Podvodníci na online seznamkách aneb Když se lidé dělají hezčími, než jsou

„Jsou lidé, kteří se na internetu seznámili, vyhovovali si, zamilovali se a vzali se. Dnes mají i děti. Bohužel, těch je naprostá menšina,“ nebere si servítky kouč partnerských vztahů Karel Chába. Podobný názor má i jeho kolegyně, terapeutka Lenka Černá: „Potkat na internetu partnera, který by byl pro život vhodný, je sice možné, avšak je to jako hledat jehlu v kupce sena.“

Psychologové se shodují, že internet je svět sám pro sebe. Může se tu všechno a nikdo nemá v prvním momentě šanci zjistit, co je a co není pravda. „Lidskou přirozeností je získat. A co získá si i udržet. Lidé k tomu používají jakékoli prostředky, protože se tu pohybují ve virtuálním, nikoli reálném světě. Každý ve skutečnosti dělá to, co umí a jak nejlépe umí, aby naplnil své potřeby. Mnohdy je to bohužel na úkor druhých a navíc nevhodnou, ba i podvodnou formou,“ vysvětluje Karel Chába, proč je dobré být na internetových seznamkách obezřetný.

Jednačtyřicetiletá Monika z Prahy o tom ví své. Pracuje jako socioložka a dnes dává historku o tom, jak jí půl roku motal hlavu podvodník, mezi svými přáteli k lepšímu. Když si však dávala seznamovací inzerát na astroseznamku, do smíchu jí nebylo. Měla čerstvě po rozvodu, který jí bývalý manžel pěkně osladil. Děti pomalu vylétávaly z hnízda a ona měla život převrácený naruby.

Všechno bylo najednou jinak. Sama do společnosti? Na to nebyla třináct let, kdy byla vdaná, zvyklá. Podle psychologů jsou takové naivní ženy ideálními terči zkušených lovců, kteří na internetu hledají povyražení. „Lidé po čerstvém rozchodu doufají, že najdou někoho, kdo je vytáhne z jejich bolesti a zachrání je. Tak to bohužel nefunguje a jejich očekávání nebývají naplněna,“ upozorňuje Karel Chába.

Monika je přitažlivá žena a na seznamovací inzerát jí přišlo mnoho odpovědí od různých mužů. Jeden z těch, kteří se ozvali, ji zaujal a časem si s mužem kolem padesátky psala každý večer. Zdálo se, že je taky osamělý, protože trávil u počítače mnoho času. Bylo si o čem psát, připadal jí vtipný a rozumný.

„A pak se stalo něco neuvěřitelného. Jednou jsem přišla domů a kuchyňská linka se válela v troskách na podlaze. Byla už stará a utrhla se,“ vzpomíná Monika. Byla zoufalá. Doma chyběla mužská ruka, a tak ve zmatku sedla k počítači, kde se hned ohlásil její nový známý. „Když jsem mu vylíčila, co se mi stalo, nezaváhal. Požádal mě o adresu a telefon a do hodiny byl u mě. Spadlé skříňky přeměřil a slíbil vyspravit. Pak mě pozval na večeři. Byla jsem nadšená, jak je akční. Byl vysoký, svalnatý, s vyholenou hlavou, líbil se mi,“ říká. Vše vypadalo jako z románu. Hrdina opravil a zavěsil kuchyňskou linku už za dva dny na své místo a pozval Moniku na další rande.

„Měl přehled a byl zábavný. Jen když jsme narazili na jeho práci a taky na to, kde bydlí, začal mlžit. Že prý pracuje ve státních službách a nesmí o tom mluvit. Jeho práce prý podléhá přísnému utajení a může být odvolán z hodiny na hodinu.“ Což se také zanedlouho stalo. Předtím však za Monikou přijel několikrát na její chalupu do severních Čech, kde strávili několik romantických víkendů.

