Jak vzniká láska a zamilovanost

Láska je stav, který je ve své podobě vlastní patrně jen člověku. Podle psychologů a sociologů je láska a zamilovanost tím, co lidem pomáhalo udržovat lidský pár pospolu po dobu nezbytně nutnou ke zplození, narození a základní výchově potomka.

„Láska je pevně zakotvena v evoluční historii člověka, v jeho biologii i biochemii. Sociologické studie ukazují, že toto období je omezeno na čtyři roky – počítáno od začátku vztahu. Příroda to tak zařídila, že během čtyř let žena může otěhotnět, porodit a dítě se stane mírně samostatné. Toto čtyřleté období pak může prodloužit příchod dalšího potomka. Když zamilovanost odezní, přichází vztah, který je založen na jiných, vyšších hodnotách, nebo rozchod,“ vysvětluje profesor MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc. z pražského Endokrinologického ústavu.

Zamilovanost je stav, který je doprovázen mnoha neurologickými ději. „Pomocí moderních zobrazovacích metod bylo prokázáno, že v době zamilovanosti dochází v mozku k aktivaci a deaktivaci mnoha specifických míst. V experimentálních pracích pak bylo ověřeno, že hlavní úlohu hrají žlázy s vnitřní sekrecí vylučující hormony, a to hypotalamus, hypofýza a nadledviny,“ vysvětluje profesor Stárka.

Pochody, které se v těle během zamilování dějí, jsou tak silné, že je někteří vědci přirovnávají až k chemické intoxikaci.

Odborníci se shodují i na tom, že během zamilovanosti organismus vykazuje známky velmi podobné stresu nebo závislosti tak, jak ji známe u lidí hrajících na automatech a závislých na drogách.

Silné bušení srdce, zpocené ruce a zrychlený dech. To jsou příznaky, které doprovázejí významnou stresovou situaci, objevují se ale i při pohledu na milovanou osobu. Odborníci této fázi lásky říkají romantická zamilovanost.

„Je řada dokladů o tom, že stresové situace usnadňují tvorbu nových sociálních vazeb a intimních svazků. Euforie doprovázející zamilovanost je tak svázaná s produkcí hormonů adrenalinu, kortizonu, noadrenalinu a dopaminu, tedy hormonů, které se do organismu vylučují právě při stresové zátěži,“ říká profesor Stárka.

V tomto období dochází v těle zároveň k vyplavování látek zvaných aminy, které se svým účinkem podobají návykovým látkám. „Na této úrovni hraje zřejmě významnou úlohu fenylethylamin a látky jemu příbuzné. Zamilovanost je tak jistou formou narkomanie, která se projevuje tím, že jedinec touží po tom, aby milovanou osobu opakovaně spatřil a byl s ní. Při každém kontaktu pak dochází k dalšímu a dalšímu vyplavování fenylethylaminu, jenž zamilovaného naplňuje pocitem štěstí a euforie,“ vysvětluje endokrinolog.

Při zamilovanosti hraje důležitou roli i testosteron, tedy mužský pohlavní hormon. I on je měřítkem stresové zátěže. Výzkumy bylo zjištěno, že u mužů během fáze romantické lásky jeho hladina v krvi klesá. To pravděpodobně způsobuje, že se muž k ženě chová citlivěji a něžněji. U žen testosteron naopak stoupá a zvyšuje u nich tak chuť na sex.

Stresové hormony jsou u zamilovaných vyplavovány nejenom při jejich setkání, ale projevují se i při odloučení dvojice.

Po období bláznivé zamilovanosti přichází fáze vystřízlivění a uklidnění. „Tento stav střídá počáteční euforii a je typický vznikem pocitu bezpečí, klidu a vyrovnanosti. Zde už nastupuje jiný typ hormonů.

V těle opět dochází k vyplavení látek podobných opiátům, jde tedy opět o formu závislosti a narkomanie, ale tyto hormony již nejsou produktem nadledvin a nesouvisí tak se stresem, ale produkuje je převážně mozek.

Jejich účinek na organismus už není povzbuzující, jako tomu bylo v první fázi zamilovanosti, ale naopak tišící a tlumící bolest,“ vysvětluje odborník. V tomto období dochází k jakési stabilizaci lásky a jedinec se citově ustálí.

Další stadium lásky je spojené s rozmnožováním a péčí o potomky. I v této fázi hraje významnou roli hormon, tentokrát oxytocin.

Ten byl v minulosti spojován výhradně se ženami. Oxytocin totiž hraje významnou roli při porodu a při kojení. „Oxytocin je produkován hypotalamem a je významným hormonálním regulátorem mateřské lásky. Je tím, co působí na matku a dítě a způsobuje touhu se vzájemně mazlit. Vedle toho je i významným regulátorem sexuálního chování. Zvýšené vyplavení oxytocinu je součástí biochemických dějů při orgasmu. Hladina oxytocinu u mužů stoupá při vyvrcholení až několikanásobně, u žen ještě více.

Oxytocin v těle vyvolává pocit uvolnění, uspokojení a náklonnosti a má evidentní antistresové účinky,“ vysvětluje lékař. Úloha tohoto hormonu je však mnohem větší. Produkce oxytocinu totiž podporuje věrnost, monogamní chování a snahu podílet se na společné péči o potomka. Oxytocin je proto nazýván hormonem věrnosti.

Oxytocin v člověku vyvolává ale i mírně záporné vlastnosti. A těmi jsou závist a škodolibost. „I toto souvisí s péčí o potomky. Jedinec pečující o své děti má potřebu zajistit tuto péči co nejkvalitnější. Chce proto mít více a lepší materiální zabezpečení, než má jeho okolí. Příroda to tak moudře zařídila, že všechny hormonální změny doprovázející období lásky a zamilovanosti slouží k jedinému – aby pár zdárně počal a vychoval své potomky,“ uzavírá lékař.

Jednotlivé fáze námluv mohou trvat různě dlouho. U některé dvojice mohou všechny čtyři fáze proběhnout během jediného večera, u jiných se mohou protáhnout na řadu měsíců. Tyto fáze mohou ve zrychlené formě probíhat i u manželských dvojic před sexem.