Článek
Když se lidé neshodnou v politice, obvykle to mezi nimi podnítí debatu, což je naprosto v pořádku. Problém nastává, když si přestanou vzájemně naslouchat a dojde k velmi škodlivým výměnám názorů.
Jde o to, že se opravdu nemusíte s každým shodnout na spoustě věcí či politickém přesvědčení, ale to neznamená, že nebudete respektovat právo druhého na jiný názor. To, že má druhý na věc jiný pohled, neznamená, že je horší člověk. Pluralita názorů je přesně to, co vytváří demokratickou společnost.
Podívejte se s námi na několik způsobů, jak zvládnout náročné konverzace s lidmi s jinými názory, aniž byste si s nimi poškodili vztahy.
Jak se vypořádat s vnitřním hněvem
Jak na civilní a konstruktivní rozhovor?
I když politické názory mohou být velmi intenzivní a vést k emocionálním výměnám, je důležité si uvědomit, že stejně jako vy má i ten druhý dobré důvody pro své přesvědčení. I když absolutně nesouhlasíte s jeho postojem, stále může být velmi užitečné zajímat se o to, co ho vede k tomu, že tak uvažuje.
Navíc naslouchání názorům ostatních můžete získat pohled na věc, o kterém jste dříve ani neuvažovali. Pokud v sobě dokážete pozastavit emoce a vlastní uvažování a budete se skutečně zajímat o názor a zkušenosti druhého, pak lépe pochopíte spoustu věcí.
„Chcete-li diskutovat o svém přesvědčení, musíte vynaložit i vy úsilí, abyste porozuměli i přesvědčením druhých. Neobejdete se tak bez aktivního naslouchání, tedy naslouchání všemi smysly. Je to jediný způsob, jak dokážete i nadále diskutovat pozitivním způsobem,“ vysvětlují na svých stránkách odborníci z Colorado State University Global.
Aktivní naslouchání
Aktivní naslouchání zahrnuje kromě poslouchání slov i vědomou analýzu toho, co slyšíme, ale i snahu zachytit záměr, obsah a emoce mluvčího. Aktivní naslouchání tedy vyžaduje pozornost. Pokud se díváte na televizi nebo procházíte sociální sítě v telefonu, zatímco někdo jiný mluví, aktivně ho rozhodně neposloucháte.
Při aktivním naslouchání je zapotřebí druhému ukázat, že ho posloucháte, a dát mu i zpětnou vazbu. Snažte se přitom nedělat ukvapené závěry. Pokud jste naštvaní kvůli tomu, co bylo řečeno, požádejte vždy o vysvětlení. Můžete např. říct: „Zní to, jako bys tím myslel toto, je to tak?“ Tím, že druhému dáte možnost danou věc přeformulovat a objasnit, vyhnete se nespravedlivým domněnkám.
„Naučte se přeformulovat to, co druhý řekne, aniž byste se zabývali tím, co jste slyšeli. Je to ten nejlepší způsob, jak se naučíte skutečně naslouchat a vést produktivnější a smysluplnější rozhovory,“ dodávají odborníci.
Pokud do diskuze vstoupíte s pokorou a otevřeností, získáte větší šanci konstruktivně diskutovat o problémech, aniž byste uvízli v nic neřešící hádce. Zvýší to také šance, že i druhý člověk bude skutečně poslouchat, co říkáte a svými slovy chcete sdělit.
Humor může pomoci i ublížit
Humor je skvělý způsob, jak vnést do diskuze trochu lehkosti. Jen je důležité skrz něj druhé neurážet a nedávat jim najevo svou nadřazenost.
Místo afektu se snažte zhluboka nadechnout
Pokud si začnete uvědomovat, že zvyšujete hlas a kladete větší důraz na jednotlivá slova, je vždy lepší se párkrát zhluboka nadechnout a ukončit konverzaci.
Nikdy se přitom nepouštějte do podobných debat, když jste požili alkohol. Debaty ovlivněné alkoholem mají téměř vždy špatné konce nejen diskuzí samotných, ale i vztahů jako takových.
Jacob Erftemeijer: Jsou-li názory příliš pevné, může to být nebezpečné
Pozor na řeč těla
Neverbální komunikace bývá nedílnou součástí toho, jak se interagujeme s ostatními. Často druhému o nás řekne víc než slova.
Výzkumy ukazují, že slova, která říkáme, tvoří jen asi 20 % naší komunikace, což znamená, že drtivá většina toho, co lidé z našich výroků chápou, je na základě řeči našeho těla.
Neverbální projevy, které řeknou víc než slova:
- Pohyb těla (vrtění se, klepání prsty a nohou, kontrola času)
- Držení těla
- Oční kontakt
- Výraz tváře
- Gesta
- Hlasitost a tón hlasu
Všechny tyto věci druhého mohou upozornit na to, jak vnímáte jeho názory, zda vás zajímají, nebo je ignorujete a jste připraveni odejít.
„Chcete-li se zapojit do smysluplného rozhovoru, snažte se udržovat pohodlný oční kontakt s druhým a ve tváři držet příjemný výraz. Vyvarujte se hrbení nebo ošívání, obojí vyjadřuje vaši připravenost ukončit konverzaci,“ vysvětluje profesor komunikačních věd Raymond Hull pro The Hearing Journal.
