Originální vyznání lásky

Lásku lze vyznat mnoha způsoby, vždy záleží na individualitě jedince, ale také na tom, co ho s partnerem spojuje a jaké mají společné sny. Neexistuje tedy stejný recept pro všechny.

Své o tom ví i účastníci projektu Říct to po svém, kteří se nebáli svým protějškům vyznat lásku originálně, tak aby to vystihlo je dva a jejich jedinečný vztah.

Manželé Lucie a Michal Jonovi jsou známí cestovatelé, kteří na kolech za tři roky objeli celý svět. Jejich vyznání lásky se tak pojí s cestováním i s koly – Michal překvapil Lucku cestou do Karibiku, o které neměla předem nejmenší tušení a která byla nakonec nejdobrodružnější expedicí, kterou doposud zažili.

Vše začalo v době, kdy spolu prožívali hodně zlou životní etapu, a Michal si uvědomil, že by jim mohla cesta pomoci se vším se lépe vyrovnat a snad i zapomenout. Zorganizoval tedy pro Lucku tajný výlet na kolech po Karibiku. Do poslední chvíle jí nic neřekl, jejich konkrétní cíl se tak Lucka dozvěděla až na letišti.

Původně z cesty rájem se ale stalo velmi silné dobrodružství. V pralese El Yunque i v Portoriku na nepoužívané cestě, která byla už několik let pro motoristy zavřená, a smělo se na ni jen pěšky nebo na kole, si prožili doslova peklo. Na kole tuto cestu již velmi dlouho nikdo neprojel a tak se s mačetou museli doslova prosekávat vegetací.

„V jednom místě jsme si museli postupně podávat všechny brašny a pak prázdná kola. Tam už totiž nešlo ani jít pěšky, byly tam obrovské jámy, tak dvacet metrů široké a pět metrů hluboké. Při jejich překonávání šlo o slušný horolezecký výkon, ale bez horolezecké výbavy. A když u té poslední jámy Michal přetahoval poslední kolo, utrhl se s ním balvan a on se řítil po blátě tou kolmou stěnou kamsi dolů, směr hluboká propast. Trvalo to jen pár vteřin, ale ten pohled na mizejícího partnera nikdy nezapomenu. Pak se najednou zastavil, povedlo se mu volnou rukou zachytit nějakého kořenu, druhou rukou stále držel kolo. Začal se soukat nahoru, pak už mi mohl podat kolo, to jsem chytila a Michal po něm vyšplhal nahoru. Byla to úleva,” vypráví Lucie a dodává:

„Silnice za námi ale byla definitivně stržena a nebylo tak cesty zpět. Po pár desítkách metrů se ale cesta začala vylepšovat a my nakonec dojeli do cíle. Tenkrát se ale náš andělíček strážníček hodně zapotil… Takové momenty také vztah prověří a posílí. Když jsme dojeli na normální cestu, všechno ze mne spadlo a úlevou jsem se rozbrečela. Ve chvíli, kdy šlo o život, na to nebyl čas. Shodli jsme se, že takhle blízko definitivního konce jsme na našich cyklocestách ještě nikdy nebyli. Přesto tuto cestu považujeme za jednu z nejhezčích. Byl to náš odrazový můstek do dalšího života.”

Jirku s Marikou spojuje jejich láska k vaření, které věnují většinu volného času při tvoření svého food blogu Kitchen Story. A protože se jejich vztah neustále točí kolem plotny, za nejkrásnější projevy lásky považují speciální recepty z oblíbených surovin, které si vzájemně každou chvilku věnují. I podle nich láska prochází žaludkem. Dle jejich názoru není nic krásnějšího, než když svou drahou, z práce zmoženou polovičku večer překvapí vlastnoručně připraveným pokrmem. Je to pro ně takové pohlazení na duši. Stejně jako probuzení se do nového dne se snídaní do postele od milované osoby.

Manželé Martin s Hankou se narodili jako neslyšící a znakování mají doslova v krvi. V porovnání se světem slyšících se zde sice najde celá řada rozdílů, oni však chtějí všude kolem sebe ukazovat hlavně to, že neslyšící rozhodně nejsou o nic chudší než většina z nás, kteří jsme slyšící.

Ticho s sebou nese také zcela speciální vyznání lásky. Hanka s Martinem například společně vymysleli speciální znaky, kterým nikdo jiný nerozumí. Jde o jejich soukromá vyjádření, kterými si dávají najevo, že se mají rádi. Většinou jde o opravdu soukromé a intimní záležitosti, které nechtějí ukazovat kvůli dětem.

Vyznání lásky beze slov dle nich nemusí být vůbec těžké. Obvykle stačí zdánlivé maličkosti. „Třeba když usínám, Martin mě vždycky obejme kolem ramen a kreslí mi prstem na rameno srdíčko. Je to vtipné, ale slyšící si mohou normálně povídat, i když je tma, ale neslyšící ne, protože na sebe nevidí. (úsměv) Takže musíme mít vždycky alespoň pološero, abychom dokázali vnímat, kdo z nás co znakuje,” vypráví Hanka.

Životní drive a inspiraci přináší šestadvacetiletému tatérovi Tomáši Randlovi zejména touha po odlišnosti. Svou lásku tak vyjadřuje jinak než ostatní. Kvůli své přítelkyni Karolíně si nechal vytetovat na své lýtko motiv růže, který symbolizuje vzpomínky na přelomové události v jeho životě.

V té době se přestěhoval do Prahy a začal být díky své nové lásce Karolíně veganem. „Vzpomínám si hlavně na náš první společný film. Od toho se taky odvíjí motiv, který jsem si vybral – růži se šerpou, v níž je vepsaná část textu písničky Nightcall ze soundtracku k filmu Drive. A růži jsem si vybral proto, že symbolizuje růst, rozkvétá. Z něčeho malého vzniká něco krásného a velkého,” vypráví Tomáš.

Tetování je podle něj navždy, stejně jako pravá láska. A pokud se člověk jednou s tím druhým rozejde, je to především o hezkých vzpomínkách, takže není důvod ke změnám.

Karolína si také nechala něco od Tomáše vytetovat. „Je to tetování, které je spojené se silnou událostí z jejího života. Pro mě osobně byl opravdu krásný důkaz důvěry, že mi svěřila návrh i samotné provedení. Znamená to pro mě daleko víc, než kdyby si nechala vytetovat třeba moje jméno,” dodává Tomáš.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: