Článek
Co rozhodne? "Osobně si myslím, že klonovat nyní lidi je nesmyslné, zbytečné a nebezpečné," soudí doktor Josef Fulka junior, jeden z našich největších odborníků na klonování. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se už tomuto oboru věnuje řadu let. Je to naprosto nenápadný člověk. Když ho potkáte ve svetru a v džínách mezi jeho vrstevníky, tedy padesátníky, těžko byste v něm odhadli špičkového vědce, doslova světové úrovně.
Stál v předdollyovském týmu
Josef Fulka byl v týmu vědců, kteří následně provedli úspěšné klonování ovcí, na jehož samém konci se narodila Dolly. "Nechci říkat, že jsem se na tom podílel, řekněme, že jsem byl u toho," dodává skromně. Ale právě on to byl, který na samém počátku, zhruba před deseti lety, pracoval s duchovním otcem Dolly, profesorem Ianem Wilmutem ze Skotska.
"Pomáhal jsem tvořit schémata a alternativy metody klonování vůbec. Na tom se ale podílely svým způsobem stovky lidí," říká Fulka. Přesto dodnes s Wilmutem, ale i s dalším světově uznávaným odborníkem na klonování Keithem Campbellem je velký přítel. Potkává se s nimi na nejrůznějších mezinárodních konferencích ke klonování, a vždycky si mají co říct.
Se zaujetím v očích vypráví Fulka o tom, když nejslavnější ovce světa Dolly - přišla na svět. "Byla to světová senzace. Zásadní průlom. V co 99 procent vědců nevěřilo, se najednou stalo. Význam Dolly je stejný jako Mendelovy genetické zákony nebo objev struktury DNA. Ze společenského hlediska je význam stejný jako Koperníkovy zákony. Byl jsem tehdy nadšen, ale také dost zmaten," říká Fulka.
Jenže před několika měsíci přišla zpráva, že Dolly musela být utracena. "Nijak zvlášť mě to nevzalo. Dolly byla a zůstane symbolem pokroku, startu k dalším krokům klonování," říká vědec.
Pokus na člověku? Ne!
Fulka je proti klonování lidí. "Je tolik neznámých v procesu klonování, že udělat takový pokus na člověku, byť už byl oznámen různými sektami, je nezodpovědné a nesmyslné. Předně na každý jeden úspěšný pokus by možná bylo zapotřebí nejméně sto neúspěšných. Ale ani pak není vyhráno. Protože plod může zemřít na začátku nebo na konci březosti, nebo se narodí a hned umře, anebo když přijde na svět, může být znetvořen. Když pak plody přežijí, mohou stárnout mnohem rychleji než běžný živočich atd. Za těchto okolností nelze připustit klonování člověka. Je to velmi riskantní," říká vědec.
Sám sobě dárcem orgánu - naděje lidstva
Josef Fulka, ale i další vědci a lékaři se shodují v tom, že možné a přijatelné je tzv. terapeutické klonování. O co jde?
Lékaři by přenosem jader vytvořili embryo a z něho by získali tzv. kmenové buňky, které mají tu vlastnost, že se u nich ještě neví, co z nich bude. Může z nich vzniknout kůže, mozek, střeva, játra. "Tyto buňky bychom namnožili, a pak je změnili na to, co chceme. Třeba na buňky slinivky břišní," vysvětluje doktor Fulka.
Zjednodušeně a obecně řečeno, fungovalo by to asi takto: pacient by měl například cukrovku, protože slinivka břišní neprodukuje inzulín. Lékaři by vytvořili jeho kmenové buňky, ty namnožili a pak otočili na buňky slinivky břišní, a přenesli by mu je do těla. Tyto nové buňky by pak zajistily, že funkce slinivky břišní by se opět obnovila, pacient by nemusel brát inzulín a nemoc, v tomto případě cukrovka, by byla vyléčena. Podobně by to bylo i s jinými dosud nevyléčitelnými nemocemi.
