Ponaučení plynoucí z bývalých vztahů

Většina žen propadá po rozchodu depresi. Obviňují samy sebe dříve, než zhodnotí vztah se svým expřítelem. Každý rozchod ovšem přinese další zkušenost pro další budoucí láskyplný vztah. Je mnoho věcí, na které ale ženy i muži ve vztahu úplně zapomínají.

Možná to zní příliš sobecky, ovšem pokud není člověk spokojen sám se sebou a dává přednost milovanému člověku a sebe zanedbává, nemůže mít vztah zdárný konec. Vše, co ho baví, obětuje druhé osobě a nebere v potaz své vlastní zájmy. Láska a spokojenost, které cítíte uvnitř sebe, vyzařují navenek. Proto je sebeláska ten největší dar i klíč ke spokojenému partnerství.

Většina lidí ve svém smutku očekává, že si expartner uvědomí svou chybu nebo necitelný rozpad vztahu a přijde se za své chování omluvit. Nebo ještě lépe, bude se snažit vztah opět dát dohromady. Tak to ovšem většinou nebývá. Čekání na omluvu jen prodlužuje dobu trápení.

Ženy mají tendence po nepříjemném rozchodu trpět přesvědčením, že jde o konec světa. Mnoho z nich si také myslí, že už se nikdy nezamilují, protože bývalého partnera budou milovat navždy. Nebo naopak že na ně žádná další láska nečeká. Jako u většiny věcí v životě to chce čas a mysl otevřenou novým zážitkům i lásce.

Své touhy i plány zvláště mladí, kteří ještě se vztahy nemají tolik zkušeností, zcela přizpůsobují partnerovi. Je to poměrně obvyklá chyba. Snaží se svému vyvolenému vyhovět, nehledě na to, že za jiných okolností by nepřipustili jakoukoliv, byť i sebemenší změnu. Jakmile jde o lásku, jde většina zábran stranou. Člověk by se neměl bát ve vztahu vyslovit to, co chce, a tím se i řídit. Najít si čas sám pro sebe. Pokud by nastal problém, je vhodné dohodnout se na kompromisu.

Neopětovaná láska velmi pravděpodobně potkala spousty lidí. Nemá ale cenu čekat, že se něco časem změní a člověk se do toho druhého zčistajasna zamiluje, přičemž objeví jeho kvality a pár bude spokojeně žít až do smrti. Pravda je taková, že nemá smysl se snažit druhého člověka k citům donutit. Také není rozumné truchlit nad láskou, která vlastně nikdy nebyla reálná.

Je automatické, že se po nějaké době vztahu z přátel partnera stanou společní přátelé. Ovšem není možné počítat s tím, že se v případě problémů, či dokonce rozchodu jeho známí obrátí na vaši stranu. Jsou to jeho přátelé a s tím je potřeba počítat, nezpřetrhávat kvůli lásce vztahy se svými vlastními kamarády a v případě nouze se mít vždy komu svěřit.

Představa absolutní důvěry ve vztahu je sice děsivá, ale po čase je naprosto nezbytná. Pokud ji ovšem jeden z partnerů zradí, nastává proces odpouštění. V případě, že se důvěra neobnoví, nemá smysl ve vztahu pokračovat. Lež a ztráta důvěry výrazně poškodí houževnatost svazku, který už nikdy nebude tak silný jako dříve.

Po rozchodu většina lidí obviňuje partnera z toho, že mu zlomil srdce. Je ovšem potřeba podívat se na vztah i na rozchod realisticky a zjistit, zda k rozchodu nedohnalo partnera naše vlastní selhání. Vyplatí se přestat obviňovat pouze toho druhého, vzít si lekci a ponaučit se z ní. Někdy je potřeba přiznat si vinu.