Manželské mýty, které velmi snadno zničí vztah

Pokud hned na začátku vztahu dokážou partneři svá očekávání a plány sdílet, je to přesně to, co stmeluje jejich vztah. Jakmile ale o nich bude přesvědčený pouze jeden z nich, navíc je začne používat vůči druhému jako nástroj manipulace, stanou se vysoce destruktivními.

Lazarus vytipoval dvacet čtyři základních manželských mýtů, které platí v anglicky mluvící kultuře. S řadou z nich se běžně setkáváme také v českých luzích a hájích. Podívejte se s námi na ty nejfrekventovanější z nich.

Za první z nich můžeme považovat mýtus o tom, že se manželé musí dělit rovným dílem o svá práva a povinnosti. Jeho propagace bývá typická pro manželství, ve kterých dochází ke sporům o kompetenci, podobně jako pro manželství dvoukariérová nebo tam, kde se věčné spory o spravedlivé rozdělení staly problémem zástupným, jenž má zakrýt podstatnější potíže v jiných oblastech.

Na tvrzení, že manželé mají stejná práva a povinnosti, není nic špatného. Jakmile však někdo bude chtít otrocky naplnit svou nerealistickou představu o spravedlivé dělbě, snadno narazí na fakt, že to není snadné. V mnoha případech to bývá nemožné nebo aspoň zcela nepraktické. O čem mluvím?

Každý z partnerů si samozřejmě může vyprat jednu ponožku, půl podprsenky, ukrojit půl krajíce chleba nebo vyžehlit půl kapesníku. Ale vznikl by z toho zjevně nesmyslný kocourkov. Asi nejsem sama, komu připadne efektivnější, když si rozdělí své kompetence a práci podle toho, v čem je každý z nich lepší a co bude rozumnější i z hlediska provozu rodiny. Představuje to přece jenom jistější cestu ke kýženému cíli.

Podle druhého mýtu musí manželé dělat všechno spolu. Pokud ho vezmou doslova, jsou jeho následky stejně destruktivní a neefektivní jako u toho prvního.

Aby manželství fungovalo, musí zahrnovat jak věci, které spolu manželé budou vzájemně sdílet, tak také správnou míru osobní svobody jedince. Když bude jeden z nich nutit do společných činností toho druhého, vyvolá to odpor, nejspíš i s destruktivními následky.

Připadá mi typické, že nositeli tohoto mýtu bývají partneři nadměrně závislí, žárlivci nebo lidé infantilní, kteří vnímají partnera spíš jako rodiče a bez něho jsou nejistí.