Když partner odmítá řešit problémy ve vztahu

Bohužel zejména muži k problémům ve vztahu přistupují občas jako machři, kteří vše s přehledem zvládnou sami a tudíž žádnou odbornou pomoc nepotřebují.

Kdyby totiž byť jen připustili, že potřebují pomoc, znamenalo by to pro ně trpkou osobní porážku. Raději tak neustále opakují stejné chyby, a to přestože jsou samotní ve vztahu nešťastní.

Když člověku nefunguje auto, vyhledá automechanika. Pokud onemocní, navštíví lékaře. Když mu přestane fungovat rodina, měl by navštívit psychologa.

U auta také nečekáme, až se nám začne rozpadat „pod zadkem” a budeme ztrácet kola za jízdy. Naopak, jezdíme s ním na pravidelné prohlídky a dbáme, aby na zásadní problémy ani nedošlo.

Škoda, že se takto odpovědně nechováme ke své duši a k důležitým vztahům. I u nich platí jednoduché pravidlo: čím dřív je začneme odborně léčit, tím větší je šance na uzdravení bez trvalých následků.

Mezi partnery převládá nedůvěra, napětí a soupeřivost místo spolupráce. Mizí vzájemný respekt a zájem. Od druhého čekáme spíš ránu než pohlazení. Začnou se vytvářet rodinné koalice. Například děti s matkou proti otci, nebo naopak. Není jasné, kdo za co zodpovídá, a stejně nejasná je i vzájemná komunikace, obvykle plná nedorozumění.

Také se vytrácí schopnost řešit problémy, a to i tehdy, kdy jsou vážné a ohrožují samou existenci vztahu. Hádka nebo diskutabilní vítězství v ní bývá důležitější než to, aby partneři akutní problém vyřešili.

Pokus o humor bývá vnímán nepřátelsky, takže se z takové rodiny zcela vytratí veselost a žerty. Dvojice se snaží komunikaci spíše vyhýbat. V debatách se často vyskytují útoky a projevy otevřeného nepřátelství.

Začne váznout chod domácnosti, nejsou jasné kompetence a členové rodiny nespolupracují. Vše se často řeší na úkor jednoho člena rodiny, nebo zavládne nepořádek. Jakmile přestává fungovat elementární provoz domácnosti, je to začátek konce.

Neshody se objeví i ve finančním hospodaření a partneři se hádají o peníze. Také nemají přehled o svých příjmech, výdajích nebo úsporách, zcela chybí dohoda o investicích.

Vztah k dětem je nejednotný. Dochází k výchovným sporům, rodiče nedokážou dětem stanovit jednotné normy chování a vytyčit hranice. Navíc je často vtahují do svých sporů. Výchova je pak příliš benevolentní, nebo naopak moc tvrdá a u hodně rozhádaných rodičů nakonec žádná. Společný, kvalitně trávený volný čas postupně mizí. Členové rodiny ztrácejí chuť něco dohromady podnikat.

Sexuální život, i když dříve neproblematický, začíná uvadat. S intimitou se kupčí, až posléze vymizí zcela. Tak obvykle vypadá rozvinutá manželská krize. Je potom na obou partnerech, jestli se pokusí své soužití ozdravit a zachovat, nebo jestli nechají věci plynout až do nezadržitelného konce.