Článek
„Výzkum v této oblasti již dávno ustanovil potenciální výhody života o samotě,“ říká odbornice na lidské chování Wendy L. Patricková. „A existují lidé, kteří si ho nejen užívají, ale záměrně ho vyhledávají. Nemálo z nich si skutečně užívá vlastní společnost a sami si dobře odpočinou i relaxují.“
A z takových období může něco vytěžit kdokoliv, i když se za samotáře sám nepovažuje. Místo toho, abychom se soustředili na negativa, můžeme rozvíjet kreativitu, spiritualitu, sebereflexi a užívat si určitého typu svobody.
Běž do svého pokoje! Za odměnu
„Samotáři chtějí být sami, protože přirozeně nemají velkou potřebu být akceptováni okolím,“ tvrdí profesor psychologie osobnosti Jonathan Cheek, podle něhož se někteří lidé prostě obejdou bez úzkých svazků, vyhovuje jim více či méně se izolovat a přítomnost mnoha lidí je přímo zahlcuje.
Samotáře dělí na dva druhy – jeden je samotářem z donucení, okolnosti ho k tomu dotlačily a na svůj stav si zvykl. Když se změní situace, často se rád přestane stranit světa. Druhý pak kvůli svým jasným předpokladům.
„Ti, kteří preferují svůj obývací pokoj před plným sálem, to mohou dělat díky zděděnému temperamentu,“ vysvětluje Cheek.
Jak si užít single život
Kromě dědičnosti také nemuseli mít z různých důvodů mnoho přátel v dětství či vyrůstali v tiché rodině, která si cenila soukromí. Potřeba sdružovat se s ostatními nepatří do souhrnu jejich charakteristických či vrozených vlastností.
Příkladem je Anneli Rufusová, autorka knihy Party of One: The Loners’ Manifesto (Párty pro jednoho: Manifest samotáře): „Když lidé v televizi poslali své děti za trest samotné do jejich pokojů, mátlo mě to. Pro mě byl trest, když mi nařídili, abych hrála kostky s bratrancem Louisem.“ Představa knížek a her za zavřenými dveřmi pro ni byla naopak lákavá.
Proč jsem sám?
Před osamělostí ovšem psychologové i lékaři varují. Ta chronická zvyšuje riziko vzniku řady onemocnění, například cukrovky, deprese a dalších psychických potíží, osamělí lidé mají také až dvakrát vyšší šanci, že budou trpět Alzheimerovou chorobou. V jakém případě tedy samota prospívá, a kdy už by si měl člověk hledat přátele?
Abychom pochopili svou motivaci, doporučují vědkyně Virginia Thomasová a Margarita Azmitiová zodpovědět následující otázky. Odpovědi je pak dobré situovat na škále od zcela kladných po zcela záporné. Pokud na šest posledních otázek odpovíte vysoce kladně, možná by stálo za to vyhledat pomoc odborníka.
Když trávím svůj čas sám, dělám to z těchto důvodů:
- Probouzí se má kreativita.
- Užívám si ticho.
- Pomáhá mi to navázat spojení se svými pocity a spiritualitou.
- Protože si cením svého soukromí.
- Mohu se ponořit do aktivit, které mě skutečně zajímají.
- Získávám tak náhled na to, proč dělám věci, které dělám.
- Trávení času sám se sebou mi dodává energii.
- Cítím úzkost, pokud jsem s jinými lidmi.
- Myslím, že mezi lidmi nejsem oblíbený.
- Ve společnosti nedokážu být sám sebou.
- Lituji věcí, které říkám nebo dělám, když jsem s ostatními.
- Cítím se mezi lidmi nekomfortně.
- Zdá se mi, že mezi lidi, se kterými trávím čas, nepatřím.
Samotářem od mala
Samotou jsou čím dál víc ohroženy také děti či dospívající. Velmi k tomu přispívá čas trávený na počítači a v posledních dvou letech i pandemie.
Z výsledku průzkumu Survey Center For American Life vyplynulo, že 56 % generace Z (s datem narození 1997–2012) se v dětství potýkalo či stále potýká s pocity osamělosti alespoň dvakrát do měsíce. Pro srovnání – z poválečné generace tzv. baby boomers takové pocity v dětství přiznávalo pouze 24 %!
