Článek
Držení se za ruce je jednou z nejstarších a nejprimitivnějších her o moc a nadvládu mezi dvěma lidmi. Jsou lidé, kteří držení se za ruku iniciují stejně jako potřesení rukou, iniciátoři jsou přitom dominantní. A také v etiketě patří výše postaveným, nadřízeným a starším přednostní právo na potřesení rukou.
Když se za ruku drží muž a žena, je to většinou muž, kdo zaujímá dominantní pozici a drží ženu svým hřbetem ruky nahoru. Je to tak i u mužů, kteří jsou stejně vysocí jako partnerka, či dokonce menší. Muži tím vyjadřují svou dominanci a moc. Pánové také svírají ruku pevněji a více ženu ovládají při chůzi. Ta je pak tou, která se v úchopu podvoluje a snaží „přizpůsobit“, nechává se ovládat.
„Když jde ale o lesbické páry, výzkumy potvrzují, že v jejich vztahu při držení za ruku chybí aspekt moci a nadvlády,“ píší autoři studie. A tohle je překvapilo. Domnívali se, že i v lesbickém páru jedna z žen převezme dominantní roli a bude se chovat jako muž. Vyvrací to teorii o tom, že i homosexuální dvojice se nutně musejí dělit na partnery dominantní a submisivní.