Když vás brzdí nerozhodnost

Volit si podle svého z řady alternativ, jež se nabízejí, je určitě jedním ze znaků svobodného života a patří i k našim základním potřebám. Ovšem všechno má své meze – zejména s nástupem internetu je stále víc lidí doslova zahlceno nepřeberným množstvím téměř čehokoli, ať už jde o věci denní potřeby, zábavu, nebo vážné věci jako možnosti léčby, studia, zaměstnání, ale i o volbu partnera pro život atd. Výběr podstatných i méně podstatných věcí se pak pro mnohé stává vyloženě utrpením.

„Mám pár let do důchodu a vždycky jsem si myslela, že jsem moderní, vzdělaná, racionální žena, která se dobře orientuje v životě i ve společnosti,“ říká Monika.

„Ještě před deseti dvaceti lety mi připadalo naprosto úžasné, že mám pokaždé na výběr třeba z deseti druhů müsli k snídani, a nevadilo mi sednout k internetu a týden pátrat po nejvýhodnější nabídce dovolené u moře. Dnes mám kopřivku už jen z pomyšlení, že zase budu muset hledat a porovnávat, číst etikety v hypermarketu, protože výrobci je neustále mění…“ říká s tím, že si nakonec možnosti volby sama zúžila.

Monika tak už například neobjednává týdenní nákupy na internetu, protože ji tam zdržovaly nejrůznější nabídky, ale jezdí do stejného obchodu, kde zhruba ví, co kde mají a co může čekat.

Pokud si potřebuje pořídit něco navíc, třeba spotřebič nebo dovolenou, předem si přesně vymezí parametry a, pokud to jde, najde odborníka, který jí možnosti ještě zúží. „A když už se rozhodnu, doslova si zakazuju dál nad svou volbou spekulovat,“ uzavírá.

Vědecké výzkumy potvrzují, že s rostoucím množstvím možností se naše rozhodovací schopnosti zhoršují. Podle odborníků Monika patří mezi ty šťastnější, kteří svůj problém dokážou řešit zdravě racionálně a vlastními silami. Řada lidí ale má potíže s rozhodováním obecně, ve většině oblastí života. Zvolit správně je až příliš často doslova nutností – ať už z finančních důvodů, nebo přímo existenčních (hypotéka, změna zaměstnání, obor studia atd.). A to silně stresuje.

Faktem je, že jistá míra váhání a nechuti udělat konečnou volbu je v pořádku. I typicky rozhodní lidé totiž občas nevědí, co se sebou, kam by měli směřovat apod. „V některých životních obdobích je běžné vyhýbat se rozhodnutím jak malým, tak velkým,“ říká psycholog Martin Seif. Pokud jsme například zaseklí ve vztahu, který není na jednu stranu ani skvělý, ale ani úplně špatný, přináší i hezké chvíle, může být velice těžké se rozhodnout, jestli zůstat, nebo odejít.

Také únava, přepracování nebo vyhoření a stres mohou způsobit, že se dostaneme do období, kdy nás vážnější, ale i běžná rozhodnutí, jako třeba co si vybrat na sebe nebo co uvařit k obědu, začnou obtěžovat. V takových případech obvykle pomůže odpočinek, dovolená, kdy se vymaníme ze zajetých stereotypů, uvolnění, psychická hygiena. U dlouhodobějšího stresu je ale třeba řešit jeho příčinu. Pokud situaci zvládneme, odezní obvykle i potíže s rozhodováním.

Problém nastává, když se nerozhodnost stane něčím obvyklým a přistupujeme k ní jako k naší součásti. Psycholog radí, abychom se zamysleli nad tím, zda nám váhavost či nechuť k rozhodování výrazněji komplikuje život. V tom případě se jedná o chronickou nerozhodnost a tu bychom měli řešit. Podle Martina Seifa přitom nejde o osobnostní rys, je to behaviorální problém, tedy takový, který se týká našeho chování. A ten může být změněn.

Neschopnost najít si cestu a pokračovat v ní se přitom nemusí týkat rovnou všech oblastí života. Člověk může být například pracovně velice výkonný, dobře vědět, podle jakých parametrů si vybírat, kam zajít pro radu a kdy si říct dost, produkt je už dost dobrý, ale třeba ve vztazích je úplně paralyzovaný. Může se stát, že než si takoví lidé s někým něco vůbec začnou, donekonečna zvažují pro a proti, až o příležitost přijdou.

Dlouhodobou nerozhodnost spojují psychologové s neuroticismem, což je náchylnost k emocionální a celkové duševní nevyrovnanosti, zvýšenému psychickému napětí, úzkostem a strachům. Takoví lidé mívají tendenci k onemocnění neurózou, prožívají často negativní citové stavy, bývají úzkostní a náladoví.

Pokud jsme neurotičtí, míváme potřebu zvažovat každý potenciálně špatný scénář, myslíme na vše, co by se mohlo pokazit.

