Článek
Britové nedávno prohlásili, že jde o pouhý mýtus, protože je vědecky neprokazatelný. Francouzi takovým prohlášením ihned opovrhli. „Suchá věda nemůže něco tak subtilního nikdy postihnout,“ kontrují.
Už před půl stoletím přišel německý gynekolog a sexuolog Ernst Gräfenberg s oznámením o malé oblasti na přední stěně vagíny, která je u některých žen extrémně citlivá a jejíž dráždění vede k orgasmu. Má to být sotva patrný hrbolek asi dva až pět centimetrů za poševním vchodem protilehlý místu, kde prochází močová trubice. Ale i objevitel G-bodu připustil, že štěstí mít toto přesně lokalizovatelné centrum zaručené rozkoše se může těšit jen nevelká část žen.
G-bod na ultrazvuku
Po desetiletí se sexuologové dělí na zastánce a odpůrce existence G-bodu. Nejasnostem nahrává skutečnost, že některé ženy, tak jako nedosahují orgasmu, zřejmě nemají ani toto centrum. Statistiky prokazují, že zatímco pouhá dvě procenta mužů při sexuálním styku nedosáhnou orgasmu, u žen je toto číslo v řádu desítek procent.
Nicméně erotický průmysl stejně jako tvůrci diet, propagátoři tělesných cvičení, ženské časopisy, kliniky plastické chirurgie a sexuální terapeuti se takovou drobností nezabývají a chrlí různé zaručené pomůcky, návody a metody, které mají tuto citlivou oblast rozvinout a stimulovat a umožnit ženám hluboký sexuální prožitek.
Předloni totiž do doutnajících pochybností vnesl „jasno“ italský chirurg Emmanuele Jannini.
V magazínu Journal of Sexual Medicine publikoval tento specialista z univerzity v Águile článek se snímky sonografu, zachycující rozdíl ve stavbě vnitřních orgánů žen podle toho, zda dosahovaly či nedosahovaly vaginálního orgasmu. Tvrdil, že silnější tkáň u orgastických žen mezi vagínou a středním úsekem močové trubice odpovídá G-bodu.
„Nejen že existuje, je to anatomická varianta, objevující se jen u některých žen,“ napsal.
Jannini své závěry postavil na ultrazvukovém vyšetření pouhé dvacítky žen, z nichž jen devět uvádělo, že prožívají vaginální orgasmus. Usoudil, že jde o dědičný znak. To odpovídalo dřívějším výzkumům, podle nichž schopnost dosáhnout orgasmu při pohlavním styku je některým ženám dána geneticky. Britská studie z roku 2005 údajně prokázala, že jde o evoluční výdobytek.
Sexuolog Tim Spector z londýnské King’s College vedl tehdy tým, zkoumající DNA čtyř tisíc dvojčat, žen mezi 18 a 83 lety věku. Třetina dotázaných uvedla, že téměř nikdy nedosáhla orgasmu. Jen deset procent žen orgasmu dosahovalo pravidelně. Z těch, které uváděly schopnost orgasmu při masturbaci, ale jen 38 procent uvedlo, že se jim to podaří pokaždé. Vyvrcholení bylo častější v době, která odpovídala ovulaci, proto výzkumníci usoudili, že vzrušení napomáhá otěhotnění.
Plastická chirurgie si starost nedělá
Jannini ke svému objevu ovšem upozornil, že sama anatomická výbava pro existenci G-bodu jako atributu lokalizované schopnosti dosáhnout orgasmu zřejmě nestačí. „G-bod není pouhý fyzický bod, vhodnější je hovořit o souhře několika faktorů: přítomnosti enzymu ovlivňujícího ženské vzrušení, vhodné struktuře vnitřní části klitorisu a poševní sliznice. Chtěli jsme jen demonstrovat, že pomocí ultrazvuku je možné prokázat, jestli žena tento komponent má nebo nemá,“ zdůraznil.
První reakce na Janniniho tvrzení byly v odborných kruzích zdrženlivé. Profesor Spector v reakci poznamenal, že ona silnější tkáň může být součástí základny klitorisu, což je dávno známá erotogenní zóna, odpovídající mužskému žaludu. Další lékaři a farmaceuti studii přijali jako možný přínos pro léčbu frigidity ať už chirurgickou nebo farmaceutickou cestou, někteří plastičtí chirurgové a především erotický průmysl jásali.
Měli konečně důkaz existence G-bodu. Ani u nás tak už nejsou operace, jejichž cílem má být zvětšení G-bodu, žádnou vzácností. Zákrok není bolestivý, trvá údajně kolem 30 minut a stojí něco málo přes deset tisíc korun.
