Pohlavní choroby jako důsledek letního flirtu

V době hormonální antikoncepce lidé začali ve velkém zapomínat na své bezpečí. Jejich zodpovědnost vůči sobě skončila ochranou před nechtěným těhotenstvím, zdraví jako takové šlo ale stranou.

Přitom s nebezpečím se lze setkat nejen v zahraničí, ale i u nás. Nemocí pohlavně přenosných existuje celá škála. Od těch méně nebezpečných po ty, jež mohou skončit smrtí.

Ačkoliv jedinou 100% ochranou před pohlavními chorobami je sexuální abstinence, existuje možnost základní ochrany v podobě kondomu, jelikož jako jediný dokáže zabránit, že se tělesné tekutiny jednoho partnera nedostanou na sliznice druhého. Milenci by měli zůstat obezřetní i při pouhém sexuálním dráždění rukou - nebezpečí spočívá byť jen v pouhé záděře. To samé platí i při dráždění ústy - kousání či intenzivním líbáním.

Nakazit se je tedy velmi snadné, nicméně následná léčba může být mnohem složitější. Proto je tak důležitá prevence.

Pokud už některou z pohlavně přenosných chorob onemocníte, pak mějte na mysli, že tyto infekční choroby podléhají ohlašovací povinnosti všech sexuálních partnerů.

Vlivem holení intimních partií došlo k výraznému omezení šíření těchto  živočichů, jelikož tato veš muňka je přímo závislá na lidských chlupech. V případě silného napadení se muňky objevují i v ochlupení na břiše, hrudi, v podpaží, v obočí, na řasách a u mužů i ve vousech. Vyhýbají se pouze vlasům, které jsou pro ně příliš tenké.

Samička přichycená ke kořenu chlupu klade vajíčka (hnidy), která k chlupu pevně přilnou a postupně s ním odrůstají. Z vajíček se týden líhnou larvy, které za 14 dní dospějí, a samičky pak kladou 20 – 40 vajíček. Hnidy na chlupech při zmačknutí mezi nehty charakteristicky lupnou.

Jen ve výjimečných případech může dojít k přenosu skrz ložní prádlo, ručník či prkýnko na toaletě. Bez hostitele muňky přežívají cca 24 hodin.

Bakteriální infekce způsobená Chlamydiemi trachomatis patří mezi nejčastější pohlavně přenosné infekce na světě.  Až 90 % infikovaných žen a polovina nakažených mužů o své nákaze neví, kvůli absenci nebo mírnému projevu symptomů. Přičemž neléčená infekce způsobuje neplodnost, a to jak u žen, tak mužů.

Některé typy této bakterie vyvolávají běžnou, nepříliš dramatickou pohlavní chorobu. Projevuje se svěděním, pálením, bolestmi a výtoky. Dobře se diagnostikuje a léčí.

Bohužel se ve světě objevil i agresivnější typ této chlamydie tzv. LGV (Lymphogranuloma venereum), který se projevuje červeným pupínkem na infikovaném místě, a to nejčastěji na žaludu penisu nebo v konečníku. Pupínek se brzy změní na vřed, který zejména v konečníku obsahuje někdy výtok s příměsí krve. U neléčeného zánětu hrozí zúžení střev. Dalšími projevy jsou nevolnosti, třesavka, horečka a bolesti hlavy, kloubů i svalů.

Záludnost této bakterie spočívá v tom, že se schovává uvnitř buněk, včetně určitého typu bílých krvinek: lymfocytů. Šíří se pak lymfou a vyvolává záněty v lymfatických uzlinách. Když se pacient neléčí včas pomocí speciálních antibiotik, hrozí mu v dalším stadiu nemoci závažné záněty uzlin, které mohou prasknout, a hnis vyteče buď kůží ven, nebo do břišní dutiny, kdy nemocnému hrozí otrava krve i smrt. Nebezpečné mohou být i zúžené či uzavřené lymfatické cesty - kromě otoků, bolestem dochází i k vážnému postižení tkání, případně znetvoření postižených orgánů.

Prozatím jsou nejvíce ohroženi touto chorobou homosexuálové, to se ale může velmi rychle změnit.

Kapavka patří stále mezi nejznámější pohlavní choroby. Bakterie způsobují akutní záněty a také výtoky. Někdy tyto bakterie napadají i výstelku močopudného ústrojí (u klasického sexu), sliznici nosohltanu (u orálního sexu) a konečníku (při análním styku).

Zvláštním a neobvyklým druhem je diseminovaná kapavka, která napadá i jiné orgány, než přes které došlo k nákaze. Nejčastěji kůži a klouby (poblíž kloubu se objevuje zarudnutí kůže s červenými skvrnami a k tomu zvýšené teploty.

Bohužel tyto bakterie mutují a začínají být rezistentní vůči většině známých antibiotik.

Proto se toto onemocnění může časem stát velmi špatně léčitelným, v důsledku toho hrozí ženám zánět děložní sliznice, vejcovodů a malé pánve a může dojít i k neplodnosti či ke komplikacím v těhotenství. U mužů hrozí zánět semenných váčků, nadvarlat a prostaty a s tím úzce spjatá neplodnost.

Choroba, kterou vyvolává bakterie spirálovitého tvaru – spirochéta Treponema pallidum, jejímž jediným hostitelem je člověk. K přenosu bakterie dochází pohlavním stykem (vaginálním, análním i orálním), prostřednictvím drobných poranění na kůži nebo sliznici. Bakterie může napadnout i plod těhotné ženy či se přenést na dítě mateřským mlékem.

