Článek
"Výhodu tohoto života páry vidí především v tom, že mají intimní vztah, přestože je nikdo neomezuje v jejich koníčcích a zvyklostech. Cítí se tak plně svobodně," vysvětluje pro Daily Telegraph profesor sociální politiky na University of Bradford Simon Duncan.
Snad právě proto je tento vztah v Anglii tolik populární a podle magazínu Sociological Review ho praktikuje každý desátý dospělý. Jedná se především o vzdělanější lidi, kteří zastávají liberálnější názory.
Tři formy odděleného soužití
Sociologové tyto páry rozdělují do tří skupin. Do první skupiny patří ti, kteří svému vztahu nedávají z dlouhodobějšího hlediska příliš budoucnost. Do druhé pak ti, co jsou nuceni k oddělenému soužití kvůli dojíždění za prací. Lze je tedy považovat za víkendové vztahy. A třetí skupinu tvoří starší páry, kterým oddělené manželství vyhovuje jak po stránce emocionální, tak vzhledem k jejich potřebám.
"V odděleném manželství má velmi často každý z páru jiné závazky, jako jsou například děti, a nebo si prostě jen váží svého vlastního prostoru. Někdy je to dáno i tím, že se nemohou shodnout na společném domově a tak si každý drží ten, který mu je bližší," dodává Duncan.
Tento vztah upřednostňují především starší páry
Ze zkušeností odborníků vyplývá, že velkou část párů žijících v odděleném manželství tvoří rozvedení lidé nad 50 let. Jednak mají většinou negativní zkušenost z tradiční formy manželství a pak také nechtějí propojovat své současné rodiny s novými.
Podle britské profesorky sociologie a sociální teorie Sashi Roseneilové je to dáno i tím, že je všeobecné mínění o manželství velmi nízké, a proto lidé hledají alternativní způsoby, jak nezůstat sami a přitom se vyhnout tradičnímu a podle nich i nefunkčnímu manželství.
Proto je pro mnoho párů oddělené manželství jediným způsobem, jak s někým žít.
Čeští odborníci tomuto trendu příliš nefandí
Přestože je v Anglii oddělené manželství doslova hitem, naši odborníci na vztahy jsou k této formě života zdrženlivější. Především nejedná-li se o víkendové manželství.
Psychoterapeutka Lenka Černá ze serveru www.mujvztah.cz tomuto soužití příliš šancí nedává a svým klientům by jej zřejmě ani nedoporučila.
"Partnerský vztah je od toho, aby ho dva spolu sdíleli, a není důležité, zda jsou partneři „pouze“ ve vztahu nebo jsou v manželství.
Pokud nejsem schopna s druhým sdílet domácnost, jak s ním můžu dlouhodobě vytvářet spokojený partnerský vztah? Podle mě se tím vytrácí hlavní smysl partnerského vztahu, a to je sdílení každodenních příjemných chvil a aktivit, vytvoření důvěrného pouta a schopnost vyřešit jakýkoliv problém pomocí druhého, " říká Černá a dodává:
"Pokud chci dlouhodobě vytvářet šťastný vztah, měla bych k tomu mít partnera, se kterým je mi dobře každý den. Se kterým jsem schopna vyřešit neshody tak, abych se s ním mohla každý den v klidu probouzet. Nemluvě o společné výchově dětí, ke které je ideální mít doma mámu i tátu každý den.
Manželství lidí, kteří spolu nežijí, nelze označit jako spokojený a dlouhodobě funkční vztah. Je jen otázkou času, kdy začneme toužit po někom, kdo s námi bude chtít sdílet každodenní život. O tom přece manželství je."
Sexuolog Radim Uzel tvrdí, že u nás takových vztahů příliš není. Osobně se setkal pouze s víkendovým manželstvím, kde jsou manželé v pracovní dny vzdáleni třeba 200 až 300 km.
"Kupodivu to většinou funguje bezvadně, dokonce si jeden klient stěžoval, že například Velikonoce, kdy je jeden den navíc, špatně snáší. Takže i toto oddělené soužití může být někomu třeba ku prospěchu," svěřil svoji zkušenost sexuolog.
