Článek
Ve složité situaci se žena rozhodla, že se k našemu synovi zase vrátí. Ten to ale odmítl. Chtěl ovšem jistotu, že dítě opravdu není jeho. Ukázalo se však, že je. Potvrdilo to řízení o určení otcovství a genetické vyšetření, o které požádal. Soud ho určil jako biologického otce. Syn to přijal. Na dítě řádně platí a pravidelně se s ním stýká.
I my, prarodiče, jsme se s vnukem pravidelně stýkali. Syn má totiž byt v našem domě. Vnuk u nás proto trávil dost času a my ho velmi milujeme. Naše vztahy s matkou dítěte se upravily a ona je velice ráda, že fungujeme jako prarodiče. Pomáháme jí hlavně v situacích, kdy potřebuje vnuka pohlídat.
Dítě má příjmení po matce a syn s tím souhlasil. Připadalo mu to rozumné, vzhledem k tomu, že žije sama jako samoživitelka. V takových případech je dobré, když se dítě jmenuje po rodiči, se kterým žije. Nyní se však její život hodně změnil, a hlavně zkomplikoval. Matka našeho vnoučka se totiž provdala a přijala jméno svého manžela. Nyní žádá po našem synovi, aby souhlasil se změnou jména. Tedy aby dítě přijalo jméno jejího nového manžela. Ten přitom nechce vnuka adoptovat (s tím by syn navíc nikdy nesouhlasil), chce jen, aby se dítě jmenovalo po něm.
Syn neví, jestli má souhlasit, protože se mu situace jeví jako problematická. Nový manžel jeho bývalé partnerky je dvakrát rozvedený. V každém svazku měl dítě, které při rozchodu s manželkami opustil. Nevypadá to tedy, že by byl otcem roku. Ani matka našeho vnoučka neprokázala v minulosti velkou věrnost a stabilitu. Obáváme se, že v případě rozvodu tohoto manželství by vnouček nesl jméno úplně cizího člověka. Ale on už moc dobře ví, kdo je jeho tatínek a jak se jmenuje.
Matka však na nás vyvíjí nátlak. V případě, že syn nebude souhlasit se změnou jména dítěte, znemožní s ním synovi i nám styk. Syn je v kleštích a neví, jak se má zachovat. Bojí se, že se matka může postarat o to, aby synka ztratil.
Připadá nám, že i jinak jde o velmi delikátní problém. Otcovství není pouhé jméno. Je to právní a morální závazek na celý život a s tím se nehazarduje. Pokud má otec dítě rád a plní si své otcovské povinnosti, i když s matkou nežije (platí na něj, má o něj zájem, případně se o něj částečně stará), je to důležitý pevný bod v životě dítěte. Dítě v něm má spolehlivé zázemí, které je pro jeho vývoj a celý život velmi podstatné.
Vím, že v mládí člověk obvykle neuvažuje o nějakých katastrofických scénářích, ke kterým může v životě dojít. Bohužel však dochází. Kdyby se s matkou cokoli stalo a nebyla schopna se o dítě postarat, musí ho otec řádně vychovat až do jeho dospělosti. Představuje to povinnost nejen morální, ale hlavně také právní.
Jak se nepřítomný otec v dětství podepisuje na našem mozku
Proto je podstatné, aby dítě svého otce znalo a mělo k němu pozitivní vztah. Tak se vyhne situaci, že se kvůli zamilované matce ocitne náhle v péči nějakého „cizího chlapa“, který na něj navíc získá jakési otcovské právo. Matku a ani jejího partnera v takových chvílích často nenapadne, že by z toho dítě mohlo mít celoživotní trauma.
Pokud se totiž citové vazby mezi ním a jeho skutečným otcem násilně zpřetrhají, ať už z jakýchkoli důvodů, obvykle to naruší otcův pocit odpovědnosti, a hlavně lásky k dítěti. Ve většině případů pak není ochotný, a z praktických důvodů často ani schopný, kvalitně plnit svoji roli.
Vlastní otec je pouze jeden, zatímco matka může mít za život třeba deset manželů. Svobodným maminkám vždy doporučuji, aby si ponechaly příjmení, které nese i jejich dítě, pokud se vdávají vícekrát
Krev není voda. Vlastní otec je pouze jeden, zatímco matka může mít za život třeba deset manželů. Podle logiky synovy bývalé partnerky by pak všechny děti, které s nimi bude mít, měly pokaždé měnit své jméno. Dovede si představit ten blázinec?
Jsou samozřejmě typy žen, které něco takového absolvují celkem lehce. Jenže děti to na rozdíl od nich tak snadno neponesou. Nemyslím tím jenom střídání různých tatínků, ale myslím tím také změny jména dítěte. Jméno je jedna z nejdůležitějších složek, jež vytvářejí naši vlastní identitu.
Už tříletý chlapec mívá zafixováno, že jeho jméno reprezentuje jeho Já. Proto svobodným maminkám vždycky doporučuji, aby si ponechaly příjmení, které nese i jejich dítě, pokud se vdávají podruhé nebo i vícekrát.
Víme přece, že vazby dospělých nejsou moc stabilní záležitost. Je to smutný fakt, ale zároveň všední realita. Výmluvně to dokumentují dlouhodobé statistiky rozvodovosti. Skoro každá mladá žena, která se vdává, si ve své zamilovanosti myslí, že vztah, do kterého vstupuje, potrvá navždy.
Ostatně svatba jako hezký a působivý rituál, kterého se obvykle zúčastňuje i její nejbližší rodina, jako by to celé potvrzovala. Krásné šaty, emotivní hudba, sliby věrnosti, to všechno na člověka působí. Bez ohledu na pěkné emoce je však nutné zůstat nohama na zemi a být realistou.
Křehkou dětskou duši mají ve svých rukách rodiče
Dospělý musí být tak silný, aby dovedl nejistoty života nést, ale dítěti je nutné dát jistou matku, otce a jméno. Hlavně je až zločinné brát dítěti násilně vřelé a dobré vztahy, které k vývoji a životní jistotě potřebuje jako vzduch k dýchání. A to všechno jen pro své momentální sobecké cíle, jejichž výsledné naplnění má ještě mnoho otazníků.
Váš syn se nemusí bát. Připravit ho o dítě není jednoduché. Je jeho biologickým otcem. Ze zákona má stejná práva a povinnosti k dítěti jako jeho matka. Je navíc otcem, který se o něj stará a má na něj pozitivní vliv. Každý opatrovnický soud by stál za jeho právy.