Je to všechno jenom pověra?
Debata nabrala nové obrátky na přelomu roku. Britští vědci provedli svého druhu největší výzkum s cílem existenci G-bodu jednou provždy potvrdit, nebo vyvrátit. Dospěli k závěru, že z fyziologického pohledu nic takového není, že jde jen o mýtus.
Tým z King’s College do studie získal 1800 žen. Jednalo se pouze o dvojčata, jednovaječná i dvojvaječná – to proto, aby mohl porovnávat jedince se stejnou genetickou výbavou, jež by se měla odrazit i ve shodě v intimní oblasti.
Subjektivní existenci G-bodu oznámilo 58 procent účastnic studie, především mladších žen, jejichž sexuální život byl aktivnější a které byly přístupné větší škále erotických praktik. Ovšem orgasmu podle vlastních slov dosahovala při styku jen necelá třetina. Při vlastním zkoumání intimních částí, jehož techniku ale článek v lednovém čísle téhož odborného magazínu podrobněji nepřiblížil, ovšem vědci zjistili takové rozdíly, že existenci G-bodu odmítli. „Je tolik rozdílů, že jsme vlastně žádné měřitelné shody nenašli,“ řekl spoluautor studie profesor Spector. „Je krajně nezodpovědné tvrdit, že G-bod jako fyziologická entita existuje,“ doplnila jeho kolegyně Andrea Burriová.
„Nikdy se to neprokázalo a není třeba kolem toho stresovat jak ženy, tak jejich partnery,“ dodala. Britští vědci zdůraznili, že celá záležitost je značně subjektivní. „Některé ženy tvrdí, že si G-bod vypěstovaly dietou či cvičením,“ připustil Spector s tím, že i tato záležitost se může během života ženy vyvíjet a měnit.
Hledání je příjemné
„Je jistě příjemné hledat G-bod, ale není třeba považovat se za méněcennou, jestliže nic takového nenajdeme,“ chlácholila ženy sexuoložka Beverley Whippleová v pořadu televize BBC. Výzkum jako takový zkritizovala i z metodologického pohledu. Nezabýval se zkušenostmi lesbicky či bisexuálně orientovaných žen, zcela pominul vliv sexuálních praktik a nezohlednil ani roli partnera.
Frontální protiútok ale přišel z tradiční galantní bašty, z Francie. Výsledky britských kolegů smetli francouzští sexuologové na lednové konferenci v Paříži se stolu. Erotogenní G-bod podle sexuologa Sylvaina Mimouna prý má plných 60 procent žen.
„Studie King’s College vykazuje nedostatek respektu k tomu, co ženy samy o sobě říkají,“ prohlásil přední francouzský chirurg Pierre Foldes. „Závěry britských kolegů jsou naprosto mylné, protože vycházejí výhradně z genetických pozorování a pomíjejí fakt, že v ženské sexualitě existují velké rozdíly – není možné otázku zjednodušovat na pouhé ‚ano‘ a ,ne‘ nebo ,zapnuto‘ a ,vypnuto‘,“ řekl.
Ve videu „Ženský bod G video stimulace” na Stream.cz zjistíte, kde můžete bod G nahmatat a jak jej správně dráždit.
Kulturní odlišnost
Podle gynekoložky Odile Buissonové se ve studii ukázala propastná odlišnost v kultuře přístupu k sexu, kde Francouzi jsou otevřeni mnohoznačným valérům problému, zatímco Britové k věci přistupují chladně a exaktně.
„Nechci stigmatizovat, ale podle mne být anglosaským protestantem a liberálem s sebou nese vyhraněný pragmatismus. Jako taková bych vyžadovala příčinu, gen – vysvětlení čehokoliv,“ řekla. „Myslím si, že takový přístup je v jistém smyslu totalitní,“ dodala.
Foldes, objevitel světově uznávané chirurgické metody rekonstrukce zevních pohlavních znaků žen, které prodělaly tzv. ženskou obřízku, vidí chybu britských kolegů v názoru, že všechny ženy mají mít G-bod stejný. „Ve skutečnosti je tato velmi citlivá oblast na hony vzdálená představě zázračného spínače, zaručujícího sexuální potěšení,“ řekl.
„Objevením této citlivé části vlastního těla ji žena může rozvinout a učinit účinnější,“ prohlásil doktor Mimoun, organizátor konference. „Jestli se jí ale nikdy nedotkla ona sama ani nikdo jiný, nebude ji mít,“ uzavřel.