Článek
Beltain neboli Beltine a Keltové
Tradice oslav této magické noci vychází ze starých keltských zvyků a rituálů, jimiž se v rámci svátku Beltain žehnalo půdě, aby dobře rodila, a stromům, aby dávaly zdravé plody. Magickými praktikami Keltové vítali světlou část roku (tmavá přicházela se svátkem Samhain v noci z 31. října na 1. listopadu).
Keltové v tento den konali mnoho očistných obřadů, v noci se veselilo, tančilo a zpívalo. Podle tradic se pálily ohně, které měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období, a zároveň zajistit ochranu pro období nadcházející.
Ukrývá Křížový vrch na jižním Plzeňsku odkaz Keltů?
Smích a zpěv u ohňů býval velmi hlasitý: jinak totiž podle staré pověry mohli lidé zaslechnou cinkot rolniček na povozu Královny víl. A pak hrozilo, že je omámí a odvede mezi ostatní poblouzněné duše.
| Legenda praví, že v tento magický večer byl oddán Rohatý bůh s Paní ze Zelených Lesů (nazývána též jako Velká Matka). Svůj svazek stvrdí obřadem u ohně a poté stráví společnou noc v lesní svatyni. Jejich svatba a fyzické splynutí byly pomyslným počátkem obnovy nové energie v přírodě souvisejícím se vznikem nového života. |
Zvyky Keltů se později staly i součástí slovanských lidových tradic: mezi oblíbené patřily třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových košťat do výše, stavění a hlídání májek, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček i další.
Později církev této magické noci přisoudila temné síly ďábla, který člověku prostřednictvím čarodějnic škodí.
Vynášení Morany
V některých krajích se místo pálení čarodejnic upaluje Morana - pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Ta symbolizuje také zimu, které na jaře končí vláda, proto se topí nebo upaluje.
Proti magii si lidé vytvořili řadu ochranných opatření:
- nad vrata, dveře dávali ochranné byliny - černobýl, šalvěj či ratolesti lípy;
- na práh chléva sypali písek nebo pokládali husté travnaté drny. Než by čarodějnice spočítala zrnka písku nebo stébla trav, zakokrhal třikrát kohout a její moc byla zlomena;
- stavení kropili svěcenou vodou;
- ochranu měla zajistit čára nebo tajuplný nápis svěcenou křídou;
- tam, kde se nespoléhali pouze na boží pomoc, zkoušeli jednoduchá zařízení: před vrata na dvůr nebo do oken se kladlo pichlavé trní hlohu nebo šípku, také bodláčí a černý bez, zapichovaly se zašpičatělé pruty z lípy a akátu, aby se o ně dotěrná čarodějnice poranila a raději šla jinam;
- nejjistější bylo samozřejmě čarodějnici spálit.
Novodobí Slované: ti, co vynášejí Moranu
Valpuržina i Filipojakubská noc
Dodnes si mnozí z nás o Filipojakubské noci, jak ji nazvala církev podle apoštolů Filipa a Jakuba, nad plameny rádi opečou prvního buřta. A než se oheň uhasí, leckde se v něm tradičně pálí figurína symbolizující čarodějnici.
Starým zvykem, který pochází ze slovanských tradic, je i skákání přes oheň. "Přes plameny lidé skáčou, aby vstoupili do nového roku očištěni od všeho negativního, co v uplynulém půlroce nasbírali,“ připomíná Hana Váňová, čarodějnice a kartářka, která vykládá i vyučuje kartomantii (výklad karet). Pro ni je to noc Valpuržina.
Valpurga byla saská bohyně, jíž tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Ty se dlouho dopředu chystají na oslavu Velkého svátku.
Život Slovanů v období Velkomoravské říše představuje archeoskanzen v Modré u Velehradu
| Tradice předků a Valpuržina noc |
| S příchodem jara se probouzely i sexuální síly: páry spolu chodily do lesa, kde si žena a muž postavili přístřešek a společně tam strávili noc. Jejich tělesný akt lásky byl vnímán jako sjednocení protikladů, splynutí mužského a ženského elementu. |
| Lidé vstávali za úsvitu, sbírali květiny a ozdobili si jimi příbytek, vlasy i těla. |
| Nezapomínalo se na úklid: bílily a vymetaly se příbytky, aby do nich nemohly nemoci. |
| Před čarodějnicemi, které se tuto noc slétaly na sabaty a po nich se rozletěly do okolí škodit, se lidé bránili kreslením kruhů na vrata. |
| V tuto noc bylo povoleno sezdaným párům chovat se jak svobodní a bez závazků. Sexuálním radovánkám se tak mohli oddávat bez výčitek všichni. |
Májová láska a milostná magie
Očistná síla ohně
Plameny mají v noci před 1. májem magickou moc. „Hlavní je, aby člověk v momentě, kdy přeskakuje oheň, intenzivně myslel na to, co si přeje, nebo čeho se naopak chce zbavit,“ radí kartářka.
"Ideální je chtít se zbavit zlozvyků a získat nové schopnosti, s jejichž pomocí se nám zkvalitní život. Třeba schopnost umět se dívat, naslouchat, rozpoznat nekalost, být dobrý v tom, co dělám, naučit se říkat ne, dotahovat věci do konce, zbavovat se závislostí. Kdo se tohle naučí, může být velmi šťastný a také úspěšný,“ vysvětluje.
Přidává příklad z veřejného čarování, které v minulosti pořádala při úplňku, jenž připadl na podzimní rovnodennost: "Jedna mladá žena si přála lásku. Za čas jí do života vstoupil mužský a mělo to spád jako hrom. Jen se časem provalilo, že je ženatý. Doporučuju si přání dobře promyslet a zformulovat.“
Tisíce ohňů z pálení čarodějnic zachytila družice
Magie prý bezdětným přinese potomka
Na tuto noc dříve také čekaly páry usilující o miminko. „Je to plodná noc, otěhotnět můžou i ženy, které o dítě nestojí, ale říká se, že počaté děti jsou celý život šťastné,“ říká kartářka a radí:
„Ať milenci vyrazí do přírody, udělají si bohatý piknik a uspořádají si pořádnou oslavu se vším všudy.“ Na sobě by měli při nočním pikniku mít něco bílého a červeného, stačí i symbolicky, třeba stužky nebo šátek kolem krku.
Rituál údajně funguje nejen díky magické síle té noci, ale také díky tomu, že účastníci veřejného čarování vysílají celému světu pozitivní energii.
Věříme magii, kartářkám i amuletům
