Krásné, úspěšné, ale bez mužů - takové ženy plní ordinace psychologů

Už dávno je pryč doba osmnáctiletých maminek a vdaných žen. Vše se posunuje. Mladé ženy mají jiné možnosti než přemýšlet o tom, jak se nejrychleji vdát a založit rodinu. Naopak. Studují, jezdí po světě, budují si kariéru a věnují se samy sobě. A když už si něco prožijí a něčeho dosáhnou, začnou přemýšlet nad svým dalším životem. V něm má místo rodina. Tedy partner a děti.

Jenže najít partnera, který by splňoval všechny požadavky, není pro tyto mladé ženy vůbec jednoduché. Nároky totiž nemají nikterak malé. Už je totiž většinou neoslní třeba spolužák z vysoké školy stojící na začátku své pracovní kariéry nebo mladý muž, který je sice příjemný společník, ale bydlí v podnájmu.

Tyto mladé dámy chtějí někoho, kdo je osobnost, má postavení a dokáže dobře zajistit nejen sebe, ale i je. Takového prince na bílém koni. V pohádce však nežijeme. A tyto ženy si neuvědomují, že čekáním na svého vysněného prince ztrácejí strašně moc času.

Najít relativně mladé a svobodné muže není lehké, a proto se docela často odehrává léty vyzkoušený a zajetý scénář. Mladá atraktivní žena má vztah s většinou starším zajištěným mužem. Třeba i nadřízeným v práci, ale to není podmínkou.

Vadou na kráse těchto mužů však mnohdy bývá manželka a děti. A tak svobodné ženy zastávají místo milenek. Čekajících milenek. Třeba se totiž jednou ten jejich milý rozhodne a hodí svou rodinu přes palubu. A pak si novou pořídí právě s nimi. Ačkoli by se mohlo zdát, že tento scénář mnoha mladým slečnám vychází, není tomu tak. A právě proto některé z nich končí v psychologických poradnách.

Zkušenost s takovými klientkami má i psycholožka Alex Doležalová z Institutu partnerských vztahů (www.ipav.cz). Protože poradna sídlí v Praze, obracejí se na ni úspěšné mladé ženy do třiceti let, které žijí v hlavním městě a nemohou najít muže.

„U mě se snaží najít radu, jak ho najít,“ říká Alex Doležalová. I jí se stává, že tyto ženy mají třeba ženaté milence a doufají, že se kvůli nim rozvedou. Nerozvedou, říká psycholožka. Přesto nechtějí vrstevníka nebo studenta, ale někoho, kdo má postavení a kdo je zajistí.

„Bavíme se o tom, jak snížit jejich nároky, ale je to těžké,“ říká Alex Doležalová s tím, že se jim alespoň trochu snaží předestřít budoucnost. Tyto dívky si totiž podle ní nevěří. Sice tak na první pohled nepůsobí, ale jejich sebevědomí je opravdu velmi malé. A tak i když přijdou s tím, že nemají muže a co dělají špatně, pracují s psycholožkou velmi často na zvyšování sebevědomí.

Sebevědomí však nechybělo ženám, které posuzoval kvalitativní výzkum, provedený pro společnost Ženy, s. r. o., agenturou GfK Czech. Podle něj totiž sebevědomé mladé ženy – tzv. singles – touží studovat, cestovat, užívat si, dělat kariéru a pak založit rodinu. Tyto mladé ženy považují za zdroj štěstí a spokojenosti momenty úspěchu posunující život kupředu – do jiné etapy, vyššího stadia, k osamostatnění, dále pak stavy zamilovanosti a chvíle relaxace. Čelí však jevu zvanému overchoice (přemíra voleb).

Podle definice Alvina Tofflera, amerického spisovatele a futuristy, je v důsledku růstu alternativních voleb člověk ochromen ve schopnosti rozhodovat se, a to ve všech oblastech života (spotřeba, produkce, vzdělání, umění, kultura).

Psycholožka Martina Trojanová vidí problém této skupiny právě v širokém výběru možností. „Neustálá potřeba vybírat a o něčem rozhodovat vede k přílišnému zapojování rozumu, je však třeba vybírat také srdcem. Racionální posouzení situace a činností je nezbytné, ale pokud "nedopřejeme sluchu" také svým pocitům, pak se snadno dostaneme do zajetí zvažování stále dalších a dalších možností, které nás následně mohou velmi snadno zcela zahltit,“ říká.

Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že dnešní mladé ženy mají větší sebevědomí, než měla generace jejich matek. To je určitě pravda. Přesto není jejich sebevědomí tak velké, aby si dokázaly najít normálního partnera a začaly žít plnohodnotný život.