. Pokud by se jim s tátou nedařilo dobře, lze časem rozhodnutí soudu opět změnit.
A vy, přetížená samoživitelko, naučte se ve volném čase, který je pro vás tak vzácný, konečně dělat také něco jen pro sebe, svou radost a relaxaci.