Článek
Zprvu je pro oba takový vztah velmi přínosný, jejich společné prožitky v podstatě fungují jako určitý terapeutický vztah.
„Vzájemně si uspokojují dlouhodobě nenaplněné potřeby. Každý z nich cítí, že našel někoho, kdo ho konečně vyslechne. Objevil člověka, kterého zajímá a věnuje mu svůj čas. Navíc ho dokáže pochopit, politovat a vcítit se do jeho pocitů. Když je to potřeba, tak ho i hladí, hýčká a dává mu tolik potřebnou oporu v těžké životní situaci,” vysvětluje pro Právo psycholožka Alice Vondrová.
Zpočátku mají také mnoho témat k povídání a řadu zamlčovaných nebo potlačovaných traumat, která potřebují někomu sdělit. Po určité době však zákonitě dojde ke střetu vzájemných nerealistických očekávání.
Oba partneři chtějí od druhého především oporu, pomoc a pochopení. Tedy to, že druhý bude silnějším jedincem, který dokáže vždy a za všech okolností dávat.
Tato očekávání jsou však zákonitě nerealistická, a to z obou stran. „Nesešli se přece dva giganti, kteří dokážou nést na svých bedrech starosti celého světa. Sešli se dva oslabení a potřební jedinci,” dodává Vondrová.
Vztah tak obvykle začne váznout a to zvlášť pokud bude jeden z nich ve složitější životní situaci než ten první, který sám ale bude vyžadovat od druhého jeho sílu a podporu.