Syfilis postihuje vnitřní orgány, kůži, kardiovaskulární systém, pohybovou a centrální nervovou soustavu. Má tři stadia, přičemž v konečné fázi dochází k vážnému poškození organismu, demenci a v případě absence léčby i ke smrti nebo invaliditě.

V první fázi se utvoří po třech týdnech rudý, tvrdý a přitom nebolestivý vřed v místě, kudy vnikla bakterie do organismu. Z vředu po zmáčknutí vytéká čirá tekutina. O několik dní později zpravidla dojde ke zduření lymfatických uzlin, které jsou zduřelé obvykle jen na jedné straně, přičemž vřed během měsíce až šesti týdnů spontánně vymizí.

Ve druhé fázi se infekce z uzlin šíří do celého těla, přičemž se objevuje na trupu a v ústech vyrážka, která může mít různý průběh. Pokud se objeví ve vlasech, může dojít k jejich vypadávání. Opět dochází ke zduření mízních uzlin a v ústech se tvoří bílé - infekční plošky - syfilitická angína. Tyto příznaky se po odeznění mohou znovu objevit a několikrát zopakovat. Často jsou projevy syfilidy v této fázi provázeny hepatitidou, vysokými horečkami nebo zánětem mozkových blan. Pro toto období jsou typické další kožní příznaky. Přibližně po dvou letech všechny projevy mizí a nemoc přechází do své latentní (bezpříznakové) fáze.

Ve třetí fázi se bakterie šíří organismem a zánět poškozuje kosti, nervovou tkáň, což může vést k obrně a poruše řeči, demenci a v konečném stadiu i k tzv. progresivní paralýze s celkovým rozpadem osobnosti. Dále bývají postiženy klouby a kosti, játra a jiné orgány. Hrozí riziko narušení cév, především aorty a koronárních cév, charakteristický je rozpad kožní i kostní tkáně, což destruuje nosní přepážku a horní patro v dutině ústní.

Všichni lidé, kteří prodělali syfilis, jsou po zaléčení průběžně sledováni lékařem. V prvním půlroce se kontroly provádějí jednou za jeden až dva měsíce, v následujícím pololetí dvakrát. Druhý rok je nutné se na kontrolní vyšetření dostavit ještě dvakrát. Pacienti, u kterých došlo ke vzniku terciálního stadia, a pacienti s vrozenou syfilidou (infikováni jako plod od syfilitické matky) se z evidence nevyřazují nikdy.

Virové onemocnění, které se přenáší kontaktem - líbáním, pohlavním stykem a někdy nepřímo společným používáním prádla nebo ručníků, žínek, příborů, sklenic, balzámu na rty apod. Bohužel infekce se může přenést i v bezpříznakovém stadiu.

Při průniku viru do organismu se může rozvinout tzv. primoinfekce s podobnými příznaky, jako je chřipka s malými puchýřky. Po vyléčení vše mizí, ale virus v těle zůstává v tzv. klidovém stadiu. V momentě, kdy dojde k oslabení organismu nějakou zátěží v podobě nemoci, výrazného stresu apod., se virus probudí a projeví se ve formě charakteristického puchýřku, který může provázet nepříjemná pálivá bolest při močení.

U mužů se opar se serózní tekutinou vyráží na žaludu (u homosexuálů i v oblasti rekta), ženy postihuje na zevní části pohlavního ústrojí, při vchodu do pochvy, ve vagíně a na děložním čípku. Při výsevu zpravidla dochází k bolestivému zduření tříselných lymfatických uzlin, což někdy provázejí i celkové příznaky – únava, malátnost a nechutenství.

Příznaky oparu obvykle samy odezní do deseti dnů, urychlit je lze pomocí antivirotik.

Onemocnění, které způsobuje prvok tzv. bičenka poševní, je nepříjemné zejména pro ženy, u kterých způsobuje svědivý a hnisavý vaginální výtok. Mužům způsobuje zánět močové trubice, jenž probíhá obvykle bez větších příznaků. Komplikací u neléčené chronické infekce však může být zánět prostaty a semenných váčků.

Mezi typické příznaky patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblastech pochvy, bolesti při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin.

Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a jsou to právě proto muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.

Virus HIV se přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem, poševním sekretem a mateřským mlékem. Vir HIV je velmi citlivý vůči vnějším vlivům (hyne při teplotě nad 60 °C, při působení běžných dezinfekčních prostředků apod.)

Inkubační doba onemocnění je tři až šest týdnů. Po tomto období se u 60 – 70 % infikovaných osob dostaví projev akutní primární infekce HIV, který si nakažený snadno splete s chřipkou nebo mononukleózou. Primární infekce může mít řadu nenápadných příznaků např. horečka okolo 38 °C. V těle se začnou vytvářet protilátky proti HIV a jedinec se stává HIV pozitivním.

Po odeznění přechází nemoc do bezpříznakové fáze. Pokud se v této fázi začne nemocný léčit, lze si výrazně tuto dobu prodloužit. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečného sexu, aby chránil nejen druhého, ale i sám sebe.

U dospělých lidí doba mezi nákazou virem HIV a nástupem onemocnění AIDS trvá zhruba 10 let. V poslední fázi se buňky imunitního systému nejsou schopny bránit proti atakům virů, bakterií, plísní apod. a jedinec onemocní hned několika chorobami pro AIDS typickými a zde již neexistuje naděje, že se jeho zdravotní stav výrazně zlepší. Zahájí-li se léčba vhodnými prostředky krátce po nakažení virem HIV, má nemocný vysoké šance prožít dlouhý život bez nástupu AIDS.

Více informací naleznete na: www.pohlavni-nemoci-a-jejich-priznaky.cz; www.ulekare.cz apod.