Mediátor pomůže nalézt před rozvodem shodu

Zatímco u soudu manželé vystupují jako navrhovatel a odpůrce, v mediaci stále zůstávají paní X a pan X (nebo Lenka a Petr). Strany se zde nemusí přesvědčovat o vině či nevině, ani není třeba „očerňovat“ jeden druhého a snažit se ovlivňovat mediátorovy sympatie. Je třeba se soustředit na vyřešení těžkostí a nalezení přijatelného východiska pro všechny zúčastněné.

„Mediační proces usnadňuje stranám spolu komunikovat a nacházet dohodu v náročných otázkách, jako je péče o dítě nebo vypořádání společného jmění manželů. Účastníci mediace spolu mohou prodiskutovat vše, co jinak u soudního jednání zůstane pravděpodobně nepovšimnuto, jako například, jak bude jejich život a život jejich dětí v budoucnu vypadat, jak budou děti navštěvovat prarodiče nebo jakým způsobem si strany budou vyměňovat informace o dětech,” vysvětluje mediátorka Dana Potočková.

V některých zemích je rodinná mediace před soudním rozvodovým řízením povinná (Velká Británie, Itálie). V České republice tomu tak sice není, ale zákon o mediaci (v platnosti od r. 2012) umožňuje soudům nařídit dotyčným tzv. První setkání s mediátorem.

„Jedná se pouze o setkání informativního charakteru, které stranám nabízí příležitost si zvážit, zda by nebylo smysluplné se pokusit o dohodu, než čekat na nepředvídatelné soudní rozhodnutí doprovázené většinou i vyhrocováním vztahu s druhou stranou,” upozorňuje Potočková.

Strany se mohou rozhodnout vstoupit do mediace jak před zahájením soudního řízení, tak i v jeho průběhu. Výslednou mediační dohodu lze následně předložit ke schválení soudu tak, aby dohoda nabyla vykonatelnosti.

„Povinnost Prvního setkání s mediátorem může také uložit orgán sociálně právní ochrany dítěte ve věcech opatrovnických, pokud dospěje k závěru, že mediace by mohla být vhodným postupem s ohledem na zájmy dítěte,” vysvětluje Potočková.

V České republice je nyní vedeno v registru ministerstva spravedlnosti přibližně 150 „zapsaných mediátorů“. Ti splňují požadavky na ně kladené zákonem a prokázali své dovednosti složením státní zkoušky z mediace. Pouze u nich mohou soudy či orgány sociálně právní ochrany dítěte nařizovat První setkání s mediátorem.

Zákon o mediaci nevylučuje provádění mediace i mimo rámec zákona. Znamená to, že mediaci mohou vykonávat i jedinci, kteří z ní nesložili státní zkoušku, ale pouze získali živnostenské oprávnění k poskytování poradenství a označili se za mediátora. Je zcela na uvážení stran, jakého mediátora si dobrovolně zvolí a budou důvěřovat jeho kompetencím.

V případě, že nepomůže mediátor nebo se manželé nechtějí dohodnout za žádných okolností, ať už pro zásadní neslučitelnost stanovisek, nebo kvůli osobní mstě, bude nutné vyhledat rozvodového právníka.

I rozvodový právník však může dosáhnout dohody bez soudu. „Při využití služeb advokáta pro komunikaci s druhým z manželů je totiž vyvinut podvědomý tlak. Manžel musí následně komunikovat s odborně zdatnou osobností, která požívá určitého respektu a která zastupuje druhého z partnerů. První z manželů tak může ztratit svou původní suverenitu, kterou vykazoval při jednání s druhým z dvojice. Následně se může objevit větší vstřícnost k uzavření dohody, a to i v případě, kdy se i druhý z manželů nechá zastupovat advokátem.

V tuto chvíli také manželé pociťují náklady, které jim v souvislosti s právním zastoupením vznikají, což je další motivace pro snahu o dohodu,“ upozorňuje Mgr. Miroslav Zeman ze serveru Profipravnik.

Pokud k dohodě nedojde ani za přispění právníka, pak nezbývá jiná možnost, než se obrátit na soud. Řízení spojená s rozvodem a vypořádáním společného jmění manželů patří k náročnějším soudním sporům, a to jak po finanční stránce, tak po té psychické. Rozebírání intimních a rodinných témat před soudcem není nic jednoduchého, pro kohokoli ze zúčastněných.