Řeč těla dokáže vztahu pomoci, stejně tak ho pomalu zničit
„Nikdo nereaguje dobře, pokud získá pocit, že je zaháněn do kouta. Dávejte tedy pozor, abyste se při hovoru nenakláněli nebo nenarušovali jejich prostor. Také se ujistěte, že je fyzicky neuvězníte, např. proti zdi,“ dodává.
Umění odejít
Pokud chcete ukončit bouřlivou diskuzi ve smířlivém duchu, myslete na to, aby se to neslo v duchu: „Dobře, mám nad čím přemýšlet. Pojďme si promluvit o něčem jiném a vrátíme se k tomuto jindy.“
Pokud budete chtít vyhrocenou situaci ukončit slovy „Nechme to, nemá to s tebou smysl řešit“, pak vězte, že i taková věta, byť vypadá neškodně, může vzbudit pocit, že podceňujete pohled dotyčného na věc a nemáte zájem mu porozumět.
Komunikace v diskuzích na internetu a sociálních médiích
Sociální média mají mnoho výhod včetně toho, že nám pomáhají zůstat v neustálém spojení s přáteli či rodinou. V posledních letech se ale stala i platformou pro negativitu. Je až příliš snadné lajkovat příspěvky bez většího přemýšlení, stejně tak sdílet odkazy, které ve skutečnosti nemusejí být vůbec fakticky přesné.
I z tohoto důvodu stojí online diskuze na začátku mnoha rodinných konfliktů či konfliktů mezi přáteli. Vždy se jednoduše najde někdo, kdo má na danou věc jiný názor či ho daný příspěvek může urazit.
Jak dohadování s lidmi na internetu ovlivňuje naše zdraví
Proto než něco zveřejníte, zvlášť když jste naštvaní či frustrovaní, zkuste si příspěvek nejprve soukromě uložit a počkat několik hodin, než se na něj opět podíváte a až pak se v klidu rozhodnete, zda jej skutečně zveřejníte. Je pravděpodobné, že po vychladnutí zjistíte, že to nemá cenu komentovat či sdílet, nebo příspěvek před zveřejněním ještě upravíte. Pamatujte, že cokoli sdílíte online, to už nikdy ve skutečnosti nelze vzít zpět.
To ale samozřejmě neznamená, že na své názory nemáte právo. Pokud máte potřebu něco komentovat a někdo další s tím nesouhlasí, je to v pořádku. Jde jen o to respektovat i právo druhých zastávat své názory a svými příspěvky tedy druhé neurážet a neponižovat je. A nenechat se ani druhými vyprovokovat k vulgaritám a šíření násilí.
Pokud vás takto provokuje někdo z vašeho okolí, pak je mnohem lepší si s ním promluvit osobně než si cokoliv sdělovat přes online prostředí. Pravda totiž je, že diskuze na sociálních sítích velmi snadno rychle eskalují.
Někdy je nejlepší se politice na sociálních sítích zcela vyhnout. Vždy je prostě lepší vést tyto debaty osobně.
Dopady na naše životy
Politická rozhodnutí mají obrovský dopad na naše životy, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Už to je činí hodnými diskuze. Svět, ve kterém se ze strachu o politice nemluví, určitě není v pořádku.
Když je ale jasné, že se mezi vámi a přáteli či rodinou utvořily znepřátelené strany, které se názorově na politiku nikdy nepotkají, pak je čas na vyhlášení moratoria na politickou diskuzi. Pokud vám jednoduše na druhých záleží a nechcete se s nimi zbytečně hádat, upřednostňujte s nimi diskuze týkající se společných zájmů.
Samozřejmě je dobře, že se zajímáte o politiku a vytváříte si vlastní názory a přesvědčení. Znamená to, že vám na světě záleží a že nejste apatičtí k důležitým otázkám. Pokud kvůli vašemu politickému zapálení někoho urazíte, pak je na vás, zda se mu upřímně omluvíte, či budete nekompromisně trvat na svém přesvědčení.
Jak působit na druhé mile
Pro některé lidi jsou jejich politické názory natolik nedílnou součástí jejich bytí, že se za ně nikdy neomluví. Pravděpodobně tak přijdou o některé ze svých přátel či rodinných příslušníků. Jak ukazuje historie, politický aktivismus vždy vezme část cenných vztahů. Je tedy jen na vás, zda vám to všechno za to stojí.
V každém případě vaše přesvědčení i názory byste neměli jen sdělovat, ale pokud chcete, aby měly váhu, pak byste je měli umět převést i do osobního života. Pokud si myslíte, že jsou některé zákony špatné, měli byste usilovat o lepší. Pokud si myslíte, že lze sociální neduhy řešit skrz neziskové organizace, pak si nějakou vyberte a věnujte jí svůj čas nebo peníze.
Vždy snáze přesvědčíte druhé o svém názoru i přesvědčení tím, že bude žít podle nich než tím, že nad nimi vyhrajete ústní politický spor. Realita je navíc taková, že pokud narušíte své přátelské a rodinné vztahy, nezvítězíte. Poražení budou úplně všichni.