Kamarádíte s kolegy? Jen opatrně

Žijeme v době, kdy jde mnoho firem přátelské atmosféře naproti. Vyhrazují místa na pracovišti pro odpočinkové zóny, instalují stolní fotbálky, pořádají firemní večírky i teambuilding. Vše vypadá velice pohodově. Ale jen do doby, kdy vám například kolega kamarád nedodá podklady, které nutně potřebujete. Případně vyvstanou jiné zásadní rozpory.

„Riziko střetu zájmů se dramaticky zvyšuje, pokud jste si s kolegou blízcí. Může být obtížné říci mu, že se neshodnete na klíčovém pohledu na pracovní záležitosti,“ uvádí profesorka Nancy Rothbardová, jejímž oborem je pracovní management. Váš kamarád podle ní také může automaticky očekávat, že se vždy přidáte na jeho stranu a podpoříte ho bez přemýšlení. Řešit takové situace není jednoduché. Narazit ale můžete i na zneužívání a skryté nepřátelství.

„Pracovala jsem v administrativním oddělení expediční firmy a vztahy tam nebyly dobré,“ vzpomíná čtyřicetiletá Karla. „Když mě pak posadili vedle kolegyně, která byla ochotná se se mnou bavit, měla jsem radost. Začaly jsme se sledovat na sociálních sítích, chodily na obědy… Nebyly jsme nejlepší kamarádky, ale cítíte se fajn, když máte pocit, že si s někým trochu rozumíte,“ pokračuje s tím, že si měla nejspíš lépe všimnout její pomlouvačné povahy.

„Brala jsem to tak, že nemá nějaké lidi ráda. Jenže ona dva roky roznášela drby i o mně.“ Překroucené osobní informace nebyly to nejhorší. Karla zjistila, že stačí, aby byla indisponovaná nebo se jí nepovedla nějaká maličkost, a už to mělo naservírované celé oddělení jako příklad, jak její kolegyně je na rozdíl od ní samotné schopná. „Vydržet to s ní i poté, co jsem se dozvěděla pravdu, bylo nemožné,“ uzavírá s tím, že požádala vedení o jiný pracovní stůl.

Přátele v práci by si přála asi většina z nás. Například zpráva společnosti Gallup založená na průzkumech mezi 15 tisíci dospělými Američany tvrdí, že mít v práci „nejlepšího přítele“ dlouhodobě koreluje nejen s vyšší mírou spokojenosti na pracovišti, ale také v zaměstnání celkově. Odborníci jsou ale opatrní.

„Obecně platí, že je lepší oddělovat pracovní a soukromé vztahy. Ale navzdory radám hlubší přátelství na pracovištích vznikají, ať už během běžného roku, na večírcích, při teambuildingu, nebo i cestou do zaměstnání,“ říká marketingová specialistka Veronika Poslušná ze společnosti ManpowerGroup. „Nebraňte se jim, jde vlastně o příjemnou záležitost mít kolem sebe lidi, s nimiž si rozumíte. Ale pozor, do vznikajících kamarádství se nežeňte po hlavě a nesvěřujte se hned se svými velkými tajemstvími,“ radí s tím, že je dobré dát si na čas a zvážit, zda je možné danému člověku věřit.

I profesorka Nancy Rothbardová, expertka na pracovní management, varuje před tím, abychom pracovní přátelství považovali jen za čistý přínos. I když se to obecně děje. „Očekává se od nich, že lidi sblíží, vytvoří příjemné pracovní prostředí a že díky nim bude radost chodit do práce. Přátelství ale může vytvářet i složitosti a napětí.“

Pokud máte s někým vřelejší citový vztah, je snadné dostat se i do situace, která vás zasáhne, unaví, vysaje. „Lidé, kteří se přátelí se spolupracovníky, mají tendenci podávat v práci lepší výkony. Ale také uvádějí, že jsou více emocionálně vyčerpaní a často mají potíže přátelství udržet,“ dodává Emma Seppäläová, lektorka na škole managementu americké univerzity Yale.

V soukromí lze vše řešit tím, že si uděláte odstup a třeba se na chvíli nevídáte. To na pracovišti obvykle možné není. Problémy nevytvářejí jen falešní kamarádi, často se stává, že si neuhlídáte hranice. „Například váš přítel po vás požaduje, abyste si o přestávce zašli na kávu, ale vy musíte splnit nějaký úkol, protože vás o to požádal váš šéf,“ uvádí autorka Paige Brittová.

