Najděte v lásce svého Michelangela. Nebo se jím staňte

Obvykle si představujeme, že si umělec, v našem případě sochař, během svého tvůrčího procesu něco usmyslí, rozhodne se, co vytvoří, a podle toho jedná. Geniální renesanční velikán Michelangelo Buonarroti, po němž je fenomén pojmenován, ale sochaře považoval za někoho, kdo z bloku kamene vyprostí ideální objekt, který v něm „dřímá“. Socha podle něj už sama o sobě existuje, stačí jen odstranit „zbytečné kamení“.

A s něčím podobným počítá i koncept, který publikovala skupina psychologů v roce 1999. Umělcem je ale romantický partner nebo partnerka a ideální sochou pak je potenciál jeho protějšku. Fenomén tedy popisuje páry, ve kterých na sebe oba mají velmi silný dobrý vliv. Ten má tři základní fáze:

Aby nedošlo k omylu – ona schopnost vidět v partnerovi to nejlepší nemá nic společného s růžovými brýlemi, jež nám nasazuje hormonální bouře prvotní zamilovanosti. Schopnost vykřesávat ze sebe to dobré, lepší, musí být dlouhodobá, založená na pochopení partnera, a hlavně vzájemná. Pak nám romantický vztah může přinést ohromnou devízu do života.

Tento model může být splněn i v přátelském vztahu, ale bývá typičtější v tom romantickém. Podle studie z roku 2009 je klíčem vzájemné partnerské ujišťování. To může probíhat na vědomé, ale i nevědomé úrovni.

Vědomě partnerovi říkáme, v čem vidíme jeho kvality a jeho potenciál. Na podvědomé úrovni, nevyjádřeně, pak prostě přirozeně a upřímně svůj protějšek vidíme a vnímáme právě v té jeho „nejlepší verzi“.

Asi každý si přeje, aby se jeho partnerovi dařilo a aby na něj mohl být pyšný. A také na něj chceme mít pozitivní vliv. Jak to ale funguje prakticky? „Pokud někdo věří něčemu o vás, je pravděpodobnější, že z vás tuto kvalitu vytáhne,“ říká psycholožka Madoko Kumashirová.

Jestliže třeba máte manžela, kterému připadáte zábavná a rád se směje vašim vtipům a historkám, je šance, že budete ještě lepší. „Časem může být žena objektivně vtipnější a zábavnější, a manžel nemusí být ani přítomen,” tvrdí psycholožka. „Naučí se, jaké vtipy má říkat, aby ostatní rozesmála.”

Také je zřejmě bude říkat lépe, protože si díky podpoře a povzbuzování může o něco víc věřit.

Princip platí samozřejmě i obráceně. Chování partnera nás může od rozvíjení našich talentů odradit. „Pokud budete mít manžela, který si myslí, že nejste ani vtipná, ani zábavná, a nebude se upřímně smát vašim vtipům, můžete se cítit nesměle a bázlivě, i když nebude poblíž,” dodává Madoko Kumashirová.

Člověka může posunout i určitý typ povahy partnera. Například výsledky nedávné studie Washingtonské univerzity ukazují, že pokud si vezmeme člověka, který je svědomitý, což znamená, že si dokáže věci zorganizovat a dá se na něj spolehnout, máme pak vyšší šanci na povýšení v práci i vyšší příjem.

Stabilní partner je tedy velkou výhodou. „Pokud lidé cítí ve svých životech stabilitu, mají také pocit, že mají větší kontrolu nad svými schopnostmi, díky kterým dosáhnou svých cílů,” vysvětluje psycholog a vědec Wilhelm Hofman s tím, že pokud jsou události našich běžných dnů předvídatelné a pociťujeme stabilitu, opravdu nám to pomůže.

Mít ve svém životě někoho, kdo ve vás dokáže vidět to nejlepší a poskytuje vám i prostor k tomu, abyste se stali tou nejlepší verzí sama sebe, je skvělé. Ale dá se také pracovat na tom, abyste se takovým podporujícím partnerem stali sami.

Není to rozhodně od věci – vztah bývá jako zrcadlo, co do něj dáváte, to se vám v ideálním případě vrátí. Jak na to? Koučka E. B. Johnsonová dává pár rad:

Pomoci někomu zlepšit se a něčeho dosáhnout je jedna věc, chtít po něm nemožné druhá. Vezměme si opět na pomoc příměr s Michelangelem – místo toho, abychom hledali sochu ve svém protějšku, máme ji už dávno stvořenou ve své hlavě a chceme ho do ní napasovat.

„Velká část vztahů končí na tom, že už na počátku stojí téměř nereálná očekávání,” myslí si psycholožka Milena Nováková, podle které bývá problémem často to, že do partnera promítneme své vlastní nedosažené sny a očekáváme, že je nový protějšek naplní. Nevidíme v něm tak jeho skutečný potenciál, ale naši představu.

Nepomáháme mu, naopak na něj klademe zodpovědnost, která mu nenáleží. „Respektive často o ní ani neví. V takové volbě mohou vznikat ty největší omyly.”

Jednoduše řečeno, v partnerovi je tisíckrát možné vidět samá pozitiva, ale pokud toto přesvědčení nevychází z našich zkušeností s ním, nezakládá se na realitě, musí naše úsilí nutně skončit krachem. Partner jako by se rovnal našim nenaplněným ambicím.

Na co bychom si sami u sebe měli dát pozor, pokud bychom chtěli, aby budoucí vztah měl šanci být dobrý? „Každý z nás ví, že okolnosti navazování vztahů mohou být jakékoli, ale podstatné vždycky je řídit se sám sebou, svými pocity, myšlenkami, přáními a plány,” myslí si psycholožka.