Negativní myšlenky, které ničí vztahy

Podívejte se s námi na nejčastější kognitivní zkreslení, která negativně ovlivňují naše vztahy.

Naší velmi častou chybou je, že často dopředu předpokládáme, že věci skončí špatně, a to ještě před tím, než je vůbec začneme dělat. Pokud navíc se stejným postojem přistupujeme k věcem, které plánuje dělat partner, nemůžeme se divit, že to na něm zanechá šrámy.

Někdy se člověk snadno nechá unést svými pocity a dává důležitost věcem, které si to vůbec nezaslouží. Za zcela nesmyslnými věcmi pak vidíme doslova bubáky. Stačí jeden nepřítomný pohled, jeden chybějící smajlík, ,špatná' intonace, ,nevhodný' výraz, ,nepřesná' interpretace, jedno zapomenutí – a už je oheň na střeše. Přitom se nemusí jednat o vůbec nic důležitého a cokoli vypovídajícího. Pozor tedy na všechny domněnky a vnitřní strachy. Dělání z komára velblouda vztahům velmi škodí.

Každý je odpovědný sám za sebe. Těžko se přičiníte o pocity štěstí druhého, pokud se on sám o to nebude snažit. Stejně jako těžko druhému pomůžete od jeho chmur, pokud on sám nebude chtít.

Podobně nelze neustále spoléhat jen na druhého, že bude vždy k dispozici s útěchou. Člověk musí umět i ve vztahu řešit problémy samostatně a hledat rovnováhu ve své vlastní hlavě.

Vždy byste si měli uvědomit, že pravidla, která si nárokujete na druhých, musíte též respektovat. Pokud tedy přijdeme unavené ze zaměstnání a budeme požadovat, aby nepořádek v kuchyni uklidil partner, pak si musíme uvědomit, že i on má nárok být unavený ze zaměstnání, ale i z jiných činností, stejně jako děti ze školy či z kroužků, a pokud chcete, aby večer na rozdíl od vás fungovali, pak je o to musíte požádat a rozhodně tyto věci nevnímat jako samozřejmosti.

Domáhat se spravedlnosti za všech okolností ve vztazích nikdy nefungovalo a nikdy fungovat nebude. Člověk si musí uvědomit, že jeho pohled na spravedlnost se může lišit od pohledů druhých. Těžko lze tedy ke všemu přistupovat ve stylu dnes já, zítra ty, pokud nezohledníme všechny okolnosti.

Vždy je naopak dobré se na věci podívat i druhým úhlem pohledu. Jedině tak dokážeme nalézat kompromis a budeme schopni uspokojit nejen své potřeby, ale i potřeby druhého.

Chtít od druhého, aby byl vždy a ve všem stoprocentní, je stejně nesmyslné, jako aby dělal vše, co vám na očích vidí či vám přečte v myšlenkách. A nemusí jít jen o partnera. Tato nesmyslná očekávání můžeme mít i samy na sebe, což nás může velmi limitovat.

Soudit druhé a dávat jim nálepku okamžitě po prvním setkání se nevyplácí v osobním ani profesním životě. Pokud označíte nejlepšího kamaráda partnera po prvním setkání za hlupáka, těžko se můžete divit, že partner zaujme obrannou pozici a bude se s vámi kvůli němu hádat. Dávat lidem druhé šance po jejich prvním zaváhání se jednoduše vyplácí.

Pokaždé, když je ve vztahu něco špatně, nemůžete obviňovat jen partnera. Musíte se naučit přebírat zodpovědnost i za své vlastní chování. Ve vztahu jednoduše nefunguje „já“ ale „my“”.