Návrat k expartnerovi po rozvodu může fungovat

Názory psychologů na tyto dvojice se různí. „Z hlediska vztahové inteligence je druhý sňatek se stejným partnerem většinou nerozumné jednání,“ míní Lenka Černá, která se více než deset let zabývá psychologickým koučinkem partnerských dvojic. „Pokud na sobě ti dva intenzivně nezapracovali a nezměnili své vztahové návyky, je pravděpodobné, že budou ve vztahu i nadále prožívat ty samé situace, které je dřív rozdělily.

Kouč Karel Chába, který se zabývá zejména vztahovou komunikací a vzorci chování, je k podobným vztahům tolerantnější. „Jsou případy, kdy návrat k expartnerovi po rozvodu způsobí, že vztah je lepší,“ připouští. „Lidé si uvědomí, o co rozvodem přišli a jakou hodnotu pro ně protějšek má. Více si pak váží jeden druhého a snaží se poučit z minulých chyb. Nutno dodat, že takových případů je ale opravdu málo.“

Jana a Karel se poznali jako středoškoláci na Jiráskově Hronově. Spojoval je zájem o divadlo, procházky v přírodě, láska k jižním Čechám a spousta dalších věcí. „A pak bylo spoustu těch, které nás rozdělovaly,“ přiznává Jana.

Karel se například vášnivě zajímal o politiku a nenechal si ujít jediné zprávy v rozhlase i v televizi. Trval na tom, že na dovolenou pojedou vždy na stejné místo. „Celých čtyřiatřicet let, co jsme spolu. Nikdy mi neustoupil, když jsem se chtěla podívat jinam než na Šumavu,“ vzdychá Jana.

Ta zase svého muže přiváděla k zuřivosti svou pořádkumilovností, která hraničila s posedlostí. I její přílišná péče ho zprvu dusila. Pro Janu je běžné, že svému muži vybírá oblečení i jídlo v restauraci a stará se, jestli se dost najedl. To se nezměnilo, ani když se jim narodil dnes již dospělý syn Vladimír. Jana se starala stejnou měrou o oba.

„Připadalo mi, že mám syny dva,“ hodnotí to. Jenže to se ukázalo jako kámen úrazu. Přílišná péče se začala Karlovi zajídat a hádky nebo naopak uražené mlčení byly čím dál častější. „Vyvrcholilo to, když Karel potkal svou první lásku Alenu. Byla to dominantní, emancipovaná žena a totéž vyžadovala od svého partnera.“ Alena byla krátce po rozvodu a s Karlem se začali pravidelně scházet.

Jana nakonec dala svému muži nůž na krk a on se rozhodl ji i osmiletého syna opustit. Manželé se rozvedli a Karel se znovu oženil se svou první láskou. Jeho nové manželství však vydrželo pouhých šest neděl. Alena nebyla zvyklá odnášet po svém muži talíře ze stolu a starat se výhradně o jeho pohodlí. Karel zase vůbec nechápal, jak to, že nedostává plný servis, jak byl zvyklý. A tak se nastěhoval zpět ke svojí exmanželce a synovi. S Alenou se přátelsky rozvedl a vše se vrátilo do starých kolejí.

„Tři roky jsme spolu žili jako druh a družka. Říkali jsme tomu žertem jako soudruh a soudružka. Pak jsme se znovu vzali,“ vypráví Jana. Jestli jsou spolu šťastní, říct neumí. „Zvykli jsme si na sebe,“ opakuje pořád dokola. O Karlově vsuvce v jiném manželství dnes spíš žertují. „Není žádnou výjimkou, že si na sebe pár natolik zvykl, že i přes vážné problémy, které měl v prvním manželství, nejsou ti dva schopni navázat jiný dlouhodobě funkční vztah,“ vysvětluje kouč Karel Chába. „Nový život jim nefunguje, a tak se jim může začít stýskat. Potřebují nějakou naději a uchylují se k rozhodnutí, že se vrátí. To se jim však může brzo vymstít. Vše se rychle vrátí do zajetých kolejí prvního manželského pokusu.“

Většina populace se po rozvodu k sobě nevrací, je to odchýlení od standardního chování. „Někdo to může vnímat i jako patologii,“ krčí rameny Karel Chába, kterému prošlo terapeutickou pracovnou už mnoho dvojic.

