Když si vše berete víc než ostatní

Vysoká citlivost je osobnostním rysem, který se projevuje zvýšenou fyzickou a také psychickou citlivostí. Jak vysvětluje psycholožka Olga Plíšková: „Mozky vysoce citlivých lidí zpracovávají všechny vjemy od obrazů přes informace, myšlenky i emoce mnohem citlivěji a v intenzivnější hloubce, než tomu je u lidí běžně reagujících na citlivá témata. To sice může být dobré proto, že je to signálem, že je jedinec zvýšeně empatický, intuitivní i kreativní.

Na druhou stranu vysoká citlivost vede k tomu, že člověk s tímto osobnostním rysem má sklon k úzkosti, snadnému zahlcení informacemi. A tím u něj častěji vzniká potřeba být o samotě.“

Odbornice rozhodně nedoporučuje signály organismu přehlížet, pro duševní hygienu potřebují právě vysoce citliví jedinci relaxaci a duševní hygienu v co nejširší míře.

Laicky řečeno je citlivým člověkem ten, kdo si moc bere, co se děje ve světě, doma, v zaměstnání. V hovorové mluvě často označení člověka citlivým znamená, že je přecitlivělý, může jít o pejorativní oznámení, že si věci, které se mu dějí, moc bere. Navíc téma vysoce citlivých osob je podle odbornice plné nepřesností a polopravd.

„I když téma vysoce citlivých jedinců coby osobnostního nastavení už proniklo i k nám do Čech (viz například Institut vysoké citlivosti nebo populárně naučná kniha Cíťa od Lenky Blažejové), často se setkávám s různými nepřesnostmi. Zejména s dojmem, že vysoká citlivost je především o velké citlivosti k různé stimulaci, velké emoční reaktivitě a introverzi,“ upozorňuje odbornice.

Podle Elaine N. Aronové a její knihy Vysoce citliví lidé jde ale o tzv. Depth of processing – neboli hluboké a komplexní zpracovávání podnětů – které zkrátka zabere více času i energie, a tak není divu, že pak nezbývá síla na další vnímání a tělo i mysl vysoce citlivých volají po odpočinku.

Takové vnímání světa vede k tomu, že máte ve svém vnitřním světě více „materiálu“ ke zpracování, musíte se s vjemy vyrovnat, je proto možné, že reagujete intenzivněji, jinak, než je ve společnosti běžné.

Velmi častým omylem je vnímat vysoce citlivé lidi jako náchylnější k duševním nemocem, zejména depresi a úzkosti. Jak potvrzuje odbornice: „Stávající výzkum (který stále probíhá) naznačuje, že je to komplikovanější. Pokud měla totiž vysoce citlivá osoba uspokojivé nebo dobré dětství (zejména ve smyslu Winnicottovy teorie vztahové vazby), je menší pravděpodobnost, že bude trpět depresí/úzkostí než „běžný“ člověk z obdobného prostředí. Naopak zažil-li vysoce citlivý člověk nějaké traumatické události, bude depresí a úzkostí trpět častěji než nevysoce citlivý člověk se stejnými zkušenostmi.“

Vysoce citliví lidé se potřebují častěji věnovat psychohygieně, najít si vlastní způsob, který povede k duševnímu odpočinku. Pro někoho to může být samota v bytě, která pro vysoce citlivého člověka není trestem, případně meditace v přírodě, dobíjení baterek z míst, kde svět je v pořádku.

Vysoce citliví lidé jsou svým nastavením samotáři. I proto, že zahlcení okolním světem u nich nastává velice brzy. Klíčovou dovedností pro všechny vysoce citlivé lidi je i proto relaxace, umět vypnout, spočinout. Typicky velmi pomáhá jakákoli forma meditace (zejména té tiché, klidné a mlčenlivé) a pobyt v přírodě.

Možnost stáhnout se dle potřeby do samoty je nutností. Citliví lidé jsou často migreniky, kterým vadí vůně, světla, hlasité zvuky. Jsou přitom ale velmi empatičtí, dokážou naslouchat jiným, ale nikdy nepřiznají, jak moc je vyčerpává právě zpracování získaných informací.

Navíc velmi snadno přejímají stres i negativitu jiných, což pro jejich psychiku není dobré. I proto se uchylují do samoty.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Vysoce citliví lidé - Elaine N. Aron

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny