Konverzační zlozvyky, které je lepší co nejdříve změnit

Správné způsoby naslouchání a reagování pomáhají kultivovat smysluplné okamžiky spojení ve vztazích. Takové spojení ale mohou snadno narušit některé zlozvyky, kvůli kterým bude protějšek místo podpory cítit spíše zklamání, uvádí na svém blogu psycholog Dave Smallen. Popisuje zde i šest nejčastějších.

Přerušit někoho, když mluví, je velmi snadné – jednoduše začnete mluvit, jakmile máte potřebu něco sdělit k tématu. Ano, někdy si opravdu nelze pomoct a musíte ihned reagovat, ale ani tak to není vhodné.

Mezilidská konverzace je už tak sama o sobě dost chaotická, proč tedy přidělávat další potíže. Stane-li se to, určitě zjednejte nápravu a omluvte se za přerušení a zkuste udržet myšlenku, až budete mít prostor na své vyjádření.

„Častokrát můžete sami sebe přistihnout, že na probíhající konverzaci odpovídáte ve stylu, že přece váš den byl horší, protože…, váš prožitek intenzivnější, názor či pohled důležitější. Takové chování ale konverzaci místo spojení posouvá na hranici konkurenčního boje,“ tvrdí odborník.

Často takové jednání nemá nic společného s udržením či zkvalitněním vztahu s dotyčným, mnohdy se prostě jen chcete pochlubit a hledáte obdiv.

Ve snaze být tou nejlepší oporou tlačí mnozí na ostatní, aby v rámci svých výzev či úkolů viděli vždy raději tu lepší stránku. I když optimismus a pozitivní přístup dokážou zázraky, i tak je podle odborníků třeba si zažít i krušné chvíle, abychom se z nich mohli poučit a jít dál.

Opakované, někdy až přehnaně pozitivní povzbuzování druhých tak může i s dobrým záměrem spadat do formy manipulace, kdy vy jako opora nevidíte obtížnou realitu toho, co druzí prožívají – čímž jejich situaci znehodnocujete.

Konverzace je dobrá pouze tehdy, pokud dokážete nejen sdělovat, ale i naslouchat a řídit se těmi správnými pravidly komunikace. Pokud začnete hledat v konverzaci díry a kličky, jak prosadit vždy svůj názor a svoji pravdu, je to špatně. Touha mít pravdu pak vede často k hádkám, kde nejde o to, abyste oba vyjádřili své názory, ale aby ten váš vždy vyhrál.

Umět pomoci, poradit či něco vysvětlit je prospěšné i v rámci konverzace, ale pouze tehdy, pokud o to druhá strana bude stát.

Nebude-li to třeba, a vy to stejně uděláte, případně budete rovnou něco vnucovat, protože to přece víte, nejen že nepomůžete, ale můžete být snadno považováni za ignoranty, kteří si chtějí „polechtat“ své ego.

Někdy se nám lidé otevřou, protože skutečně chtějí slyšet naše názory nebo rady na danou věc. Pokud ale hledají jen empatii a někoho, kdo je vyslechne, nechte si své rady prozatím pro sebe, uvádí studie autorů z Lesley University v USA. Jinak můžete velmi rychle získat nálepku „všeználka, který chce radit vždy a všude“.

Máte-li potřebu i tak něco říci, zeptejte se nejdříve, zda o vaši radu stojí. Pokud ano, sdělte ji. Ale vždy očekávejte i to, že uslyšíte ne – pak nechte ostatní učinit si vlastní rozhodnutí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Koučink, Personalistika a osobnostní poradenství