"Nebude to zítra. První pokusy sice již jsou, ale zatím s různými výsledky. Tento trend v klonování by ale lidstvu rozhodně mohl pomoci," soudí Josef Fulka.
A dal by se z namnožených buněk mimo tělo vytvořit daný orgán, třeba ledvina nebo játra? "Takové pokusy už také byly a podařilo se vytvořit něco jako ledviny. Ale opět platí: jsme na začátku tohoto výzkumu.
Nebo další příklad. "Představme si, že malé dítě spadne ze schodů, poškodí si míchu a do konce života bude upoutané na invalidním vozíku. Přes klonování by byla možnost, že samo dítě by dalo buňku, ta by se přenesla do vejce, třeba od jeho vlastní matky, a vznikly by buňky, které jsou úplně stejné jako má dítě v těle. Pak bychom tyto buňky namnožili do miliónů, otočili je na buňky míchy a přenesli na poškozené místo dítěti do těla.
Po určitém čase by dítě mohlo začít normálně chodit. Kdyby se to podařilo, pak myslím, že by se jednalo o obrovskou revoluci v lékařství," vysvětluje doktor Fulka.
Dokonce si troufá odhadnout dobu, kdy dnešní sen by mohl být realitou: deset či dvacet let. "Ještě je ale opravdu hodně neznámých. Nevíme například, když buňku naklonujeme, zda se neotočí jinam. Aby se nestalo, že vytvoříme buňku mozku, přeneseme ji člověku s poškozeným mozkem na požadované místo a ta začne fungovat třeba jako buňka slinivky břišní. Cesta zkoušek na experimentálních zvířatech bude ještě nesmírně dlouhá. Ale už nastoupena byla," říká doktor Fulka.
Šance i pro neplodné páry
Vědec Fulka na vlastní kůži zažil případ, kdy za ním přišla kolegyně s tím, aby jí naklonoval syna, který tragicky zahynul. Dalo mu hodně práce vysvětlit jí, že to není možné, protože klonovat člověka, jak už jsme řekli, je nesmírně nebezpečné, mohlo by se dítě narodit znetvořené, anebo brzy umřít. Teoreticky by to pro Fulku nebyl problém, ale z morálního a etického hlediska, a samozřejmě z lékařského, by to bylo něco, co se neslučuje s jeho svědomím.
Kolegyni sice naklonování syna vymluvil, ale ta se svého přání nevzdala. Řekla mu, že to bude zkoušet dál.
"V Americe je šest tisíc lidí a v Itálii šest set, kteří o klonování mají evidentní zájem, protože nemohou žádnou cestou mít vlastní děti a nepomáhá ani umělé oplození. Další stovky lidí si přejí klonování, protože jim zemřeli jejich nejdražší, většinou potomci. I z mrtvého těla lze totiž vzít buňku a vytvořit klon," vysvětluje vědec. "Nemyslím si také, že by se naplnily původní představy, že klonováni budou především diktátoři a extravagantní milionáři nebo budou produkovány kopie Marilyn Monroe jako sexuální otrokyně. Spíše se zdá, že toho využijí právě lidé, kteří nemohou mít děti, nebo ti, kteří o potomka přišli. Nedokáži posoudit ani odsoudit jejich myšlení, protože já mám děti přirozenou cestou a zdravé," říká doktor Fulka.
Doktor Fulka si myslí, že když se nebude kdekoli oficiálně klonovat pod státním dozorem a kontrolou veřejnosti, je možné, že se to bude dělat tajně. V České republice se žádné klonování člověka, ani terapeutické, dosud neuskutečnilo. Postoj je rozpačitý i proto, že ke klonování nemá Česká republika, ale ani svět, dostatečné zákony. Podle doktora Fulky klonování, kromě právní roviny, má i rovinu etickou, náboženskou, lidskou a mnoho dalších.
"Žádná z nich dosud vyřešena není. A každá být vyřešena musí, jestliže se klonování má opět dostat o kousek dál a sloužit lidstvu. Pokrok tak jako tak zastavit nelze," uzavírá Fulka.