Věra si Ivana brala z velké lásky. Z takové, co hory přenáší. Jí bylo třiadvacet, jemu o čtyři víc. Líbilo se jí, že se jí dvoří a nedovolí nikomu, aby se k ní přiblížil. „Jenže se ukázalo, že mi nedovolí vůbec nic, že chce mít pod kontrolou úplně všechno. Nejraději by mě držel doma pod zámkem. V roce 2000 navíc začal podnikat a to byl začátek konce. Dařilo se mu, ale taky mu to stouplo do hlavy. Měl pocit, že si může všechno dovolit a že po něm ženy touží. Bohužel si to dokazoval i v praxi. Takže zatímco já jsem nesměla skoro nikam, Ivan měl několik mimomanželských vztahů. Po sedmi letech manželství jsem se sbalila a odešla.“

Věra naštěstí měla kam jít, zdědila po rodičích malý byt v centru Prahy. Ten si začala pomalu rekonstruovat, jako zubařka vydělávala slušné peníze.

Podala žádost o rozvod a chtěla začít nový život. Děti tehdy neměli, a tak je soud rozvedl hned.

Jenže Ivan se brzy po rozvodu začal cítit sám. V jejich vile na západním okraji Prahy ho nikdo nečekal a ženy, po kterých tak toužil během manželství, pro něj ztrácely svůj půvab. Čím dál častěji trávil večery sám, maximálně s lahví skotské.

„Brzy mi došlo, jak moc mi Věra chybí. Co všechno pro mě znamenala,“ říká a je znát, že je to pro něj stále emotivní téma. Ztrácel zájem o motorky, které si před tím tak rád kupoval, a ani v podnikání se mu nedařilo tak jako dřív.

Věra se mezitím zakoukala do jiného muže a začala s ním chodit. Pak, asi čtyři roky po rozvodu, jí jednou večer zazvonil telefon. Byl to Ivan. „Ptal se mě, jak se mám. A jestli se nechci sejít na kávu.“ Odmítla, ale telefonát ji rozrušil. Když za pár měsíců Ivan volal pod průhlednou záminkou znovu, na setkání kývla. Sešli se v čajovně a celý večer si měli co říct. „Ivan se změnil,“ připouští Věra. „Poznala jsem, že dozrál. A taky to, že mi není tak lhostejný, jak jsem si myslela.“ Ukončila vztah, ve kterém se sice cítila pohodlně, ale chyběla mu jiskra, a začala se znovu scházet se svým bývalým manželem. Po roce se vzali a narodila se jim dcera a vzápětí druhá.

„Ne že bychom se teď nikdy nepohádali,“ směje se Věra, které je dnes jedenačtyřicet let a tvrdí, že je šťastná. „Ale jsou to běžné hádky. Ivanova žárlivost je pryč, nebo spíš je taková přiměřená. A po jiných ženských se taky nedívá. Dokonce prodal tu svoji motorku, na které jezdil jako cvok a přiváděl mě tím k šílenství. A je fakt, že já si už spoustu věcí, nad kterými bych dřív mávla rukou anebo se je bála řešit, líbit nenechám.“

Druhé svatby ani jeden nelituje. Už se těší, jak to budou vyprávět svým dcerám, jen co povyrostou natolik, aby pochopily, proč mají tatínek s maminkou dvoje svatební fotky.

„Jen malé procento vztahů se po návratu ozdraví a funguje kvalitně,“ varovně zdvihá prst koučka Lenka Černá. Aby se to stalo, jsou podle ní zapotřebí dva kroky. „První z nich je, že každý z partnerů zapracuje na svém vztahovém naprogramování, zbaví se starých návyků a takzvaně ozdraví svou osobnost. Teprve poté může nastoupit druhý bod a partneři se mohou domluvit na takzvané partnerské ústavě, která je chrání před porušením pohody.“

Pokud tak partneři neučiní a vracejí se k sobě jen z emociálních důvodů, vztah valnou šanci na úspěch nemá. „Je zapotřebí na sobě i vztahu zapracovat, odpustit křivdy a nastavit znovu důvěru. A to je běh na dlouhou trať, který mnohdy pár nevydrží,“ tvrdí Lenka Černá. Připouští však, že je rozdíl v tom, vrátí-li se k sobě pár po roce, či po delším časovém období. Obvykle platí, že čím déle jsme ze vztahu pryč, tím je návrat k expartnerovi méně pravděpodobný. „Může se také stát, že během delší doby dojde k razantnější změně naší osobnosti, což může mít na náš staronový vztah špatný i dobrý vliv.“

Dalším důvodem k návratu bývá podle odborníků sex. Často to je to totiž to jediné, co ve vztahu fungovalo. Po několika nevydařených pokusech o vztah s někým jiným se k sobě bývalí partneři sexuálně a později i celkově vrátí. „Ovšem pár nonstop čas v posteli trávit nebude a problémy se opět rychle vyjeví,“ upozorňuje Karel Chába.

