Článek
Jak ale docílit toho, aby místo strašáka byla pro dítě i pro nás první třída radostí? Především nesmíme nechávat úkoly až na večer, ale uspořádáme prvňáčkovi nový režim dne. V něm bude mít pravidelná příprava na školu své pevné místo. Jak by ale mělo všední odpoledne vypadat?
Tak, jak se mění výkonnost dospělých v průběhu dne, tak se mění i výkon dětí. Výkonnostní křivka klesá přibližně kolem poledne, a teprve potom postupně stoupá, proto by prvňáček neměl psát domácí úlohy dříve než v půl třetí odpoledne. U takto malých dětí bychom měli počítat s odpočinkem již po půlhodině.
Důležitý je režim dne
Po vypracování písemného úkolu necháme dítěti dvě hodiny na zábavu a pokud si ještě musí procvičit třeba čtení, ať čte až poslední půlhodinku před večeří. Když stanovíme hned od začátku školního roku pevný a pravidelný denní režim, a dobu na školní přípravu budeme důsledně dodržovat, stane se po čase opravdovým návykem.
Dítě dostává průpravu pro soustředěnou duševní práci, pro smysl pro povinnost a odpovědnost za školní výsledky. Odvykne si prodlužovat přípravu k vypracování domácích úkolů a zbytečně lelkovat. Ví, že pokud bude rychle hotovo, může se věnovat zábavě.
Pomoc rodičů
Naši pomoc rozdělíme na uspořádání vnějších podmínek a na pomoc při učení. Dítě by mělo mít prostor k přípravě na stejném místě. Nemusí to být vlastní pokoj, ale alespoň vlastní koutek se správně osvětleným stolkem a s poličkou určenou pouze na školní pomůcky.
Samozřejmostí by pak měl být klidný provoz domácnosti tam, kde se učí. Neměla by je např. rušit televize či naše hlasitá konverzace. Konkrétní pomoc s učením má vycházet ze zájmu rodičů o jeho školní práci. Nestačí se jen zeptat, co bylo nového ve škole. Na takový dotaz potomek nejspíš odpoví: Nic!
Musíme formulovat otázky co nejkonkrétněji: Jaké nové písmenko znáš?, Ukaž mi, co jste dnes četli! Nevyžadujeme také po prvňáčkovi, aby psal domácí úkoly nanečisto. Zpravidla se tím jen vyčerpá a konečná verze bývá horší než první.
Úkoly až doma
Někteří prvňáčci navštěvují po škole školní družinu. Domácí úkoly by však měli psát až doma s rodiči. Vychází to tak i podle podle výkonnostní křivky, prvňáček by k úkolům neměl usedat před půl třetí odpoledne.
| Desatero pro rodiče prvňáčků |
| nepřenášíme své obavy ze školy na dítě a nikdy je nestrašíme školou, naopak v něm vzbuzujeme touhu po nových poznatcích |
| připravíme prvňáčkovi klidné místo pro přípravu na školu (vlastní pracovní stolek s osvětlením a poličkou na učení, židli s vhodnou výškou) |
| denně se zajímáme o konkrétní školní práci |
| stanovíme nový denní režim s pevnou dobou pro psaní domácích úkolů |
| dítě nepřetěžujeme (nemělo by se věnovat přípravě na školu déle než půl hodiny v jednom kuse) |
| povzbuzujeme ho pochvalou |
| respektujeme fakt, že některé děti jsou méně nadané pro školní práci |
| spolupracujeme se školou |
| nikdy nepodrýváme autoritu učitele |
| najdeme vhodnou náplň pro volný čas dítěte, ale nepřetěžujeme je množstvím zájmových kroužků a dopřejeme mu dostatek pobytu na čerstvém vzduchu a ponecháme mu čas i na hraní |
Osobní účast rodičů je velmi žádoucí také proto, že neztratí kontinuitu s tím, co dítě ve škole probírá a přehled, jak mu to jde. Hlavně však svou přítomností dodají dítěti pocit, že při plnění nových povinností není samo, a že se v případě bezradnosti může spolehnout na jejich pomoc. Nejčastěji pomáhají dětem s přípravou na školu maminky. Je však žádoucí zasvětit hned na prahu školní docházky do dění i partnera, aby je v případě nemoci či služební cesty mohl vystřídat.
Všechny nelze naučit všemu stejně
Pokud by tomu tak bylo, odporovalo by to přírodním zákonům. Nelze tedy ani očekávat, že druhorozené dítě si bude ve škole počínat obdobně, jako jeho sourozenec. Některé děti mají nižší nadání pro duševní práci, nebo mají nadání nerovnoměrné.
Také jsou děti s horší schopností koncentrovat pozornost, s různě vyvinutými volními vlastnostmi atd. Pokud bude naše dítko patřit mezi děti s horšími dispozicemi k učení, dbáme, aby neztratilo dobrou náladu kvůli neúspěchům ve škole. Přehnané zdůrazňování školní úspěšnosti v návaznosti na budoucí povolání malé dítě stejně nepochopí.
Cílem rodičů přece není připravit pro život budoucí prodavačky, elektromechaniky, inženýry, doktorky, ale především budoucí muže a ženy se schopností mít rád druhého a s touhou a ochotou se o někoho starat. Vzdělání má svou důležitost, ale nesmí se dostat na první místo ve výchově - tam patří spíše snaha vychovat "dobrého člověka".