Článek
Není. Nejde o nic protizákonného. Trestný čin incestu se u nás vztahuje pouze na sourozence a příbuzné v přímém pokolení. Pokud jde o vývojové vady, sexuální vztahy bratrance a sestřenice mohou být nebezpečné snad jenom tehdy, když lékaři v rodině zaznamenají zvýšený výskyt nějakých dědičných nemocí. V genetických poradnách, kam může bratranecký párek zajít, ho v naprosté většině případů uklidní. A děti se jim narodí zcela zdravé.
Příbuzenské sňatky pěstovalo mnoho panovnických rodů. Některé dokonce po řadu generací. A na jejich potomstvu se to obvykle nijak negativně neprojevilo. Otázkou ovšem zůstává, jestli někteří z těchto potomků nebyli levobočky. Zcela určitě jimi byly děti slavné ruské carevny Kateřiny II. To, co nakonec způsobil její sňatek s bratrancem, by vydalo na román. Posuďte sami. Carevna si vzala svého bratrance, cara Petra III., v roce 1745. Byl to ovšem osudový omyl.
Ukázalo se, že je nejen blázen, ale také impotentní a neplodný blázen. Jak ale bylo možné to, že se Kateřině narodil po téměř desetiletém manželství syn? S největší pravděpodobností to způsobil její první milenec, mladý ruský šlechtic Sergej Saltykov.
Sexuální život Kateřiny II. můžeme označit za velice pestrý. Už před sňatkem byla sexuálně vzrušivou dívkou. V noci onanovala, většinou pomocí polštáře mezi nohama. V manželství si pak do postele brávala různé sexuální hračky a masturbační pomůcky.
Vzhledem k impotenci carského manžela však byla ještě ve 23 letech pannou. Za jedné bouřlivé noci na jednom ostrůvku v Baltickém moři pak požádala komornou, aby ji nechala samotnou s hrabětem Saltykovem. Prožila s ním svou první noc lásky. Teprve tato milostná aféra rozpoutala její vášnivou sexualitu.
Ve svých 43 letech rozkvetla do krásy. Měla krásné hnědé vlasy, výrazně modré oči a krásně tvarovaná smyslná ústa. Nepochybně byla v tom věku sexuálně přitažlivější než zamlada. V té době se do její přízně vetřel o deset let mladší a všemi mastmi mazaný důstojník Grigorij Alexandrovič Potěmkin. Tento břichatý, pokrytecký jednooký neotesanec, který původně studoval na pravoslavného popa, rád s carevnou laškoval v parní lázni. Při tom prý nechutně hltal různé lahůdky a dobroty.
Jeho podvody páchané na carevně vešly do historie. Předváděl jí například neexistující vesnice, místo kterých nechal postavit jen papírové kulisy. Dodnes se tradují jako pověstné Potěmkinovy vesnice.
Kateřinu II. přivedl také na myšlenku, že je stejně snadné střídat milence jako ostatní služebnictvo. Sám jí pak tyto milence dohazoval a dokonce museli u něho projít schvalovacím procesem. Jeho systém fungoval až do carevniných šedesátin.
Každého potenciálního milence prohlédl nejprve osobní lékař panovnice, aby zjistil, jestli netrpí pohlavní nemocí. Když ho shledal zdravým, podrobil ho Potěmkin takzvanému testu mužnosti: musel vykonat pohlavní styk s dvorní dámou, kterou najal zvlášť k tomu účelu.
Teprve když obstál, ubytoval ho ve speciálním apartmá. To mělo soukromé schodiště, které vedlo přímo do carevniny ložnice. Za své sexuální služby pobíral každý milenec výtečný plat. Vystřídalo se jich v této funkci celkem třináct. Jména všech mužů lze historicky doložit.
Když bylo Kateřině šedesát let, vybrala si pro tuto službu dvaadvacetiletého Platona Zubova. Sama. Potěmkin ho původně zamítl pro nadměrnou ctižádostivost. Mladík setrval v jejích sexuálních službách až do její smrti v 67 letech. Různé pověsti pravily, že zemřela na následky soulože s koněm.
Tuto historku však žádný historik věrohodně nedoložil. Daleko pravděpodobnější příčinou její smrti byla obyčejná mozková příhoda.