Školáci se cítí víc osaměle než před 20 lety. Na vině jsou smartphony
U dětí, jež tíhnou k samotářství, je nejspíš dobré respektovat, že nejsou rády středem pozornosti. Přesto je jim třeba pomáhat, aby se naučily pohybovat mezi vrstevníky.
„Jsem-li rodič, učitel či zkrátka blízký člověk malého introverta, ubezpečím ho, že není špatný ani divný,“ radí terapeutka Monika Hodáčová. „Podaří-li se mu překonat něco, co je třeba pro většinu dětí úplně běžné, nešetřím chválou. Pomohu mu také najít kamarády.“
Mějte na paměti, že samotářství nebývá ideální start do života. „Okolí nerozumíme. V dětském kolektivu se necítíme dobře. Vadí nám hluk. Neumíme se bránit. Ani ti nejbližší nám nerozumějí. A jsme sami,“ vyjmenovává terapeutka časté pocity malých introvertů. Co by tedy rodiče mohli dělat?
- Přestaňte ho poučovat, jak si má získat kamarády. Samotářské dítě bude nejspíš i citlivé a už tak se patrně necítí dobře kvůli tomu, že ho okolí nebere.
- Najděte příležitosti, jak se může seznámit. Váš potomek není asi jediný, kdo si rád hraje tiše, možná si bude lépe rozumět s podobně naladěnými dětmi, které si jen k sobě neumějí tak snadno najít cestu.
- Nechte ho zjistit, co ho doopravdy baví a zajímá. Ať už je to příroda, ruční práce, knížky, nebo určitý druh sportu.
- Nebojte požádat o pomoc odborníka na dětskou psychiku a poradit se.
Jak s nimi randit
Do samotáře či samotářky se může zakoukat i extrovert či extrovertka. Zpočátku může být velice přitažlivé, že objekt našeho zájmu leží celé dny v knihách, vydává se na osamělé výlety po horách apod…
Koneckonců, protiklady se přitahují, říká se. Potíž je, že extroverti většinou vůbec netuší, na co se mají připravit. Expertka na nezadané Bella DePaulová proto radí:
- Dejte si pozor, jestli jste nenarazili na zarytého single člověka. „Ti žijí svůj nejlepší smysluplný a autentický život single.“ Někteří rádi tráví čas sami, ale to pro ně nemusí být charakteristické. Ve skutečnosti nechtějí závazek.
- Mnoho pravých samotářů nejsou vyložení poustevníci, ale spíš domácí typy. „Na svůj dům se dívají jako na svou jeskyni či hrad, nejspíš jako na obojí. A tak čas strávený doma berou spíš jako prázdniny než jako domácí vězení.“ V jistých časově omezených chvílích je může bavit nezvyklé dobrodružství, ale trvalou změnu chování po nich chtít nemůžete.
- Ale extroverti by v takovém případě neměli věšet hlavu. Tak jako oni určitě nejsou extroverty ze 100 %, tak ani samotáři nebývají rádi bez kontaktu s lidmi sedm dní v týdnu. Zkrátka takový samotář pojede rád na dovolenou jen s vámi, nikoliv ve skupině.
- Zpočátku postupujte zvolna. Pokud vás zajímá někdo, kdo tráví čas doma, se svými koníčky nebo je osamělý tulák, je lepší začít elektronickou komunikací. Jestli si chcete přímo povídat, vynechte videochat, radši si zatelefonujte. Takoví lidé nebývají připravení na kameru.
- A pozor! Když už v samotáři vzbudíte romantický zájem, uvědomte si, že ho ani ji nezachraňujete před samotou – vybírají si ji dobrovolně! Naopak, to vás čeká nějaké to přizpůsobování. „Musíte respektovat jejich hranice, skutečně vnímat jejich společenské preference a hlavně neodsuzovat to, kým jsou. Jen tak můžete kultivovat spokojený vztah,“ radí odbornice na lidské chování Wendy L. Patricková.