Článek
Máme s manželem dvě dospělé děti, které studují mimo domov a z kolejí jezdí domů po čtrnácti dnech. Nikdy se to neobejde bez hádek nebo minimálně hloupého kázání mého muže, na které děti reagují odjezdem. Jsem z toho nešťastná, protože se mi po nich stýská, těším se na ně a pak skoro pokaždé nastane tohle.
Můj muž je o pár let starší než já a byl vždycky nadmíru zaujat sám sebou, celé své okolí a lidi v něm vnímal jen ve vztahu k sobě. Vždy si potrpěl na svou prestiž a vůči své osobě byl nadmíru přecitlivělý. Pokládal se za výjimečného ve svém oboru (nelze mu upřít, že je vzdělaný a skutečně uznávaný). Nikdy se ale nevyznačoval úctou a respektem k druhým lidem, a proto také nebyl mezi kolegy oblíbený. Což ho štvalo a stále se cítil zneuznaný a diskriminovaný.
Do jeho pracovních vztahů jsem sice moc neviděla, ale umím si představit, že mohl na lidi působit jako odtažitý a namyšlený chlap. Jeho práce a články byly obvykle publikovány v zahraničí, kde ho osobně neznali, ale u nás moc úspěchů neslavil.
Věčně nedoceněný a frustrovaný muž není doma žádná radost, a tak jsem se ho alespoň já snažila vždy podporovat a náležitě obdivovat. Pak to bylo doma k vydržení. I když on stejně nepatřil k tátům a manželům, které by zajímalo, co se děje se mnou a s dětmi. Byl často pryč a my jsme si „vládli“ sami.
Zásadní změna nastala, když dosáhl důchodového věku a bylo mu doporučeno, aby už dál v týmu nepokračoval ani na kratší úvazek jako pracující důchodce. To rozhodně nečekal a popravdě já také ne. On sice hrdě odešel z práce, po všech těch letech, ale mně nastalo něco jako soukromé peklo.
Doma začal najednou šéfovat. Kritizuje všechno, co dělám, čmuchá okolo a připomínkuje každou moji činnost. Většina jeho námitek je ale hloupá a nepoužitelná, sám je totiž velmi nepraktický, ostatně domácí práce předtím nikdy nedělal.
Nejhorší je, že když se nedám a oponuji, urazí se a trucuje. Moc dobře ví, že mne to ničí a že tichou domácnost nesnesu. Nakonec to nevydržím a bývám to já, kdo ticho prolomí. On ale moje udobřování zásadně nepřijme, nestačí mu ani obyčejné promiň. Očekává obsáhlé přiznání viny se sypáním popela na hlavu. Já se ale přece nemám za co omlouvat! Nakonec se musím pokořit a prosit. Někdy trvá i čtrnáct dní, než se mnou začne milostivě komunikovat. Tím, jak je extrémně přecitlivělý, dotkne se ho každá banalita, kterou by jiný ani nezaregistroval. A tento koloběh je u nás, zdá se, nekonečný.
Nepředstavovala jsem si, že bude takhle hrozný, až odejde do důchodu. Nevím, co s tím a jak se bránit, ale hlavně proč ho tolik baví pořád otravovat vzduch. Letos mi bude padesát osm a v mém věku se už nechci rozvádět. Nemám kam jít, ani můj muž, stále bychom museli žít ve společném bytě. Ekonomicky na tom také nejsem tak, abych mohla dělat granda. Pomáháme dětem na studiích… Prostě všechno je to tak složité a skoro se v tom nedá žít.
Ačkoli si laici běžně myslí, že hysterie se vyskytuje jen u určitého typu žen, není to tak. Když se vyvede hysterický muž (a je jich opravdu menšina), tak to stojí za to. Podle toho, jak popisujete chování svého muže, lze se domnívat, že máte jeden tento vzácný exemplář doma.
Hlavní příznaky této vlohy jste velmi dobře popsala sama. Zaujatost vlastní osobou, přezíravost, labilita nálad, velká přecitlivělost a také nafoukanost, protože je přesvědčen o své výjimečnosti.
Takový člověk bývá zároveň samolibý, vynucuje si respekt ke své velikosti a je v tom až tupohlavá nekompromisnost. Dalšími znaky bývají právě tendence se mstít, urážet a dělat věci na truc. Svým okolím také zručně manipuluje, a to zejména tehdy, když se mu od ostatních nedostává patřičného množství respektu, kterého ale v jeho očích nikdy není dost.
Poradna: Když je to ve vztahu jako na houpačce
Dříve jste si těchto vlastností možná nevšímala, protože hlavní oblast, kde váš muž s lidmi manipuloval podle svých pocitů, bylo jeho zaměstnání. Tam zřejmě vedl trvalý boj o sebeprosazení a uznání své geniality. Tam měl také dost materiálu a podnětů, takže doma již byl dostatečně vyčerpán a saturován, aby dal pokoj.
Nyní jste se stala vy jediným dostupným objektem, na kterém si může nacvičovat uspokojování svých poněkud zvrácených potřeb.
Muž tohoto typu prožívá neustálé napětí a vnitřní neklid. Jeho základní vlastností je naprostý nedostatek respektu k lidem, protože pro něj je nejdůležitější jeho velké Já.
Muž, který se uráží a trucuje, je obzvláště směšná a zároveň tragická postava. Svým chováním dokazuje, jak chatrné je jeho sebevědomí
Mladší ročníky realizují často okázalou nevěru, aby demonstrovaly, že jinde se jim obdivu dostane. Z toho je zřejmé, že jsou to lidé většinou dosti osamělí, kteří neoplývají vřelými přátelskými vztahy a nejsou ve společnosti moc oblíbení. Někteří dovedou na chvíli okouzlit svým šarmem, ale nikdy to dlouho nevydrží – jejich podstata se záhy ukáže a je po oslnění.
Chlap, který se uráží a trucuje, je obzvláště směšná a zároveň tragická postava. Svým chováním dokazuje, jak chatrné je jeho sebevědomí. Z toho plyne ta velká vztahovačnost a konflikty kvůli maličkostem. Reakce mužů na vzniklé problémy bývá přece úplně jiná.
Hysterické osobnosti jde hlavně o pokoření svého soupeře a o následné udobřování. To je to, co podepře zbytky jeho sebeúcty. A jeho vlastní důležitost a nepostradatelnost mu následně podepře a dokáže skutečnost, že ho vy jako jeho manželka odprošujete. Proto udobřování protahuje donekonečna a nemůže se ho nasytit.
Když má hysterik proti sobě partnera, který je hodný a slušný a který nesnáší věčné napětí, má skvělý objekt ke svým manipulacím. Jediná obrana je odnaučit ho to tím, že se mu nebude dostávat těchto odměn. Nechte ho klidně, ať je uražený, nepokořujte se a přestaňte ho prosit. Neposilujte dál toto jeho chování. Musíte vytrvat.
Jak dlouho myslíte, že on vydrží bez komunikace a bez možnosti vám sdělovat, jak je neomylný? Myslím, že až mu dojde, že jeho chování na vás přestalo fungovat, bude šance, že se alespoň sníží počet „tichých domácností“.
Vy sama si najděte i jiné lidi, se kterými svou komunikační frustraci vyřešíte a dobře si s nimi popovídáte, aniž byste se musela před někým pokořovat.