„Občas si vzpomenu na toho pověstného osla, který umřel hladem před dvěma stejnými hromadami sena,“ zasměje se Lucie. „Vnitřně se nikdy nemůžu zbavit pocitu, že se musím rozhodnout správně, tak dobře, jak je to jenom možné. Vždy jsem přesvědčená, že mi jen jedna ze všech možností nakonec zaručí opravdovou spokojenost a to, že předejdu problémům. Ale teď která?“ vysvětluje s tím, že ji udivují lidé, kteří dokážou nevzrušeně prohlásit: „Ono to nějak dopadne.“

„Pravda bohužel je, že moje nerozhodnost přináší problémy. Nedávno mi třeba kamarádi nabídli společnou dovolenou na horách. Váhala jsem tak dlouho, až na mě nezbylo místo v autě. A kamarádi byli naštvaní, že jsem se neozvala, jestli jedu, nebo ne.“ Luciiny nepříjemné pocity potvrzují i odborníci. Nerozhodní lidé působí často sobecky, tvrdohlavě, nespolehlivě nebo dětinsky a ve svém okolí vyvolávají rozladění.

Přílišnou váhavost často vyvolává strach, že špatným rozhodnutím přijdeme o dobrou příležitost. Ale i staré známé rčení varuje, že kdo příliš vybírá, ten nakonec přebere. Čas nikdo nezastaví, dobré i špatné volby, ale i šance přicházejí a odcházejí, všechno se mění.

Pokud kvůli nerozhodnosti a strachu příliš dlouho přešlapujeme na místě, zůstaneme pozadu za vrstevníky, kamarády, rodinou, kolegy… A také je nejspíš často zklameme.

„Udělat rozhodnutí může být těžké z několika důvodů,“ vysvětluje psycholožka Tereza Ševčíková. Jedním z nich je silná potřeba zvolit jednoznačně tu nejlepší možnost, do nejmenšího detailu. „Asi nejčastější příčinou rozhodovací paralýzy je potřeba ‚mít pravdu‘ čili ‚neudělat chybu‘ v jakékoli situaci. Pokud si do života naordinujete pohled ‚dobře versus špatně‘, komplikujete si celý proces hledání nejlepší cesty pro sebe.“

Často se také neumíme smířit s tím, že možnosti, které jsme nevybrali, mohou být dobré. „Rozhodování s sebou přináší i oběti a ztráty, což může být pro mnohé lidi nesnesitelné. Neschopnost pustit ze zřetele nevybranou alternativu pak ovlivňuje náš život.“

Problémy také podle odbornice dělá přílišná závislost na názorech jiných, obava, co tomu ostatní řeknou.

Je jasné, že dobře zvládat rozhodování patří k dovednostem podstatným pro život. Pokud s tím máme dlouhodobější potíže, opravdu se vyplatí vyhledat pomoc psychologa. Při lehčích problémech si můžeme zkusit pomoci sami. Prvním krokem je uvědomit si, že se nikdo na světě nerozhoduje stoprocentně špatně nebo dobře a nikdo nemá křišťálovou kouli.

„Snažte se nepřekombinovat přemýšlení o možných východiscích. Navzdory tomu, co si obvykle myslíme, je téměř nemožné vše do detailu vykalkulovat prostě proto, že lidé a život jsou velice nepředvídatelní. Rozhodnout se je většinou výstřel do neznáma,“ vysvětluje psychoterapeutka Ilene Cohenová.

Je v pořádku pečlivě posuzovat možnosti, ale všechny informace o každé variantě budoucnosti nemáme nikdy. Proto je třeba vnímat svoji intuici a učit se jí naslouchat. To ale určitě neznamená být impulzivní, přemety o 180 stupňů se nemusejí vyplatit.

Skvělou pomůckou je podle Cohenové zkusit si vybavit svá dobrá rozhodnutí. „Vzpomeňte si na něco, co se nakonec ukázalo jako správná volba. Jak jste se cítili, když jste se rozhodovali? Jak jste přišli na řešení? Zamyslete se, proč bylo rozhodnutí dobré,“ říká s tím, že vám možná vaše intuice říkala, že jednáte správně.

„Hledejte rovnováhu mezi nasloucháním svému rozumu a důvěrou ve svůj instinkt. Logika vám radí, že byste měli zvolit tu bezpečnější možnost. Na druhou stranu vám tím ale nemusí umožnit následovat vaši vášeň,“ upozorňuje odbornice.

Víte, že je rozhodnutí správné, ale máte blok a bojíte se? Rada je jasná – pusťte se i do věcí, které vás děsí. „Lidé, kteří si často vybírají cestu, na které by mělo být nejméně problémů, těžkostí a rizik, si většinou absolutně nevěří.“ Možnosti, které vás polekají, automaticky nevyřazujte. Je třeba se naopak zamyslet nad tím, proč se bojíte.

A poslední rada? Věci prostě musejí jít dál, pokračovat. Chtějte se rozhodnout právě proto, aby bylo rozhodnuto.