„Dokonce mi navrhl, že by mi odkoupil druhou půlku chalupy, o kterou jsem v té době vedla spor s bývalým manželem,“ vybavuje si Monika. „Co jsem si mohla přát víc? Velkorysý chlap s nadhledem, co má ještě navíc nebezpečné zaměstnání. Akční hrdina z filmů!“

Mimo Prahu se s Monikou scházel, ale když měli jednoho dne večer jít do divadla, dvě hodiny před začátkem představení jí na mobilu přistála esemeska, že musí neodkladně odjet do Budapešti. „Psal, jak ho to mrzí. Věřila jsem mu, ale už ve mně začalo klíčit podezření.“ To se prohlubovalo, když zjistila, že její milý tráví celé dny za počítačem, jak mu prý velí jeho tajná práce, ale má u toho otevřené všechny možné seznamky. Začala ho trochu špehovat a zjistila, že komunikuje s více ženami podobného věku a koneckonců i podobného typu.

„Přesto mi denně psal, jak mě miluje, jak na něj mám čekat, jak žárlí na všechny muže okolo mě. Ale že neví, kdy se zase uvidíme.“ Po půl roce, za který se potkali všeho všudy asi osmkrát a vždy jen na hezké chvíle, Monice došla trpělivost. Dala si zkušebně jiný inzerát na server, kde se s akčním hrdinou seznámila. Jen pod jiným jménem.

A přišla jí odpověď. Úplně stejná, jako tehdy. „To mě probralo. Údajný tajný agent sice mlžil do poslední chvíle a tvrdil, že věděl, že se za inzerátem skrývám zase já, ale zase taková husopaska nejsem,“ směje se Monika a dodává, že jí tenhle románek aspoň pomohl překonat depresi po rozvodu. Švindlují více muži, nebo ženy?

V tom, které pohlaví více švindluje, se odborníci neshodnou. Jedna z teorií, podpořená evoluční psychologií, tvrdí, že ženy jsou emotivnější, a tak hledají vztah častěji než muži, kterým jde zase častěji jen o nezávazný sex.

„Ženy jsou taky důvěřivější než muži,“ souhlasí s tím koučka řešení partnerských krizí Lenka Černá. „Mnoho mužů hledá na seznamce pouze sexuální známost, a to většinou ženy neumějí. V sexu hledáme něhu a lásku, nikoli sexuální vztah na jednu noc. V ženách je také více obav, a proto bych si tipla, že švindlířek bude na seznamkách mnohem méně než mužů.“

S tím její kolega Karel Chába nesouhlasí. Domnívá se, že si obě pohlaví nemají co vyčítat. „Všichni švindlují. Jsou ale i tací, kteří se chovají férově, a to na obou stranách. Těch je bohužel podle mého jen asi dvacet procent.“

Ženy velmi často podvádějí v údajích o svém věku a váze. Stačí si dát fotku o deset let mladší, o deset kilo lehčí, nebo vůbec někoho jiného. A muži se mohou přetrhnout.

„Dokonce i ta žena, která se cítí být velmi průměrná, anebo má dokonce kvůli svému sebevědomí problémy si někoho najít, velmi rychle zjistí, že na seznamce je to jinak. Založí si profil a nestačí se divit,“ má za to Karel Chába. „Píše jí tolik mužů, že se nedá zvládnout každému odpovídat a něco rozumného rozvíjet. Dokonce i přes její případné nevhodné, studené chování jí dotyčný píše dál a taková žena nabude většího sebevědomí. Má nad muži moc. V jednom okamžiku jich píše tolik a každý se snaží, aby zapůsobil… To se v reálném světě prakticky nestane, tam je pravděpodobnost takové situace minimální. Proto je to tak opojné a může to svést i k nečestnému jednání.“

Muži zase švindlují podobně jako akční hrdina z příběhu Moniky. Napíšou univerzální zprávu a tu pošlou jako první kontakt, kterým se snaží zaujmout. Jenže háček je v tom, že tuto zprávu posílají desítkám a někdy i stovkám dalších žen. „Cílem je jediné, uspět. Cesta k cíli je kvantita. Čím více žen takový lovec osloví, tím větší šance na úspěch. Jediný parametr, který je zajímá při rozhodování, zda a komu pošlou univerzální text, je vzhled. A toho ovšem některé ženy umějí velmi dobře využít,“ říká Karel Chába.

