Článek
| Jsem rozvedená a z prvního manželství mám jedenáctiletou dceru. Její táta nás opustil kvůli jiné ženě. Rozvod probíhal docela dramaticky. Nechtěla jsem se rozvádět, nesouhlasila jsem s tím a bránila se tomu. Manžel mi to nikdy neodpustil. Přestal se s námi stýkat a dosáhl toho, že mi na dceru posílá jen minimální alimenty. Jinak se o ni nezajímá.Můj druhý manžel je také rozvedený. S manželkou se rozešel kvůli její nevěře. Má s ní desetiletého syna, ve kterém se vidí. Udělal by pro něj cokoli. Byla jsem ráda, že je můj muž rodinný typ. Slibovala jsem si, že s ním budu žít krásný a klidný život, po kterém jsem toužila.Oba jsme se rozhodli, že si spolu pořídíme dítě. Tomu jsou teď dva roky. V současné době jsem opět těhotná a čekám tedy svého třetího potomka. V rodině tak budou brzy děti čtyři. Musím přiznat, že to čtvrté už manžel nechtěl. Ale já jsem si těhotenství prosadila. Potřebovala jsem, aby naše rodina konečně hrála alespoň početní přesilovku.Mým největším problémem je totiž manželův desetiletý syn z prvního manželství a to, jak se k němu můj muž chová. Už během naší známosti za ním chodil jednou týdně do domácnosti bývalé manželky. A věnoval se mu také každý druhý víkend. Tyto dny jsem pravidelně trpěla. Vadilo mi, že se stýká se svou bývalou ženou a kvůli synovi s ní zůstává ve stálém kontaktu.Kdykoli syn něco potřeboval nebo se jim něco porouchalo v domácnosti, obracel se na něj. Ihned jim šel pomoci, ačkoliv u nás doma nikdy tak rychlý nebyl. Dva víkendy v měsíci jsem musela trávit sama s dcerou. Myslela jsem si, že se to po naší svatbě změní. Ale nezměnilo. Všechno pokračovalo stejně jako během mého prvního těhotenství. To pro mě bylo úplně nesnesitelné.Nyní bere syna i k nám domů a já trpím dvojnásob. Snažím se přetvařovat, ale moc mi to nejde. Vždycky mě vytočí, když vidím, jak se mu věnuje. Manžel mi vyčítá, že neumím přijmout jeho dítě, zatímco on má moji dceru docela rád. Je pravda, že se k ní chová hezky a rozdíly mezi dětmi nedělá.Prý musím jejich vztah respektovat. Věděla jsem před svatbou, že má dítě. To je sice pravda, ale nemohla jsem předpokládat, že to nezvládnu. Samotnou mě překvapuje, jaké nenávisti jsem schopná.Přitom nechci nic mimořádného, jen mít pocit bezpečí a pohodovou rodinu, jejíž život nebude nikdo narušovat. Tedy abychom všichni žili jen pro sebe. Jedinou věcí, kvůli které se s manželem hádáme, je jeho syn. Jak ho vidím, začne se mnou cloumat zloba. Teď, když čekáme další dítě, by už měl manžel pochopit, kde je jeho místo. Vyjasnit si, na čí straně stojí. My ho potřebujeme nejvíc. |
Vaše další těhotenství není, jak se zdá, radostným očekáváním nového potomka, ale docela zákeřným podrazem na manžela. Ještě nenarozené děťátko vám má sloužit jako donucovací prostředek. Vypadá to, že jste problémy mezi vámi a manželem vyhrotila do nesmiřitelných pozic. Buďto vaše rodina, a to na 150 procent, nebo jeho syn.
Vytvořila jste pro muže neřešitelný problém. Háček spočívá v tom, že to je váš problém, ne jeho. Tvrdíte, že jeho desetiletý synek ohrožuje váš vztah. Jenže ten neohrožuje to dítě, ale napětí, které kolem něho vytváříte. A to může váš vztah zničit.
Jste s partnerem na nejlepší cestě k rozchodu? Tyto skutečnosti napoví
Jsou dva základní zdroje vašeho chování. Ten první je hlubinný a nevědomý. Vychází z genetického vybavení, které je dané každé matce. Imperativ přírody zní: snaž se udělat vše pro to, aby přežili a prosperovali potomci s tvými geny. Veškerou pozornost, lásku a hmotné statky věnuj svým dětem. K tomu patří i bojovná žárlivost na všechno, co otce odvádí jinam.
Problém však je, že mužův syn je pokračováním jeho genů, stejně jako vaše společné děti. Ti všichni by měli cítit jeho lásku a odpovědnost.
Druhým zdrojem, který určuje vaše chování, je to, že máte nízké sebevědomí a jste velmi nejistá. Položila jste si někdy otázku, proč se tak cítíte i v druhém manželství? Proč si stále připadáte ohrožená, i když vám fakticky nic nehrozí? Proč tak žárlíte, když manžel věnuje pozornost také někomu jinému než vám?
Jak žárlivost ničí vztahy a jak ji zkrotit
Mužova syna jste označila za jediný a hlavní problém vašeho vztahu. Jako příčinu zjevnou a hmatatelnou. Všechny své vnitřní problémy jste naprosto pominula.
Chápu, že tak je to pro vás jednodušší, pohodlnější a přijatelnější. Jenže s takovým přístupem nic nevyřešíte, naopak budete situaci jenom zhoršovat.
Jednou ze základních kvalit muže bývá to, jestli své potomky má rád a pečuje o ně. Váš manžel tyto kvality má. Cítí odpovědnost za všechny své děti. Toho byste si měla vážit, a ne ho za to trestat
Váš manžel už dokázal, že vás má rád a nestojí o návrat ke své první ženě. Vzal si vás, má rád vaši dceru a nedělá mezi dětmi rozdíly. Dokonce s vámi měl jedno dítě. Ve své patologické nejistotě srovnáváte nesrovnatelné. Láska k partnerovi a láska k dítěti jsou nesouměřitelné city. Zralý člověk nemůže vidět v dítěti konkurenta.
Jednou ze základních kvalit muže bývá to, jestli své potomky má rád a pečuje o ně. Váš manžel tyto kvality má. Cítí odpovědnost za všechny své děti.
Představte si, že by tyto vlastnosti neměl. Jakou byste měla záruku, že neopustí vás i vaše potomky a nepůjde za „hlasem svého srdce”? Jeho vztahu k dětem byste si měla vážit, a ne ho za něj trestat.
Závislost na hodnocení druhých souvisí s výchovou a zážitky z dětství
Vaše nepřiměřená nejistota, žárlivost a z toho vyplývající tendence k nepřirozeně uzavřenému soužití jsou váš problém. Měla byste ho ve svém vlastním zájmu řešit s terapeutem, a ne decimovat manžela. Mohlo by se vám stát, že váš tlak nevydrží a opustí vás.
Silně jste podcenila fakt, že opakovaná manželství bývají vždycky zatížená minulostí obou partnerů. Kladou vždy podstatně větší nároky na toleranci a respektování toho, čemu se v seznamovacích inzerátech vzletně říká závazky.