Článek
Láska na první pohled totiž může být ještě zvířecím pozůstatkem. Když se samec se samicí mnoha druhů živočichů uvidí, téměř okamžitě oba vědí, jak moc jsou geneticky příbuzní. Čím jsou si vzdálenější, tím se více přitahují, jsou kompatibilnější, a také s větší pravděpodobností spolu pak kopulují.
Podle vědců z USA zřejmě podobný princip zůstal zachovaný také u člověka v podobě iracionální lásky na první pohled. Dvojice, která sobě propadne na první pohled, totiž zřejmě uvidí tu kompatibilnost a genetickou odlišnost, která vede ke vzniku okamžité touhy sblížit se s danou osobou fyzicky a intimně.
„Někteří vědci dokonce tvrdí, že stačí člověku jen tři minuty, aby zjistil, zda protějšek může být potenciálním partnerem,“ píše deník Washington Post.
V jedné experimentální studii psychologové z USA prokázali, že osoby, které se při prvním kontaktu dokážou první tři minuty skvěle bavit, jsou velmi často za devět týdnů blízkými přáteli. A toto propadnutí jeden druhému funguje i při vzniku párů.
Přitažlivost jako evoluční nástroj
„Romantická přitažlivost může sloužit jako evoluční nástroj. Hledáme si určité lidi, kteří budou vhodní jako sexuální partneři pro plození dětí,“ píše Washington Post.
Muži jsou vizuální tvorové a více než ženy dávají váhu při prvním kontaktu vzhledu. Také proto se častěji zamilovávají na první pohled. Zamilovat se a vytvořit si vztah je však složitější proces a většina lidí tak žije s někým, do koho se na první pohled nezamilovala.