Důležitost vzhledu potvrzuje i padesátiletý architekt Adam, který má ovšem jinak velmi seriózní úmysly. „Jakmile nechtějí ženy dát fotku a vymlouvají se, že fotka je jen fotka a nic o člověku a o jeho duši nevypovídá, tak jsou nehezké či obézní,“ říká po svých četných zkušenostech se seznamováním na internetu. „Také psaný projev prozradí mnohé.“

S tím souhlasí Lenka Černá: „Ten, kdo dělá hrubku v každé větě, asi nebude mít příliš velký rozhled,“ myslí si. „I to, do jaké míry je člověk otevřený, o mnohém vypovídá. Pokud se otevírá příliš rychle, není to zcela běžné. A určitě by mě také zajímalo, proč se druhý chce vlastně seznámit, jakou dělá profesi, kde bydlí, nebo zda tají svou osobní identitu. Dnes se při všech možnostech internetu dá najít hodně informací o osobách a já bych si určitě protistranu na internetu proklepla,“ radí koučka.

Tím se řídila i dvaačtyřicetiletá Ilona. Informace od sympatického cizince, který jí odepsal na jedné z placených mezinárodních internetových seznamek, si řádně prověřila. „Byl to skutečně absolvent prestižní americké univerzity, opravdu učil angličtinu v mnoha velkých nadnárodních společnostech,“ prozrazuje hezká a kultivovaná blondýnka, která pracuje na manažerské pozici jedné významné firmy. Když se s Paulem seznámila, měla za sebou rozvod a vleklý milostný trojúhelník.

„Myslela jsem si, že placený seznamovací server eliminuje podvodníčky a že se od lidí zde dá očekávat určitá úroveň. Že když si informace o člověku, se kterým se stýkám, ověřím, nemůžu naletět. Že mohu přijít nanejvýš k nějaké citové újmě,“ svěřuje se. Dnes už ví, že se zmýlila.

Paul byl sympatický, vzdělaný, a coby učitel angličtiny naprosto profesionální. Když ji požádal o výpomoc při shánění žáků na soukromé lekce, ráda ho doporučila svým kamarádům. Ostatně, ti s ním byli velmi spokojeni. Paul se s Ilonou scházel dvakrát třikrát týdně, zdokonaloval její angličtinu a zdálo se, že se mezi nimi rozvíjí hezký vztah. Prozradil jí, že je rozvedený, jeho manželka a děti že žijí ve Španělsku a on chce v Česku začít nový život.

„Zhruba po dvou měsících se se mnou přišel poradit – prý se dostal do finanční nouze, nemá na nájem – a že by potřeboval vybrat peníze za hodiny angličtiny od žáků, které jsem mu dohodila, na pár měsíců dopředu,“ vypráví Ilona. To jí bylo divné, stejně jako skutečnost, že Paulova spolupráce s jazykovou školou, kde zoufale sháněli profesora angličtiny, nevyšla. „Až zpětně mi docvaklo, že to vše byl ústupový plán. Možná že si zajel do Čech na prázdninový románek a po něm se poslušně vrátil k manželce,“ přemítá. To se však nikdy nedozví. Její sympatický cizinec si vybral školné a zmizel. Už nikdy o něm neslyšela. A důvěra v seznamování na internetu? Na bodě nula…

Architekt Adam může jen přikyvovat. Po rozvodu se rozhodl hledat štěstí na nejrozšířenějším seznamovacím serveru Lidé.cz, kde má svůj seznamovací profil skoro milión a půl mužů i žen. Adam jako většina lidí v produktivním věku tráví mnoho času prací. A v prostředí jeho koníčků, což je prolézání vojenských pevností a starých dolů, mnoho žen nepotká.

