Když se ochota pomáhat promění ve spasitelský komplex

Vstřícnost je ceněná a prosociální vlastnost, ale je rozdíl mezi tím pomáhat a zachraňovat. Spasitelský komplex dalece přesahuje naši schopnost pomáhat lidem a přechází do snahy být hrdinou v životě někoho jiného, a to více ve svůj prospěch než dotyčného.

„Mnoho lidí přichází na terapii s tím, že chtějí pomoci druhým, ale z nějaké příčiny nemohou. Často kladou otázky typu: Proč mě přitahují lidé, kteří mají hromadu problémů? Dělám vše možné, abych pomohl/a, ale stále se nezměnil/a atd. Jestliže se některé tyto body dají aplikovat i do vašeho života, pak nejspíš může mít i vy spasitelský komplex,“ tvrdí pro server Psychology Today americký psycholog Mark Travers.

Na první pohled může sice dané chování poukazovat na dobrý záměr a užitečnou vlastnost, při bližším zkoumání se ale zjišťuje, že může být psychicky velmi nezdravý. Nabízí totiž dotyčnému člověku „náhradní“ prostor, na který se soustředit, místo aby řešil vlastní problémy.

Níže doktor Travers nabízí tři možné způsoby, jakými lze ovládat neustálou potřebu někoho zachraňovat.

Když se lidé někomu svěří, často hledají způsob, jak uvolnit zadržované emoce, nechtějí ihned hledat pomoc. Velkým problémem mnoha „zachránců“ je pak podle odborníka mylný předpoklad, že lidé nejsou schopni řešit vlastní problémy.

„Pokud se ale naučíte lépe naslouchat, možná zjistíte, že daná osoba hledá jen podporu a rameno, o které se může opřít,“ vysvětluje Travers.

Studie publikovaná v Journal of Positive Psychology zjistila, že pozorné naslouchání zvyšuje úroveň pokory v jakékoli konverzaci, což má za následek pozitivní zpětnou vazbu zvýšené pokory a lepšího naslouchání. Travers k tomu dodává dva způsoby, jak zlepšit své poslechové dovednosti.

Kromě nácviku aktivního naslouchání je třeba se naučit odolat nutkání ihned zasáhnout. Možná zjistíte, že často lidé přijdou na to, jak si pomoci, sami. Pokud se ale budete snažit vše hned „opravit“, aniž by si mohli najít vlastní řešení, můžete v nich vyvolat pocit tzv. naučené bezmoci – prostě ztratí perspektivu, aby byli schopni diagnostikovat a řešit vlastní problémy.

Když k vám tedy kdokoli přijde s problémem, snažte se nenabízet hned řešení. Místo toho třeba jen navrhněte možnou alternativu, ale to je vše. Vždy buďte v první řadě tím, kdo hlavně vyslechne.

Jedním z klíčových aspektů spasitelského komplexu je zakořeněná touha pomáhat za všech okolností, i když pomoc není vyžádaná či chtěná. Taková pomoc je ale mnohdy okolím vnímána jako pocit nadřazenosti z vaší strany.

Pokud i tak chcete mít svůj podíl na nápravě, nenabízejte nic konkrétního, spíše se zeptejte, jak můžete pomoci. Pak se řiďte stanoveným směrem, pokud o to dotyčný stojí. Nikdy nepředpokládejte, že víte sami nejlépe, co je pro druhé nejlepší.

„Zvládnout své spasitelské instinkty může být zpočátku složité, ale je to dovednost, kterou se lze naučit. I když možná věříte, že děláte pro druhého to nejlepší, zachraňovat někoho, kdo to nechce, se může snadno obrátit proti vám,“ uzavírá Travers.