Článek
Server Yourtango přinesl přehled nejčastějších „sabotérů” ozdravovacích procesů a také několik rad, jak se podobné situaci do budoucna vyhnout.
Vytváření katastrofy
Nebudeme tvrdit, že rozchod není pro každého do určité míry katastrofou, ale označování rozchodu jako největší katastrofy světa rozhodně není zdravé. Zbytečné zhoršování už tak nepříjemného stavu přináší jen další bolest a emocionální obavy. To vše pak dotyčnému brání posunout se dál.
Rozhodně nejde o to někomu zakazovat prožívat smutek a stesk, ale spíše doporučit, aby vedle toho špatného viděl i to dobré, co ho v životě čeká.
Neumíme si připustit, že je opravdu konec
Aby se člověk skutečně dokázal pohnout dál, je třeba, aby si uvědomil, že daný vztah opravdu skončil, smířil se s tím i duševně a sám chtěl jít dál, uvedl pro server vztahový odborník Kevin Darné. Realita je ale bohužel taková, že mnozí z nás tajně doufají v ještě jednu šanci.
„Všichni jsme ovládáni romantickými filmy. Milujeme příběhy, kdy se dva lidé po všech peripetiích dají nakonec znovu dohromady,” popisuje odborník. Čím víc ale budeme stejný scénář očekávat i v reálném životě, o to víc budeme mučit sami sebe.
Nejlepší způsob, jak se ze všeho dostat, je odpoutat se zcela od svého expartnera. Žádné sociální sítě, žádné omluvné zprávy, e-maily apod. Nic, co by mohlo prodlužovat trápení.
Ztráta sebe sama
Především u lidí, kteří byli ve vztahu před rozchodem poměrně dlouhou dobu, může podle odborníků často docházet ke stavu, kdy mají pocit, že ztratili sami sebe. Kdo jsem bez toho druhého, co bez něj budu dělat?
Nejlepší způsob, jak se z podobné situace vymanit, je pustit se do nových aktivit, ve kterých člověk znovu objeví sám sebe a své schopnosti.
Slyšíme jen to, co chceme
Dalším ze způsobů, jak sami sebe zbytečně dlouho mučíme, je fakt, že málokdy chceme slyšet úplnou pravdu o právě rozpadlém vztahu. Na počátku je dobrý přítel nebo člen rodiny vděčným jedincem, u kterého se můžeme vyplakat a postěžovat si.
Jak ale doba plyne, může i dobrý přítel začít říkat věci, které nechceme slyšet - například jak to vidí on, v čem byly naše chyby atd. I když to nemáme rádi, i to je součástí ozdravného procesu, umět vyslechnout a uznat i své chyby.
„Pokud nedostaneme podobnou zpětnou vazbu, může nám trvat mnohem déle se z rozchodu opravdu dostat. A co víc, podobné chyby můžeme dělat i v budoucnu,” vysvětluje vztahová terapeutka Sara Stanizaiová.
Nebraňte se proto zpětné vazbě od blízkých přátel. Uvědomte si, že to s vámi myslí dobře.