Mýty o sexu a vztazích

Koncept, že všichni máme svůj jazyk lásky, vymyslel baptistický duchovní Gary Chapman, který v církvi poskytoval manželské poradenství. Na základě svých zkušeností pak sepsal v roce 1992 knihu, ve které tvrdil, že každý člověk má jeden z pěti způsobů, jak projevuje lásku – slovy, kvalitním časem tráveným společně, dáváním nebo přijímáním dárků, konáním příjemných věcí nebo fyzickým dotekem.

Na základě toho pak vyvodil, že pokud mají partneři odlišný jazyk lásky, vznikají ve vztazích problémy. O více než tři desetiletí později lidé stále tápou. Dělají si testy, aby poznali svůj jazyk lásky, na sítích sledují videa, kam spadá jejich chování a podobně. Je to hezké, ale je to jen teorie.

Jak totiž zjistil nedávný výzkum, Chapmanova práce byla založena na sledování velmi „náboženského a tradičního vzorku lidí“ – monogamních, heterosexuálních párů. Jinými slovy, není za tím ani špetka vědy.

Co si z toho vzít? Že opravdu existují jazyky lásky, ale je jich celá řada a každý nemusí mít jen jeden. Většina lidí si vybírá hned mezi několika.

Je překvapivé, kolik lidí stále věří tomu, že pokud bude ve vztahu šťastná žena, povede to k celkově šťastnějšímu životu pro všechny zúčastněné – včetně manžela a dětí.

Tato teorie se objevila během 70. let minulého století, kdy byl poprvé prováděn průzkum u párů. Z hlediska párové komunikace tehdy odborníci zjistili, že chování žen ve vztahu naznačovalo jeho lepší „zdraví“ než chování mužů. Z toho vyvodili „logický“ závěr, že žena je jakýmsi barometrem štěstí.

Nedávná analýza více než 50 000 zpráv hodnocení spokojenosti ve vztazích z různých zemí i párů naopak doložila, že záleží na spokojenosti obou – a oba partneři musí na vztahu pracovat.

Co si z toho vzít? „Očekávání, že ženy jsou lepší manažerky ve vztahu, mnohé muže vyvádí z míry. Na druhou stranu to dokazuje, že muži mají stejnou moc vztahy měnit. Což je výhra pro oba,“ vysvětluje pro server Daily Mail expertka na vztahy Tracey Coxová.

„Vždy jsem věřila tomu, že myšlenka ohledně spřízněné duše – té jediné osoby, která nás může učinit šťastnými – je nejen neskutečně bláznivá, ale i velmi škodlivá,“ tvrdí Coxová.

Co když vaše spřízněná duše žije na druhém konci světa? Co když zemře a vy ji/jeho nikdy nepotkáte? Co když tomu nevěří stejně jako vy a vezme si někoho jiného? To jsou jen některé otázky, které nejen podle Coxové vytanou na mysli mnoha lidem.

Její slova o škodlivosti víry v osud nedávno podpořila i studie výzkumníků z amerického Utahu. Páry, které věřily, že úspěch jejich vztahu je založen na jejich vlastní volbě, a aktivně pracovaly na udržení zdravého vztahu, byly podle zjištění výrazně šťastnější než ty, které věřily, že „klíčem“ úspěchu je nalezení „toho pravého protějšku“.

Co si z toho vzít? Je chybou si myslet, že jediné, co potřebujete ke šťastnému životu a vztahu, je výběr správné osoby. S kýmkoli můžete být šťastní, pokud se naučíte navzájem respektovat, férově sdílet své potřeby, názory, ale i nesouhlas, pěstovat romantiku, podporovat jeden druhého atd. To jsou základy, na kterých se buduje pravá láska a vztah. A to všechno se dá naučit.

Mnohým lidem leží feministky v žaludku a nemohou jim přijít na jméno. A když už nevědí kudy kam, můžete od nich čas od času slyšet, že feministky jsou tak aktivní (nahněvané, odhodlané… cokoli negativního vás napadne) hlavně proto, že jsou sexuálně neuspokojené, frustrované. To, co by podle jejich odpůrců „potřebovaly“, je muž, který je uspokojí.

Ať už máte na feministky názor jakýkoli, pravda je, že si sex užívají často – a mnohdy podle zjištění více než ostatní ženy. A jak ukázal letošní výzkum, nejsou ani osamělé, ani smutné a často žijí i v láskyplnějších vztazích.

Co si z toho vzít? Podle odborníků především zjištění, že takové ženy vidí feminismus hlavně jako zdroj seberealizace a posílení, takže s větší pravděpodobností vědí, co v posteli chtějí, a nebojí se o to požádat.

Teorie říká, že když jdete spát naštvaní, umožňuje to negativním pocitům zesílit. Budete se držet problému bez vyřešení, což z něj může udělat větší potíž, než jakou opravdu je.

Pokud navíc jdete spát s hlavou plnou negativních emocí, pravděpodobně to naruší váš spánek, což se projeví ranní únavou. Takže pokud možno vyřešte vše před spánkem a jděte si lehnout s „čistým štítem“.

„Tato teorie je částečně pravdivá, ale má pár výjimek,“ tvrdí Coxová. Pokud se hádáte a jste k tomu posilněni alkoholem, je lepší nechat závěrečné řešení problému až na dobu, kdy budete střízliví.

To platí i ve chvíli, kdy chcete najít řešení rychle, jen abyste to měli za sebou. Ani v tomto případě nemusí být výsledek ideální.

Pokud ale nemáte obecně problémy se spánkem a jen tak vám ho něco „nerozhodí“, je lepší se na verdikt vyspat. Je tak méně pravděpodobné, že řeknete nebo uděláte něco, čeho byste mohli litovat.

Co si z toho vzít? Pokud jste úzkostný typ člověka a nedokážete klidně spát, dokud nevyřešíte cokoli zásadního, asi pro vás bude jednodušší diskutovat do doby, než dojdete k nějakému pro vás rozumnému závěru. Pokud ale jen trochu můžete, raději se na jakékoli zásadní rozhodnutí dobře vyspěte a nechte si vše pořádně projít hlavou.