„Nechal jsem si ji uzrát,“ směje se padesátiletý František. S Ivanou jsou spolužáci ze základní školy. Už tam byli jako voda a oheň. On vždy středem pozornosti, zručný, hlučný a společenský. Ona byla pravý opak. Tichá, uzavřená intelektuálka, která se všech stranila a nejraději posedávala sama s knížkou. Proč se právě do ní František zakoukal, nedovede vysvětlit ani on sám. Ivana ho dlouho odmítala, nakonec však jeho vytrvalosti podlehla. Brali se mladí, bylo jim dvacet let. Ona studovala vysokou školu, on byl vyučeným automechanikem. Rozdělila je hned první společná dovolená.

„Bylo to něco příšerného,“ vzpomíná Ivana. „Horská chata pro dvacet lidí, kde spali všichni pohromadě a stejně tak trávili volný čas. Franta byl ve svém živlu, neúnavně organizoval pro všechny program. Ani si nevšiml, že já trávím večery sama zalezlá na půdě s flaškou červeného.“ Ivana si uvědomila, že není schopná žít styl života, který by ji s manželem pravděpodobně čekal. Záhy se rozvedli a časem oba vstoupili do nových vztahů i manželství. Ivaně se narodil syn, Františkovi dvě dcery. A taky se oba se svými protějšky rozvedli.

Potkali se na srazu spolužáků po třiceti letech. Ivana byla pořád tichá introvertka, před lidmi však už neutíkala. František stále dovedl bavit společnost, ale zklidnil se. Že je jejich vztah nedořešený, bylo jasné hned při prvním letmém setkání. Bývalí manželé si na sebe vyměnili kontakty, začali se znovu scházet a před dvěma lety si na radnici zopakovali své ano. „Jsme dnes oba už trochu jiní lidé,“ má za to Ivana. „Poprvé jsme se brali velmi mladí a nezkušení. Rozpory se alespoň mně tehdy zdály nepřekonatelné. Je ale pravda, že s nikým jiným jsem se necítila tak bezpečně jako s Františkem.“

Jen pokud zmizí důvod, kvůli kterému se vztah napoprvé nevydařil, je podle Karla Cháby možné, aby se později úspěšně dál rozvinul. Tím důvodem bývá nevyřešená závislost, násilí či opakovaná nevěra. „Ale i zásadně rozdílné vnímání hodnot a života vůbec,“ upozorňuje. „Pokud však dojde k osobnostnímu vývoji u obou manželů, je velká šance, že druhé manželství se stejným partnerem bude fungovat.“

Nejžádanější žena Hollywoodu byla vdaná celkem osmkrát, za svého osudového muže však označovala herce Richarda Burtona. Podruhé si ho vzala pouhý rok po rozvodu. Tvrdila, že při milování voněl jako divoké zvíře. Velká bouřlivá láska začala při natáčení slavné Kleopatry. Líbali se tak vášnivě, že úplně zapomněli na samotný film.

Znal ji od jejích sedmnácti let, ale o ruku ji požádal, až když vystudovala medicínu. Brali se v roce 1967. Měli spolu dvě děti, ale po dvanácti letech manželství přišla krize. Therese se zakoukala do jiného muže, a dokonce s ním měla syna. Karel ho však přijal za svého. Rozvedeni byli dvacet let, byli však stále ve styku. Když Therese zůstala po úrazu na lyžích ochrnutá, chodil za ní do nemocnice stejně jako jeho sok. V roce 2008 si Karel vzal Therese znovu.

Politička a malíř ruského původu se vzali podruhé na den přesně po dvaceti letech od své první svatby. Ta proběhla v roce 1982 tajně v Moskvě. Narodily se jim dvě děti, ale v 90. letech přišla krize. Rozvedli se a Olga si plánovala nový život. Vladimír však pochopil, že chce svou ženu zpět, a ona ho po třech letech vzala na milost.