Článek
Za toho svého rapla jsem vdaná již 35 let a někdy se sama sobě divím, že jsem to vydržela tak dlouho. Máme dva syny, které nade vše miluji, ale oni tři dohromady mi občas připraví malé peklo. Před dvěma lety mi zemřel otec, o kterého jsem se starala, a letos na začátku roku maminka. Byla jsem na své rodiče hodně citově fixovaná. Celý život mi pomáhali a byli jsme si vzájemně oporou.
Vánoční svátky jsem vždy pojímala velmi tradičně a sentimentálně. Snažila jsem se dělat vše tak, jak bylo u nás v rodině po generace zvykem. Před Štědrým dnem jsem pokaždé už padala únavou, jen abych všechno stihla, vše bylo perfektní a všichni spokojení. Byt vzorně uklizený, všude výzdoba, měla jsem napečeno a navařeno. Byla jsem na sebe pyšná, že to tak zvládám.
Dělala jsem to pro své děti, ale také pro staré rodiče, aby byli šťastní, že jsou s námi. Můj muž mi celý život říkal, že blbnu a dělám spoustu zbytečností. Nikdy mi s přípravami nepomohl. Ovšem to, co jsem při tom „blbnutí“ navařila a napekla, vždy rád zkonzumoval. Místo slov uznání trousil jedovaté poznámky a vysmíval se mé únavě. Také většinou zkazil mnou vytvořenou atmosféru svou agresivitou nebo nevhodnými řečmi.
Letos jsem v těžké situaci. Uvědomila jsem si, že je mi šedesát pryč a že umím připravovat svátky jen pro někoho, a ne sama pro sebe. Chtěla bych je chystat pro lidi, kteří to ocení, a udělá jim to radost, umí pochválit a vidí mé úsilí. A právě v tom spočívá můj problém.
Starší syn se před dvěma lety odstěhoval za svou ženou do USA. Domů jezdí jednou za rok a s otcem nemluví. Ten totiž svojí neomaleností urazil synovu manželku a odmítl se omluvit. Ve stejném roce nám umřel děda. Takže jsme minulé svátky trávili už jen s manželem, mladším synem a maminkou. Bylo to smutné – nebyli jsme všichni. Snažila jsem se dělat dobrou náladu hlavně kvůli ní.
Jenže jak jsem již psala, letos nám odešla také maminka, stále se mi po ní tolik stýská. A jako by toho nebylo dost – ten můj rapl se pohádal i s mladším synem. Skončilo to tím, že se od nás rychle odstěhoval. Prosila jsem ho, aby k nám přišel alespoň na Vánoce, ale nechce. Nabídl mi, že mohu přijet za ním do Vídně, kde studuje a žije se svou přítelkyní. Prý by mne dokonce vzali po svátcích do Alp.
Nevím, co mám dělat. Stojím v prázdném hnízdě, poprvé v životě nemám pro koho chystat hezké Vánoce a je mi smutno, protože tuším, že to tak bude již napořád. Můj smutek střídá vztek na manžela. Proč se chová tak nesnesitelně, že vypudil obě naše děti? A nyní se ještě hrozně diví, že nic nechystám. A já bych mu nejraději ani chleba nepodala.
Opravdu nevím, co dělat. Asi nedokážu, a hlavně nechci žít jinak, než jsem byla zvyklá. Potřebuji být o svátcích s blízkými lidmi a prožívat s nimi radost a sdílení. Bez toho uschnu.
Člověk je tvor překvapivě flexibilní a dokáže se přizpůsobit téměř každé situaci. Musíte se však přestat litovat. Sebelítost je reakce slabých a vede jen k rezignaci a pasivitě. Zkuste dostat na situaci, do které jste se dostala ne vlastní vinou, pořádný vztek. To je reakce silná, která vede k činům.
Potřebujete některé postoje a věci ve svém životě změnit. V první řadě je nutné porozumět nové situaci, v níž jste se ocitla, a na základě pochopení se pustit s elánem do změn.
Pět způsobů, jak posílit partnerský vztah, když děti vylétly z hnízda
To, co se stalo u vás, čeká v nějaké podobě vlastně každou rodinu. Je to přirozený života běh. Zemřeli vám rodiče – to je smutné a já chápu, že se vám po nich stýská. Dožili se však požehnaného věku a měli štěstí, že měli dva krásné vnuky a starala se o ně milující dcera, která jim ulehčila stáří a připravila pro ně řadu krásných okamžiků.
Jste smutná z odchodu synů z rodného hnízda, asi jako každá máma. Není ale proč. Všechny děti jednou takto odejdou, a tak to má být. Divné by bylo, kdyby to neudělaly. Je to důkaz toho, že jste vychovala dva schopné mladé muže, kteří se o sebe umí postarat i ve světě.
Dnešní mladí lidé jsou světoběžníci a je báječné, že mají tu šanci, kterou my jsme neměli. Ne všichni ale v cizině zůstávají. Většina z nich tam nasbírá zkušenosti a vrátí se domů. Přejte jim, že mohou žít svobodně a podle sebe, i když to mámino srdce někdy bolí.
Poradna: Můj přítel je velký, tichý diktátor
Máte manželovi za zlé hodně věcí. Nejvíc asi jeho necitlivost, nesnášenlivost, agresivitu a malou empatii vůči vám i dětem. Pokud se ale mohl takto chovat po celou dobu vašeho manželství, je to i vaše chyba. Lidé si k nám dovolí jenom tolik, kolik jim dovolíme my sami.
Seberte odvahu a dejte mu lekci. Je načase, aby si uvědomil, že i on potřebuje druhé lidi a nemůže si k nikomu dovolovat cokoli
Celá ta léta jste se citově upínala k ostatním členům rodiny. Nyní vám došlo, že jste zůstala sama a že se stanete jediným hromosvodem manželových nálad, bez citové opory. Proto je podle mne na čase, abyste mu dala jasně na vědomí, že odteď to mezi vámi bude fungovat jinak! Není nutné podvolovat se jeho výlevům a rozmarům jenom proto, aby byl doma klid.
Seberte odvahu a dejte mu lekci. Je načase, aby si uvědomil, že i on potřebuje druhé lidi a nemůže si k nikomu dovolovat cokoli. Dejte mu poznat, jaké je to doma bez vaší péče, kterou vždycky tak zlehčoval.
Napečte cukroví, nakupte dárky a začněte balit na cestu. Využijte nabídku mladšího syna a prožijte Vánoce úplně jinak. S ním a jeho dívkou v krásném cizím městě. Zavzpomínejte si společně a s láskou na ty, kteří vám odešli. Zatelefonujte staršímu synovi do USA. Přijměte i pozvání syna na výlet do hor.
Budete trávit svátky s lidmi, které máte ráda a kteří mají rádi vás. Budete mít tolik hezkých zážitků, že vám na smutek nezbude čas. Připadá mi to jako nejlepší zahájení nové cesty ze stereotypu vyčerpávajících tradic. Můžete si nostalgicky říkat, že to již nikdy nebudou Vánoce, jako když byli chlapečci malí a zářily jim u stromečku oči. Ale ještě není všem dnům konec. Počkejte, až se narodí vnoučata.
Váš odjezd bude novým – a doufám poučným – zážitkem pro vašeho manžela. Rozhádal se se svými syny, znevážil všechno, co jste po léta pro rodinu dělala. Třeba poprvé prožije pocit, že mu chybíte, a dojde mu, že když nechce být sám, bude muset na svém chování cosi změnit.
Poradna: Svítící obrazovka mi bere rodinu
Poradna: Nezasahujte dospělým dětem do života
