Článek
Penis je od nepaměti chloubou mužů a jako jediný z lidských orgánů staví muže před neuvěřitelné protiklady. Je dárcem života, ale i ničitelem, může být poslušným služebníkem svého pána, ale i tím, který se dokáže chovat, jako by se svým majitelem neměl nic společného.
Zkrátka je hrdinou, ale i zrádcem, který provází pány tvorstva životem a utváří kulturní historii mužství. Díky těmto paradoxům mu přisuzujeme mnoho jmen. Jenom čeština má pro něj zhruba 350 synonym. Počínaje lékařskými přes neutrální až k mazlivým, směšným nebo jadrně lidovým. V hovorové řeči se tak můžeme setkat s tak kuriózními názvy jako třeba permoník, postřikovač nebo měkkozobec.
Sexuolog Ondřej Trojan tvrdí, že penis může mít i funkci zastrašující. V této souvislosti pak slýcháváme synonyma jako ráhno, pneumatické kladivo nebo viridiák.
Penis má funkci úlevnou, neboť vyprazdňuje moč z močového měchýře skrz močovou trubici. Plní rovněž funkci vzrušivou, protože je orgánem, který umožňuje sexuální styk, a funkci uspokojující, protože odvádí semeno prostřednictvím močové trubice.
Sexuolog Ondřej Trojan tvrdí, že může mít i funkci zastrašující, ale s ní se v dnešní době setká pouze malé procento žen. V této souvislosti pak slýcháváme synonyma jako ráhno, pneumatické kladivo nebo viridiák.
Penis kráčí hrdě všemi epochami
Byl zbožňován starobylými pohanskými kulturami, démonizován ranou římskou církví a zesvětštěn průkopníky anatomie. Našli se lidé, kteří ho měřili, aby prokázali méněcennost některých lidských ras, a Sigmund Freud ho podrobil psychoanalýze.
V jednom z prvních děl světového literárního fondu, v Eposu o Gilgamešovi, napsaném 2500 let před naším letopočtem, nalézáme tři atributy penisu: erekci, velikost a schopnost oplodnění.
V tomto díle se dočteme: „Poté otec Enki zvedl oči nad Eufratem, stál nad ním plný chtíče jako útočící býk, pozvedl penis a výstřikem svého sémě naplnil řeku tekoucí vodou. Stejně naplnil i Tigris a svým penisem vyryl také zavlažovací kanály.“ Jistě uznáte, že takovéto dílo nelze provést s pyjem malým a nepevným.
Naopak alibi pro malý penis vytvořil ve 4. století před naším letopočtem řecký učenec Aristoteles. Uváděl, že pro početí je lepší právě ten malý. Ve velkém se prý semeno ochladí a stane se neplodným. Od dob římského lékaře Galéna se také tradovalo, že mužský pohlavní orgán je napojený prostřednictvím tepny přímo na aortu, tedy na srdce, a současně se semenným kanálkem také na páteř i na mozek. Možná odtud pramení přísloví: „Když se penis postaví, mozek se zastaví.“
Na psychologickou moc penisu působilo v různých kulturách určitě to, že některé jedince fascinovala jeho velikost. Přispívaly k ní ale i různé falické symboly. Na přelomu 19. století došel Sigmud Freud k závěru, že existuje spojení mezi penisem a příčinami vzniku některých nemocí. Jeho názory na zmíněné symboly, na stadia sexuálního vyzrávání nebo třeba na falickou povahu sexuální touhy vyvolávají dodnes sporné otázky. Stejně jako v době, kdy je ve Vídni zformuloval.
Mít penis však ještě neznamená být výkonný, což je hlavním požadavkem dnešní doby. Ta mužům dopřála k tomuto účelu pilulky, které jim umožňují mít erekci takřka na přání. Věda pod heslem „Soustřeďme se na penis, není třeba si dělat hlavu s mužem, který je k němu připojený“ usnadňuje nám ženám v mnohém práci. To ale platí pouze v případě, že máme penis, a k němu napojeného muže, doma pod kontrolou.