Článek
V roce 2015 se vědkyně Natalia Sarkisianová a Naomi Gerstelová rozhodly prozkoumat, jak se vztahy s příbuznými, sousedy a přáteli liší mezi nezadanými a lidmi žijícími v páru. Zjistili, že nezadaní mají nejen více přátel, ale také mají větší tendenci poskytovat a přijímat pomoc od svých blízkých než zadaní.
Na výsledky navíc neměly vliv ani faktory, jako jsou rasový původ, pohlaví či úroveň příjmů. „Jednoduše řečeno být single zvyšuje sociální interakce u žen i mužů," tvrdí Sarkisianová a Gerstelová ve své studii.
Další studie zároveň poukazují na to, že přátelství je klíčem ke spokojenému stárnutí a pocitu štěstí. Jedna z nich, která byla publikovaná v roce 2008 v britském lékařském časopise, zjistila, že lidé, kteří měli pravidelný kontakt s deseti a více osobami, byli mnohem spokojenější než ti, u kterých tomu tak nebylo.
Nezadaní jsou štíhlejší...
Po sestěhování rovněž dochází často k tomu, že jeden z páru přibere na váze nebo se o svůj vzhled začne méně starat. To dokazuje i studie z roku 2015, uveřejněná v časopise Social Science and Medicine, která porovnávala index tělesné hmotnosti (BMI) u 4 500 lidí v devíti evropských zemích. Výsledky ukázaly, že nezadaní měli nižší BMI než ti, kteří žili ve svazku. V průměru vážili zadaní lidé dokonce o pět kilogramů více než ti nezadaní.
...a produktivnější
Nezadaní lidé mají více času i na to, aby se individuálně rozvíjeli a těžili z volného času, který mohou věnovat jenom sami sobě. Několik studií navíc shodně došlo k závěru, že nezadaní mají vyšší sklony k tvořivosti. Psychoterapeutka Amy Morinová dokonce tvrdí, že čas strávený o samotě vede ke větší produktivitě. „To, že lidé tráví čas o samotě, neznamená, že se automaticky cítí osamělí. Naopak je tato doba klíčem k lepšímu poznání sebe sama.”
Jinými slovy: život v páru přináší mnoho různých benefitů, ale stejně tak tomu je, i když je člověk sám. „Obecná víra, že nezadaní lidé se cítí opuštěně, nespokojeně a jediné, co chtějí, je najít si partnera, je mýtus,” tvrdí psycholožka Bella DePaulová.