Mánii provází nadbytečná energie

U někoho se objeví pouze párkrát za život, jindy, a to bývá častější, jsou celoživotním problémem. U každého nemocného má však bipolární porucha zcela individuální průběh. Onemocnění bývá velmi často přehlíženo a okolím podceňováno.

Skutečnost je ale taková, že až 15 % nemocných skončí svůj život sebevraždou. Mimo toto extrémní vyústění má zásadní dopad na život nemocného i jeho rodiny. Tento vliv někdy zcela devastuje vztahy v rodině i v zaměstnání. Pro bipolární poruchu je totiž charakteristické, že se u nemocného v různém časovém odstupu projevují manické a depresivní fáze.

"Deprese jistě není třeba příliš představovat, ale mánie kromě období zvýšené aktivity nebo neklidu, zvýšené hovornosti, trysku myšlenek a snížené potřeby spánku, přináší především chování, které je nepřiměřené okolnostem. Provází ho také přehnané sebehodnocení a mnohdy dokonce velikášství. Člověk zbytečně riskuje, chová se velmi lehkomyslně a není schopen rozpoznat důsledky svého chování pro sebe či svoji rodinu, např. nadměrně a zcela bez rozmyslu utrácí, jezdí vysokou rychlostí autem a obdobně se projevuje i ve vztazích. Vrhá se do sexuálních dobrodružství a nezodpovědně investuje. Je však třeba si uvědomit, že bipolární porucha není ani slabostí charakteru, ani rozmarem nemocného, ale je způsobena biologicky, nestabilitou neurochemických pochodů v mozku," uvádí MUDr. Erik Herman, psychiatr z Prahy.

Problémy se někdy projeví již v dětském věku. Dítě nadměrně zlobí, bývá podrážděné, špatně spí a selhává ve škole. Později se vyvíjejí depresivní a manické projevy. "Někdy se bipolární porucha projeví v době, kdy je teenager na hranici mezi dospíváním a dospělostí.

Časté jsou deprese, mnohdy jen projevy mrzutosti. Zákeřnost onemocnění a jeho velká nebezpečnost se projeví náhle, jako blesk z čistého nebe. Stane se něco, co nikdo nečekal. Postižený se pokusí o sebevraždu," dodává dr. Herman.

Období mírné mánie však může nemocnému přinášet i příjemné pocity. Typické jsou např. nadbytek energie, zvýšená tvořivost, spousta plánů a umělecká tvorba. Postižení jsou aktivní pracovně i sociálně. Zažívají pocity štěstí, mají větší sebevědomí, stále žertují a nestydí se.

To vše oceňují hlavně umělci, kteří se bojí, že léčba je o tuto kreativitu připraví. Na druhé straně mince manických příznaků je větší podrážděnost, netrpělivost a rizikové řízení. Postižený neudrží pozornost, nedokončuje svoje projekty, chová se bláznivě a jeho život provázejí ostudy. Nadměrné nákupy a velké utrácení jsou pro něj běžné. Součástí jeho života jsou cigarety, alkohol, kofein a drogy, stejně jako rizikový sex.

"Toto onemocnění bývá často diagnostikováno chybně, nebo není rozpoznáno vůbec. Padesát procent pacientů s bipolární poruchou se pokusí někdy v průběhu své nemoci spáchat sebevraždu, zejména nacházejí-li se v depresivní fázi svého onemocnění a nejsou léčeni. Bohužel kolem 15 % z nich svůj čin dokoná. Proto je tak důležité včas vyhledat odborníka a začít se léčit. Řada pacientů si tím zachrání život. Léky se však musí užívat stále, jinak se příznaky vrátí a dokonce se ještě mohou zhoršit. Nezbytná je proto nejen aktuální léčba, ale především dlouhodobé užívání léků, které mají preventivní účinek," vysvětluje dr. Herman.

Nemocným také prospívá, když sledují a zaznamenávají si změny nálad a to, co je vyvolává. Měli by dodržovat pravidelný režim dne, chodit do práce a udržovat kontakt s ostatními lidmi. Velmi důležitá je pomoc a podpora rodiny. Samozřejmostí by mělo být důsledné užívání léků a pravidelné návštěvy u lékaře.

1. Cítili jste se smutní, na dně nebo prázdní?

2. Ztratili jste zájem o věci, které vás dříve zajímaly?

3. Zhubli jste o více než 5 % své původní hmotnosti?

4. Spali jste příliš málo nebo příliš mnoho?

5. Měli jste zpomalené nebo zrychlené pohyby?

6. Cítili jste se nadměrně unavení nebo že máte málo energie?

7. Cítili jste neopodstatněné pocity viny za to, co jste udělali?

8. Měli jste problémy soustředit se nebo se rozhodnout?

9. Měli jste myšlenky na sebevraždu nebo jste ji plánovali?

Čas od času něco podobného zažije každý člověk. Pokud je ale takové období delší než dva týdny, necítíte se jako obvykle a prožíváte pět i více uvedených příznaků, pak to chce vyhledat odborníka.

Na otázky odpovězte ano nebo ne. Bylo někdy období, kdy jste se necítili jako obvykle:

 1. Cítili jste se tak dobře nebo rozjaření, že se ostatní domnívali, že to snad nejste vy, a že se můžete dostat do problémů?

2. Byli jste tak podráždění, že jste křičeli na lidi nebo se začali hádat či prát?

3. Cítili jste víc sebedůvěry než obvykle?

4. Potřebovali jste méně spánku než normálně a zjistili jste, že vám spánek neschází?

5. Byli jste podstatně hovornější nebo jste hovořili rychleji, než je u vás běžné?

6. Běžely vám myšlenky rychle hlavou nebo jste nebyli schopni zastavit jejich tok?

7. Rušily vás okolní věci do té míry, že jste měli problémy soustředit se nebo udržet myšlenkovou linii?

8. Měli jste více energie než obvykle?

9. Byli jste aktivnější než obvykle nebo jste dělali více věcí, než je u vás obvyklé?

10. Byli jste více společenští než je u vás obvyklé, např. telefonovali jste uprostřed noci přátelům?

11. Zajímali jste se o sex více než obvykle?

12. Dělali jste věci, které byly neobvyklé, nebo o kterých si lidé mohou myslet, že jsou nepřiměřené, bláznivé či rizikové?

13. Přivedlo vás nebo rodinu vaše utrácení peněz do potíží?

14. Objevily se některé z výše uvedených projevů ve stejném časovém období?

Zhodnoťte, jak velké problémy vám způsobila např. neschopnost pracovat a postarat se o rodinu. Měli jste potíže se zákonem, s penězi, či s hádkami a rvačkami? Zakroužkujte pouze jednu odpověď - žádné, malé, střední, závažné.

SEDMKRÁT ANO JE KRITICKÁ HODNOTA.