Ideální počet sexuálních partnerů? Víc než jeden a míň než moc

Bez ohledu na to všechno existuje samozřejmě údaj o průměrném počtu sexuálních partnerů v české populaci. U mužů je to 9,4 partnerky a u žen 5,3 partneři. To byla čísla, která jsme zjistili s profesorem Petrem Weissem při posledním průzkumu sexuálního chování obyvatel ČR.

Musíme je ale brát s určitým nadhledem. Většina mužů podobné údaje obvykle trochu nadsazuje, aby vypadali jako opravdoví chlapáci, ženy je naopak podhodnocují, aby nevypadaly jako lehké dívky.

V různých průzkumech mohou samozřejmě vycházet různá čísla. Většina těch seriózních se shoduje na tom, že do 10 partnerů je to v normě. Příliš mnoho partnerů nad tento údaj vzbuzuje nedůvěru.

Britská studie publikovaná v magazínu Journal of Sex Research navíc ukázala, že neplatí tvrzení, podle něhož se mužům promiskuita v běžném životě spíš toleruje, zatímco ženám ne. Obě pohlaví se brání protějškům s příliš bohatou sexuální minulostí.

Jediný rozdíl byl podle autorů studie v tom, že muži bývají ochotnější si začít něco s pannou než ženy s nezkušeným panicem.

V našich průzkumech uvádělo asi 3 až 5 % mužů a žen počty intimních partnerů vysoko nad uvedenou desítku. Tato menšina bývá na své „triumfy“ někdy až trochu nevkusně hrdá a negativní důsledky své promiskuity bagatelizuje.

Najít kvalitního trvalého partnera však pro ně nebývá právě snadné. Spousta reálně uvažujících lidí si uvědomuje, že partnerské vztahy s vysoce promiskuitními muži i ženami bývají konfliktní a nestabilní.

Za příklad nám může sloužit třeba slavný rockový zpěvák a skladatel Mick Jagger. Některé zdroje uvádějí, že jeho postelí prošlo přes 4000 žen. Bez ohledu na to, jestli jich ve skutečnosti bylo méně, nebo více, se stačí podívat na jeho partnerský život třeba na Wikipedii. Zplodil osm dětí s osmi partnerkami a s řadou dalších měl intimní styky.

Jeho soukromý a sexuální život byl bezpochyby bouřlivý. Ale stál by o něco podobného běžný, realisticky uvažující člověk? Obávám se, že ne. Většinu lidí zajímá pohodový vztah s příjemným, pokud možno bezproblémovým partnerem.

V lidské historii najdeme řadu postav, jejichž „ spotřeba“ sexuálních protějšků se stala legendární. Není to zdaleka jen Giacomo Casanova, Don Juan Tenorio nebo ruská carevna Kateřina II.

Byla to třeba také Valeria Messalina, třetí manželka římského císaře Claudia, král Šalamoun nebo Kleopatra VII., poslední egyptská královna. Ta se prý různým milostným a erotickým fíglům naučila od kurtizán z nevěstince v Alexandrii.

Mužem, který měl podle všeho nejvíc žen, byl panovník Fatafehi Paulah. Vládl v Tongu a Oceánii v letech 1770 až 1784. K jeho vladařským povinnostem patřilo to, že musel každou místní dívku zbavit panenství. Za 14 let svého panování defloroval 37 800 panen, takže musel uvést do sexuálního života víc než 7 mladých žen denně.

V soudobé sociologické a kulturně antropologické literatuře se místo termínu promiskuita objevuje stále častěji výraz sociosexualita. Rozumí se tím míra ochoty mužů a žen pustit se do intimních styků s partnerem, se kterým nemají žádný delší a hlubší vztah. Tyto náhodné sexuální styky, kterým se lidově někdy říká nocovky, pokládají někteří autoři zmíněných publikací za jakousi sociosexuální přednost.

Sexuologové, a s nimi i většina normálních lidí, však vysoký zájem o náhodný sex nepovažují za nějakou pozitivní vlastnost.

Podobný přístup jako propagátoři sociosexuality využívají také někteří progresivisté. Vidí v dělení populace na muže a ženy něco překonaného, co připomíná potraviny s prošlou záruční lhůtou. Snaží se nahradit normální sexuální identitu, tedy tu mužskou a ženskou, identitou genderovou, která zahrnuje desítky, ne-li stovky smyšlených nebo spekulativních sexuálních identit.

Nerozumné popularizování různých menšin a úchylek má však zřejmý důsledek. Zpochybňuje a nabourává hodnoty i význam stálého partnerského vztahu a přispívá k jeho nestabilitě. Což je nepochybně voda na mlýn zmíněných sexuálních bouřliváků.

Jak nesmyslná je genderová identita, to hezky vystihl vtip, který se objevil s pandemií koronaviru. Označil tento vir za genderově nekorektní. Napadá totiž jenom muže a ženy. Ostatních víc než sta sexuálních identit, vymyšlených genderisty, si jednoduše nevšímá.

Z odborného sexuologického hlediska je určitě vhodné, aby se mladí lidé na počátku svých sexuálních partnerských aktivit nespokojovali s jediným partnerem a jedinou partnerkou.

Jejich zkušenost s několika intimními protějšky můžeme považovat za rozumnou a užitečnou. Je dobré, když mají co srovnávat a o čem přemýšlet.

Existují ovšem i lidé, kteří se v životě omezili na jediný a stálý partnerský vztah. Mnozí z nich žijí svůj život velmi úspěšně a užitečně. Což se nedá říct o naprosté většině mužů a žen s velkým počtem intimních kontaktů. Ti navíc často přeceňují význam svých „bohatých“ sexuálních zkušeností.

Nejde jen o to, že jim vysoká sociosexuální aktivita komplikuje vztahy s jejich protějšky. Ale i o to, že velký počet sexuálních partnerů nemusí znamenat velkou zkušenost, zvlášť pokud jejich známosti bývají náhodné, chvilkové a povrchní.

Daleko důležitější než „počet získaných skalpů“ bývá u lidí vnímavost, schopnost komunikovat a spolupracovat, ale také snaha vyjít svému protějšku vstříc. Tyto vlastnosti však určuje osobnost člověka, ne počet jeho intimních partnerů.