Článek
Pokud zjistíte, že v partnerských vztazích „nastávají“ stále ty samé chyby, kvůli kterým vám žádný nevydrží delší dobu, je třeba to řešit.
Než ale začnete obviňovat své minulé či stávající protějšky, zkuste se nejdříve podívat na své vlastní chování – a možná zjistíte, kde je hlavní chyba. Kde podle terapeutky Giny Schuchmanové dělají lidé největší chyby?
Potřeba mít neustále pravdu
Pokud je i pro vás mnohem důležitější mít za všech okolností pravdu, místo abyste raději vytvářeli kvalitní a milující vztah, bude to časem na obtíž. A problém bude jen narůstat, tvrdí terapeutka na svém blogu.
Jste zaseknutá ve vztahu? Šest známek, které to odhalí
„Je třeba si uvědomit, že je v pořádku nemít někdy pravdu, případně přistoupit čas od času na kompromis,“ dodává.
Snaha ovládat ostatní
Myslíte si, že můžete změnit způsob, jakým ostatní lidé jednají a jak se cítí, a to i ve vztahu? Výjimečně možná ano, ale většinou nikoli. A jediný, komu to ve výsledku ublíží, budete vy. Budete neustále frustrovaní, protějšek se pak bude cítit nejspíš odsuzován či ponižován. To povede k tomu, že oba časem „vypnete“ a rezignujete na řešení problémů. A to málokterý vztah ustojí.
Ústupky
Pokud obecně neradi mluvíte o tom, co vás trápí, nebo odcházíte z diskuze, abyste udělali cokoliv jiného, pak se dost pravděpodobně stanete pro partnera časem emocionálně nedostupní.
Čím si neúmyslně vytváříme toxické prostředí ve vztazích
Jakmile se odpojíte od běžných věcí, budete se po chvíli oba cítit zranění, odmítaní a sami.
Oplácíte zlo
Pokud se budete ve vztahu řídit pravidlem „tys zranil mě, já můžu zranit tebe“, je pravděpodobné, že si ve vztahu vybudujete doslova bitevní pole. Zkuste se místo toto raději naučit odpouštět.
Co na srdci, to na jazyku
Umět říct to, co vás trápí nebo se vám líbí, je záslužná věc, ale není třeba to na osoby blízké včetně partnera „vyplivnout“, jak to zrovna cítíte, bez obalu.
„Někteří lidé si myslí, že musí svým milovaným říci vždy vše hned a tak, jak to je, bez příkras, protože jinak budou vypadat v jejich očích špatně. Jenže ne všechno je třeba sdílet, a když už, tak ne v surové formě,“ dává příklad Schuchmanová.