„Jednou už to vypadalo dost slibně,“ přiznává. „Ta žena, myslím, že se jmenovala Radka, se mi na fotce líbila a byla s ní kloudná řeč. Nejhorší jsou totiž takové odpovědi, jako že se jí líbí každá hezká hudba a koníčků že má mnoho, jen si teď nemůže vzpomenout jaké. A pak z ní vypadne, že je to televize,“ nezastírá architekt, že má na svou potenciální partnerku jisté nároky. S Radkou se sešel a bylo to příjemné setkání.

„Tvrdila, že je lékařka. A že se soudí s bývalým manželem, který ji připravil o syna. Zarazilo mě, když prohodila, že vede tým lidí, na kterých se zkouší léky. To není úplně obvyklé,“ vypráví architekt, který milou blondýnku zval do podniků s vybraným jídlem a pitím na večeře, na kterých nešetřil. Zaráželo ho prý, že Radka skoro nic nejí, ale přičítal to tomu, že drží dietu, jak tvrdila.

„Na další schůzce si už v některých věcech protiřečila, ale přesto jsme se ještě párkrát sešli, protože se mi opravdu líbila a myslel jsem si, že je jen zmatená. Dokonce jsem jí slíbil pomoc a dal jí peníze na advokáta, aby mohla získat syna zpět.“

Nakonec se ukázalo, že Radka je závislá na drogách, a proto syna vychovává bývalý manžel. Aby sehnala peníze na pervitin, účastnila se lékařských testů na nové léky, nikoli však jako vedoucí týmu, ale jako pokusná osoba.

Odborníci se shodují, že pokud na svém internetovém seznamovacím profilu jeho majitel naznačí svou finanční situaci, přitáhne většinou podvodníky, kteří z něj budou tahat peníze. A to platí pro obě pohlaví. Adam se rád fotil se svými luxusními auty, kterých mu v garáži parkuje hned několik. Vzal však celou příhodu s humorem a rozhodl se v hledání té pravé pokračovat.

Podle psychologů internetové prostředí přitahuje více psychopatů, než se jich sejde v tom reálném. „Navíc někteří lidé umějí získávat informace, ze kterých si skládají ucelený obrázek o tom, jaký ten druhý je, v jaké situaci se nachází, a toho pak zneužívají,“ upozorňuje Karel Chába.

„Je to ideální prostředí, kde je vše nesmírně rychlé a jednoduché. Jsou tu stovky potenciálních obětí na jednom místě. Pokud by dotyčný měl vyhledávat oběti svých manipulací v reálném životě, tak by to zabralo mnohonásobně více času.“

Problémem je i to, že u většiny lidí, kteří opravdu hledají protějšek, nedochází k přirozenému poznávání se. „Vše je tak zrychlené, že se nedá ve většině případů zjistit, zda za to dotyčný partner opravdu stojí. Málokdo chce investovat čas a energii. Na seznamce je přece tolik jiných, tak proč se namáhat, když jiný partner bude možná lepší a podle mých představ!“ varuje před opojením z možností virtuální reality Karel Chába.

Není však možné vytrhovat věci z kontextu. V Česku se rozvádí 50 procent manželství. Z té poloviny, která vydrží, je celých osmdesát procent manželství nespokojených. To vše o něčem vypovídá. Lidem se nedaří vytvářet spokojené vztahy bez seznamky, tak proč by měla internetová seznamka vypadat jinak? To, co někteří lidé stihnou za týden díky seznamce, by prožívali bez seznamky několik týdnů až měsíců.

„I celkový negativní dojem z toho, jak to probíhá na virtuálních seznamkách, je intenzivnější. Svým klientům proto radím, aby byli obezřetní, ale neházeli flintu do žita!“ uzavírá kouč Karel Chába.