Článek
| Udivilo mě třeba, co všechno ženy řeší. Co jim připadá podstatné, a hlavně, o čem si myslí, že to bude mít ohlas u mužů. Často jsem měl pocit, jako by byly úplně mimo. Třeba na internetu doporučují čtenářkám například určitý typ líčení, ale mně připadá, že jsou po něm zmalované jak velikonoční vejce. Také jim radí, jak si vybrat roztodivné oděvy, které však normálního chlapa spíš vyděsí, než aby se mu v něm líbily. Vysvětlují jim rovněž, jak ho totálně zblbnout, aby se zamiloval a ztratil hlavu. Autorky těchto článků nebo rad však zřejmě počítají s tím, že mužská populace nemá mozek.Dámy, které už nějakého muže obloudily, se na sítích svěřují se svými příběhy ze života. Často se v nich prezentují jako trpitelky, kterým jejich partner ničí život. Přitom na těch samých sociálních sítích a webech čtou s chutí doporučení, jak si takového tyrana šikovně ulovit. Prostě blázinec.Jsem podruhé ženatý a máme dvě krásné děti. První manželství byl omyl nezralého mládí, z obou stran. Proto jsem podruhé vybíral s rozmyslem. Se svou ženou jsem si báječně rozuměl. Měla smysl pro rodinu i pro domácnost a byla moc hezká. Hlavně jsem ale oceňoval, že je veselá, do všeho se pouští s chutí a z ničeho nedělá tragédii. Prostě báječná holka do nepohody. Za deset let z toho zbylo jen to, že je hezká.Bývá často popuzená, otrávená a zamračená. Také se vzteká, štěká na mě nebo mi něco vyčítá. Nerozumím tomu proč. Vydělám docela hodně, rozhodně nadprůměrně, mám ji rád a své děti přímo zbožňuji. Je pravda, že na ně mívám méně času, protože se hodně věnuji práci. Ale v životě je vždycky něco za něco.Do hospody ani za ženskými nechodím, jen si občas zahraju s kamarádem tenis. Doma ženě pomáhám. Navíc mě baví ledacos vylepšovat. Neštítím se jakékoliv práce a leccos zvládnu. Pokud žena onemocní, klidně uvařím, vyperu a uklidím.Když se jí zeptám, jestli chce s něčím pomoci, divně se zatváří a řekne, že ne. Nebo si rýpne, že mě to má trknout. Klesl jsem dokonce do role sexuálního loudila. Jsem stavař, a ne inženýr lidských duší, abych věděl, co se jí honí v hlavě. Sondoval jsem u kamarádů jejich zkušenosti. Po delší debatě jsme celou věc uzavřeli s tím, že moje choť už neví, co roupama dělat. Prý ji rozmazluji a ji pálí dobré bydlo. Já si myslím, že za tím bude něco jiného. Je pracovitá a děti i domácnost má jako ze škatulky. Nevím, kde se stala chyba. A do jaké míry jsem se na současné situaci podílel já a do jaké ona. |
Vaše žena vykazuje příznaky, které jsou typické pro osoby chronicky neuspokojené ve svých emočních potřebách. Je ale otázka, jestli vám dovede srozumitelně sdělit, co chce.
Rozhodně vás nelze podezírat z toho, že by vás její nespokojenost bavila, natož abyste jí dělal schválnosti. Chcete mít doma klid a spokojenou, usměvavou ženu.
Jak poznáte, že váš vztah postrádá zdravé komunikační návyky
To ostatně dokazuje i váš výrok: Nerozumím tomu. Muži obecně, a zvláště pak muži technicky zaměření, jsou méně než ženy nadáni tím, čemu se říká empatie. Tedy schopností vcítit se do druhého. U žen se tato schopnost rozvinula víc díky evolučnímu vývoji. Potřebovaly ji pro své přežití. Pro muže byly efektivnější jiné strategie.
Proto se ženy dokážou lépe vcítit do jiných lidí a lépe chápat emoční hnutí nebo motivy chování druhých. Bez empatie by se jim špatně pečovalo i o přežití potomstva. Čím méně se muž dokáže vcítit do druhých, tím bývá důležitější, aby s ním jeho partnerka komunikovala otevřeněji. Žádné náznaky, chození kolem nebo mlčení.
Ženy musí mluvit jasně a srozumitelně. O tom, co cítí, co chtějí a s čím jsou nespokojené. Ale také o tom, co očekávají od partnera a co může udělat pro to, aby jejich negativní pocity zmizely. To se u vás neděje.
Základní problém vašeho manželství není v tom, že jste každý jiný, ale v tom, že neumíte správně komunikovat. To vám neumožňuje, abyste se vzájemně pochopili a vyhověli si.
Srovnávání partnera s jinými se nemusí vyplatit
Ženy často nechápou, proč jim muži nerozumějí a vidí věci jinak. Jejich chování pak pokládají za projev nedostatku lásky, za sobectví a bezohlednost. Mají pocit, že jim své požadavky signalizují dostatečně. Ale muži je v představách žen nechtějí chápat, protože se jim to nehodí. Kdyby pochopili, tak by přece museli někde slevit a někde přidat. Jenže to by pro ně bylo nepohodlné. Proto tedy raději nechápou a nevidí.
Ženy si však často neuvědomují, že k příjmu jimi vysílaného signálu dojde jen tehdy, pokud jsou vysílač i přijímač naladěny na stejnou frekvenci. Když budou vysílat své pocity a informace sice hojně, ale na jiné frekvenci, než na které je dokáže partner přijmout, míjí se vše účinkem. K pochopení nedojde. Ženu pak ovládne pocit, že je vše marné. A veselá bytost se promění v osobu, která otravuje rodinnou atmosféru.
Nereálná vztahová očekávání, která ničí mnohá manželství
Mnoho žen předpokládá, že muži jsou stejní jako ženy. Bohužel se mýlí. Jsou to jiní lidé s jinými pocity a prioritami. Všímají si ve svém okolí i v životě jiných věcí než ženy.
Problém spočívá v tom, že komunikační stereotypy není jednoduché změnit. Zvyk je železná košile a lidem obvykle chybí nadhled i znalosti nutné k tomu, aby viděli, jaké chyby dělají.
Musíte se naučit jednu věc: jasně a srozumitelně říct, co od svého protějšku chcete a proč. Pokud vám to nepůjde, doporučovala bych, abyste navštívili párového terapeuta. Pomůže vám odhalit chyby, na které sami nepřijdete.
