Článek
Jak je možné, že u mužů bývají sexuální úchylky mnohem častější? Člověk by to ještě pochopil u agresivních deviací. Násilné chování bývá mužskému pohlaví vlastní díky mužskému hormonu testosteronu. Muži však bezpečně vedou i ve všech ostatních úchylkách.
Začíná to už v předškolním věku. Vzpomínáte si, jak jste si v mateřské školce hráli na pana doktora? Vsadil bych se, že iniciativa vycházela v naprosté většině případů od chlapečků. V pěti letech se ovšem ještě nejedná o úchylku nebo o touhu po třicetikorunovém poplatku. Tato hra bývá motivována čistou dětskou zvídavostí.
Možná i pozdější navrtávání stěn dámských převlékacích kabin není ještě běžný voyeurismus, ale spíš ušlechtilá touha mladých mužů po poznání. Naopak dívky se o nahé mužské tělo většinou nezajímají.
Stejné je to s exhibicionismem. Ještě nikdy jsem neslyšel o případu obvinění obnažující se ženy. Ostatně i mužů bývá za tento přestupek odsuzováno stále méně a méně. Ne snad proto, že by vymírali, nebo že by chyběl exhibicionistický dorost. Bude to spíš tím, že pohled ženy na obnažené mužské tělo už není tak úděsný a pobuřující jako před lety.
Ženský exhibicionismus je vítán
Ženské exhibicionistky bývají naopak vítaným jevem. Často dokážou své úchylné jednání dokonce zpeněžit ve striptýzu nebo peep show. Ale podstatné je, že spíš než pohoršení budí zájem.
Stačí srovnat reakci na mužský a ženský exhibicionismus. Pokud jdete po ulici a spatříte v okně obnažujícího se muže, zavoláte zpravidla policii. Ta začne dotyčného stíhat pro výtržnictví. Pokud se za oknem bude obnažovat žena, ani vás nenapadne, abyste volali policii. Spíš zavoláte kamarádům, aby se přišli podívat.
V jednom českém městě běhali kolem kostela čtyři nahatí pánové nevábného zevnějšku. Policisté je posléze obvinili z výtržnictví. Na stejném místě probíhala za několik týdnů demonstrace za záchranu kožešinové zvěře. Běhalo tam půl tuctu obnažených dívek. Policie nestíhala ani jednu z nich. Nevím sice, kolik kožešin slečny svým počínáním zachránily, ale tleskali jim i příslušníci městské policie.
Někdy obvinění z deviace míří vedle
Nedávno jsem to zažil na vlastní kůži. Prodíral jsem se nakupujícím davem na pohyblivém chodníku nákupního centra na Smíchově. Nejspíš jsem při tom zavadil o nějakou dívku.
Její mládenec mě hned obvinil z frotérství. Tedy z úchylky, při níž se postižení jedinci v davu dotýkají nebo se třou o vyhlédnuté osoby. Bez jejich souhlasu.
Poprvé v životě jsem se ocitl v roli úchyla. Zaskočilo mě to. Ani jsem nestihl sebrat odvahu, abych mladíkovi vysvětlil, že jeho děvče patří už na první pohled k ženám, o kterých jeden anglický gentleman prohlásil: „Té bych se nedotknul ani špičkou deštníku.“
Nejpozitivnější na celém incidentu bylo nakonec to, že na mě nezavolali policii. Nevím, nakolik by byl mladík úspěšný se svým obviněním. Ale jako muž zralého věku bych na shovívavé úsměvy a potlesk policistů určitě spoléhat nemohl.