Možná klidně řeknete jasné ne, ale co se stane, když na vás zatlačí? Často ustoupíte, potřebujete si přece o něčem popovídat. Rozhovor pak proběhne v jeho režii, rozčiluje se, jak je všechno k ničemu, a navíc vás ani nepustí ke slovu. „Vy nejenže nepracujete, ale k práci se vracíte unavení a rozladění. To odčerpává vaši pozitivní energii.“

Poznat takové nezdravé přátelství není podle odbornice těžké. O tom, co vám vadí, váš „kamarád“ většinou odmítá mluvit, ve většině diskuzí vás obviní a staví se do role oběti. Často překračuje osobní hranice, strká nos do věcí, které nechcete sdílet, ať už v osobní, nebo pracovní rovině. Varováním by vám mělo být, pokud jste po práci tak citově přetížení, že už nemáte sílu vidět se s jinými přáteli nebo komunikovat s blízkými lidmi. Přiznat si, že je třeba situaci změnit, a pak to také udělat, je už ale mnohem obtížnější.

Konflikty pracovních přátel navíc podle Emmy Seppäläové negativně ovlivňují celý tým. Lektorka také upozorňuje na určité typy chování, jimž bychom se měli vyhnout. Pokud tedy chceme, aby nám přátelství na pracovišti pomáhala, a ne naopak.

Možná to vypadá, že heslo „jeden za všechny a všichni za jednoho“ je skvělé, v práci ale může přinést nečekaná negativa. Pokud jste totiž se svými blízkými kolegy prakticky nerozdělitelní, připravujete se o možnost zazářit individuálně. Každý, kdo pracuje, má něco jako profesní identitu a pracovní pověst. Zkuste se zamyslet, jestli vás například v jiných odděleních znají jako kolegyni, která je loajální, nebo jako profesionálku, jež vše rychle zvládne, nesesype se ze stresu a umí dobře plánovat…

To rozhodně neznamená, že si nemůžete užívat upřímné přátelství, pokud vzniklo. Ale nedovolte, aby bránilo ostatním vnímat vás jako svébytnou osobnost.

Co by to bylo za pracoviště bez trochy těch zákulisních informací, drbů, ale i pomluv, že? Takové si lze jen těžko představit – a jistě by to byla nuda. Občas si s někým podrbat je nejen zajímavé a lidské, ale podle odborníků vlastně i nezbytné pro dobré fungování kolektivu či společenství. Historicky totiž drby sloužily i ke korekci nežádoucího či nebezpečného chování a jde o přirozený lidský instinkt.

Všechno ale má své meze. Tím, že se z vás stane vyhlášená drbna, případně budete v diskuzích nediskrétní či urážliví, jen ztratíte důvěru. Nebudete se moci posunout dál ani v osobním, ani v profesním životě.

Všechny vztahy obecně potřebují pro kvalitní fungování dobře vymezené hranice. U těch pracovních to platí dvojnásob, jde vlastně o první zásadu profesionálního chování. Možná se vám zdálo fajn dát kolegům vědět o svém blogu. Nebo se svěřit stážistovi, že jste na vysoké škole prošli poněkud alkoholovějším obdobím. Omyl. Opatrnost je namístě, i když jde jen o hlasité osobní telefonáty. Prozradit příliš může značně poškodit vaši profesní identitu.

Na závěr lektorka Emma Seppäläová připomíná, že bychom především měli udržovat vztahy v osobním životě, právě ty jsou podstatné. Pokud je váš tým velmi pospolitý nebo spolu trávíte pracovně celé dny v emotivním prostředí, můžete mít pocit, že vám vaši spolupracovníci rozumějí lépe než rodina. Ostatně právě teď se hodně mluví o pojmu „pracovní manžel, manželka“.

Jenže podobně jako všichni potřebujeme vztahy mimo rodinu, neobejdeme se ani bez přátel mimo pracoviště. Ti možná nebudou vědět nic o naší čtvrtletní zprávě, ale od stresu nám uleví daleko víc. Rozptýlí nás a budou lépe schopni zazvonit na poplach, pokud se jim bude zdát, že nás práce vede nezdravou cestou.