Mladému truhláři se změnou pohlaví pomohli rodiče

„Už v patnácti jsem podstoupil všechna potřebná vyšetření a odborníci potvrdili, že v mém dívčím těle žije chlapec. Do té doby jsem všechny svoje pocity v sobě dusil. Rodičům jsem řekl, že jsem se rozhodl jít do změny a že se takto cítím. Myslím si, že se jim ulevilo.

Mamka mi pak řekla, že si to o mně myslela od malička, stejně jako mi to řekla potom i moje babička. Taťka se dodnes zajímá, jak se mám, jak mi je, jak se cítím a žiju,“ vzpomíná Edward na nejzásadnější rozhodnutí svého života.

Nikdy toho nelitoval a každému, kdo prožívá podobné peklo, radí, aby se nebál obrátit se na odborníky.

Odborná sexuologická pracoviště, která se zabývají problematikou transsexuality, se dají spočítat na prstech jedné ruky, a přitom zájemců o změnu pohlavní identity výrazně přibývá. Na vyšetření se čeká i téměř rok.

„Co je příčinou poruch pohlavní identity, není jasné, stejně jako není jasné, proč dochází v poslední době k takovému nárůstu,“ říká primářka sexuologického oddělení brněnské FN Petra Sejbalová. A dodává, že pokud je už skutečně uvězněno v jiném těle jiné pohlaví, je dobré začít se změnou co nejdříve.

„Je fakt, že od roku 2012 se počet nových pacientů z pětadvaceti zvýšil na téměř dvojnásobek, tedy 48 v roce 2018. V poslední době se na nás s touto problematikou obracejí rodiče dětí ve věku dvanáct či třináct let,“ uvádí primářka.

Jak dodává, transsexualita se skutečně dá zjistit už v předpubertálním věku. Ve věkové kategorii do 18 let se v devadesáti procentech jedná o pacientky – dívky, které se cítí podobně jako Edward být chlapci.

Proces přeměny trvá minimálně dva roky, než může pacient podat žádost k odborné komisi MZ ČR, která schvaluje operativní zákroky k přeměně pohlaví hrazené zdravotní pojišťovnou. „Hormonální substituce a sledování pacienta pak trvají celý život,“ doplnila primářka s tím, že ani minimálně dvouletá hormonální terapie nemusí ke změně pohlaví vést.

„Jsou pacienti, kteří hormonální terapii absolvují, po ní se i změní, ale k operativní změně nakonec z různých důvodů nepřistoupí a zůstanou takříkajíc na půli cesty, byť i to pro ně často bývá vysvobozením,“ doplnil Karel Starý z endokrinologického oddělení FN.