Nestabilní vztahy a chaos v hlavách dětí

Rozpad tradiční rodiny začal u nás ke konci devadesátých let minulého století. Za posledních deset let nabral na obrátkách. Třeba počet dětí, které se narodí mimo rodinu, se zvýšil z 29 na 49 procent. Pro porovnání, v sedmdesátých letech minulého století to bylo pouhých 8 procent.

Za Husáka se lidé brali hodně mladí, protože měli nárok na byt a novomanželskou půjčku. Po revoluci tyto výhody skončily. Věk nevěst i ženichů vzrostl na 30 (muži) a 27 (ženy) let.

Mnoho mladých lidí chce děti, ale ne manželství. Bojí se závazků, i když zákon zvýhodňuje manželství. Společnost však toleruje život na hromádce a svobodná matka neznamená společenské faux pas. Myslím ale, že jsou ženy samy proti sobě.

Americké výzkumy ukazují, že 48 procent otců opouští dítě narozené v nesezdaném páru do jednoho roku. A 63 procent to udělá do pěti let. Myslíte, že u nás to bude výrazně jiné? Děti vyrostou i bez otce, to jistě. Jak kvalitně, to prý závisí hlavně na vzdělání a příjmu matky. U chudých a nevzdělaných rodičů to bývá s výchovou problematické, i když potomky vychovávají oba.

Dětem z rozpadlých vztahů chybí příklad rodičů, kteří plní svou roli. Pečující matka a také otec, který udává normy. Ti pak dítě přirozeně vyprovodí do samostatného života.

Žijeme v konzumní době. Když něco nefunguje podle mých představ, vyhodím to, když je to zastaralé, pořídím si něco nového. Nevážíme si předmětů ani lidí a jejich citů. Že bych měl na svém manželství pracovat? Proč? Je přece snazší se na to vykašlat.

Dnešní mladí lidé, kteří v dětství zažili trauma z rozvodu, možná nevěří v trvalost vztahů a bojí se něčeho závazného. Pamatují si, že rozchod rodičů doprovázely zdlouhavé tahanice u soudů, ztráta domova, problémy s penězi atd. Kdo by se pak do toho hnal?

Je to ale infantilní útěk před odpovědností. Chybí odvaha stát si za svým rozhodnutím. Každý rodič prý chce pro své děti to nejlepší. Tak by ale měl vědět, že nejlepší je jedna máma, jeden táta a k tomu příslušný počet babiček i dědečků.