Jak zjistíte, že máte co do činění s patologickým lhářem

V odborné literatuře se v souvislosti s těmito lidmi hovoří o tzv. mýtomanii a tedy o kompulzivní psychické poruše, jelikož tito lidé díky svým báchorkám zažívají pocit uspokojení. Naopak říkat pravdu jim může být až fyzicky nepříjemné.

Dnešní psychiatrie řadí tuto na první pohled neškodnou poruchu mezi nejsložitější fenomény klinické praxe, jelikož se velmi špatně diagnostikuje i léčí.

Patologičtí lháři dokážou mnohdy situaci tak věrohodně podat, že jí uvěří úplně všichni, včetně lháře samotného. Což je obzvlášť nebezpečné v případě rodinných sporů, včetně domácího násilí.

„Pokud budete vnímaví, zvládnete to i bez detektoru lži. Připravte si několik velmi jednoduchých otázek a sledujte, jak se lidé chovají v okamžicích, kdy nemají důvod lhát. Zaměřte se na následující změny v chování, které mohou upozornit na lež,” radí na svém blogu koučka Doren Weinsteinová.

Patologičtí lháři při svých lžích působí velmi přirozeně, odhalit je mohou ale tzv. stresové signály - mnutí rukou, ošívání se, vynucené i zmrazené úsměvy, neobvyklá gesta apod.

Naše první reakce na stres je obvykle tzv. ztuhnutí. Pokud si tedy všimnete neobvyklé pauzy před reakcí na vaši otázku, pak to může být známkou lži.

Lidé si často mylně myslí, že lháře odhalí tak, že se jim nedokážou dívat do očí. Že lhář neunese přímý oční kontakt a vždy uhne očima. Pravda je ale taková, že to neunese maximálně nějaký nezkušený lhář, patologičtí lháři naopak vyhledávají oční kontakt, protože se snaží právě skrz něj svou oběť přesvědčit o své „pravdě”.

Prozradit je tak mohou jen rozšiřující se zorničky, případně ještě zpomalené mrkání v okamžiku lži. Jakmile mluví pravdu, tak se mrkání opět zrychlí.

Notorický lhář má tendenci natolik lhát, že se časem začne do svých lží zamotávat a dost často si sám sobě začne odporovat. Někdy stačí porovnat jeden jeho příběh s tím, jak jej vyprávěl různým přátelům. Určitě se bude lišit v detailech.

Pokud se jej pak na nějaký takový detail zeptáte, obvykle se pravdivé odpovědi bude snažit vyhnout svou vlastní otázkou.

Podle odborníků mohou na lež také upozornit hlasové změny. Dost často se stává, že ve stresu se hlasivky začnou škrtit. A lidé začnou mít v důsledku návalu adrenalinu sucho v ústech a tedy i větší potřebu pít, olizovat se nebo si navlhčit rty.

Podle profesora psychologie Davida DeStena existují čtyři gesta, která mohou identifikovat, že někdo lže nebo něco skrývá.