Článek
Mnozí mužové by na sebe milerádi vzali i tuto nelehkou povinnost. Směle by snášeli pošklebky svých kamarádů a kolegů, kteří by jistě nešetřili poznámkami o jejich zženštilosti a přehnané emancipaci.
Odměnou by jim pak byl ten slastný pocit mléka prýštícího z otcovského prsu přímo do úst potomka. A zárukou to, že se mezi nimi a potomkem pevně vytváří psychické pouto, kterým se kojící matky tak často právem holedbají.
U mužů by kojení připadalo v úvahu
Péče samečků o potomstvo je docela běžná u ptáků. U savců však představuje spíš výjimku. Pouze necelých deset procent savců si dovolí luxus otcovské péče. Kromě jiných druhů tvoří tuto menšinu lvi, vlci, gibboni, kosmani a lidé. Přestože mnozí ptačí samečkové pilně krmí čerstvě vylíhnutá ptáčata, žádný mužský savec své potomstvo nekojí.
Samečkové se podílejí na krmení mláďat proto, že jejich výživa představuje pro jednoho rodiče mimořádně velikou zátěž. Proto vytvářejí monogamní pár samec-samice. K jejich vytvoření přispívá v neposlední řadě také vysoký stupeň důvěry samců v jejich otcovství.
Zdá se, že člověk je jediným savcem, u něhož by mužské kojení mohlo aspoň teoreticky připadat v úvahu. V rámci lidské reprodukce jsme se totiž dokázali v mnoha případech od evoluční vazby osvobodit. Například díky mimotělnímu oplodnění "ve zkumavce" už člověk nepotřebuje ani pohlavní styk. Dostali jsme se tak ve vývojové evoluční řadě ještě před ptáky.
Zázraky medicíny
Přirozené evoluci dáváme na frak i na mnoha jiných frontách. Člověk dnes dokáže oplodnit dámu starší padesáti let. Zvládne také to, aby jedna žena donosila v děloze plod jiné ženy. Dokážeme dokonce zachránit předčasně narozený plod, který váží méně než jeden kilogram.
Také mnohá lidská rozhodnutí jdou zcela zjevně proti evoluci. Mnoho lidí se už zřeklo vraždění a znásilňování, ačkoli je pro přenos vlastních genů výhodné. Mezi ostatními druhy živočichů, ale i v primitivních společnostech, je přitom docela běžné. Není tedy načase zahájit v rámci umělého zušlechťování člověka také snahu o produkci otcovského mléka?
Společenské podmínky pro to, aby se tento jev stal skutečností, jsme už splnili. Pro zaměstnanou ženu představuje kojení zátěž par excellence. Sezdané i nesezdané soužití představuje do značné míry záruku monogamního svazku. Když už ne celoživotního, tak aspoň po dobu kojení. Důvěra v otcovství může být potvrzena spolehlivými laboratorními testy.
A tvorba mužského mléka? Ta je paradoxně tím nejmenším. Každý muž má přece prsní bradavky, a dokonce i prsní žlázu, byť zakrnělou. Řečeno počítačovou terminologií, muž má ke kojení potřebný hardware.
Nastartovat hormony
K nastartování laktace by pak mohla postačit mírná hormonální stimulace. I když možná ani ta by nebyla naprosto nezbytným předpokladem. Vždyť přece víme, že vzestup hormonu prolaktinu způsobuje ruční stimulace prsních bradavek. Mnohé ženy začnou třeba úspěšně kojit adoptované dítě díky tomu, že si je opakovaně přikládají k prsu. Mléko se tak začne tvořit už za 3-4 týdny.
Častější kojení pak způsobí zvýšení jeho produkce. Jako by to bylo jakési perpetuum mobile. Jsou dokonce popsány případy, kdy matku v kojení zastoupila babička. V biblickém případě se pak do této role dostala dokonce tchyně. Jmenovala se Naomi a matka dítěte Rút. Dnes už by bylo klidně možné, aby Rút poprosila o tuto laskavost svého manžela.
Ale nejen to. V duchu si už představuji zapálené revolucionáře, kterak propagují kojení mužů jako přirozenou cestu, jak si k dítěti vytvořit hluboký citový vztah. A jak ve jménu zdravého duševního rozvoje dítěte zakládají hnutí bojující za legitimní práva kojících otců.
