Článek
Nicméně není omluva jako omluva a jsou okamžiky, kdy je lepší raději nic neříkat než neupřímnými slovy utvářet ještě více důvodů k dalším omluvám.
Ke správné omluvě je zapotřebí:
- oční kontakt
- 100% upřímnost
- schopnost převzít zodpovědnost za chyby
- schopnost pojmenovat chyby i změny
- nikdy nezačínat omluvu slovy: „Je mi líto, ale ...”
Pokud například přijdete rozčilení z práce a pak doma vehementně vynadáte partnerovi za naprostou malichernost, což si následně uvědomíte, pak tou nejlepší omluvou je přijít za ním, dát mu ruku na rameno, podívat se mu do očí a říct: „Promiň, vím, že jsem vylítla nesmyslně. Měla jsem špatný den v práci, jsem vystresovaná a nechala jsem se unést emocemi. Je mi to opravdu líto, pokusím se, aby se to již neopakovalo.”
Tato omluva skutečně zafunguje, a to hlavně proto, že si člověk uvědomí svou chybu, což následně i nahlas přizná, a zároveň je velká šance, že se stejné chyby v budoucnu vyvaruje.
Špatný způsob omluvy
Špatnou omluvou v tom samém případě bývá: „Je mi líto, že jsem na tebe vylítla, ale měla jsem v práci špatný den a moc dobře víš, že když tomu tak je, jsem naštvaná.”
Přestože tato omluva vypadá podobně jako ta předchozí, významem je jiná. Žena zde nepřebírá zodpovědnost za svou chybu. Jednoduše ji přenáší na špatný den v práci, navíc ani neříká nic o tom, že se bude snažit zabránit jejímu opakování. Taková omluva často situaci ještě zhorší.
Při omluvách je tedy důležité, aby vyzněly jednoznačně upřímně a tedy kromě přiznání své chyby a odpovědnosti za ni obsahovaly i šanci na neopakování se. Protože není nic horšího, než když člověk dělá tytéž chyby a je tzv. nepoučitelný. V takovém případě ztrácí na respektu i důvěryhodnosti.
