Jak vydržet doma a nezbláznit se

„Ocitli jsme se v abnormální situaci, kdy abnormální reakce jsou normální. Emoce, které jsme vždy měli pod kontrolou, nás teď mohou ovládat,“ vysvětluje plukovnice Helena Sováková, která vede projekt psychologické podpory veřejnosti na Vojenské lince psychologické pomoci.

„Přijměte své emoce, dovolte si je cítit. Pokud je budete ukrývat a dusit v sobě, budou narůstat, až vás prostě přerostou a neřízeně vybuchnou ven. Mít silné emoce je v současné situaci běžné. Důležité je své emoce ovládnout a dát jim možnost se ventilovat a odejít,“ doporučuje s tím, že bychom se neměli bát pojmenovat, co nás štve a mluvit o tom.

„Zkuste zapojit do uvolnění i tělo, zacvičte si, použijte relaxační techniky, pracujte s dechem. Na internetu najdete mnoho užitečných relaxačních technik.“

Těžká situace nám ale nedává právo ventilovat si svoji špatnou náladu na ostatních, i když jsme si jí vědomi. „Mluvte s ostatními laskavě, nebo nemluvte vůbec,“ dává základní radu psycholožka Alexandra Solomonová.

„Mějte víc než kdy jindy na paměti, že emoce jsou nakažlivé.“ Během mnoha dní strávených v jedné domácnosti jen těžko něčeho docílíme tím, že budeme přehnaně kritičtí k dětem nebo nepříjemně odsekávat partnerovi.

Existuje ale vůbec způsob, jak si nelézt na nervy? „Vypůjčím si funkční armádní model sehraného týmu – disciplína, režim, pravidla, plán a dobrá otevřená komunikace. Funguje rozdělit si povinnosti, vyjasnit si role, kdo co bude dělat. Každý člen rodiny by měl mít za něco zodpovědnost, mít své povinnosti, které si bude plnit,“ doporučuje Helena Sováková.

„Pokud si chcete svůj rodinný tým sladit a trochu si hrát, je obohacující zkusit si role prohodit a vyzkoušet něco nového. Přinese vám to nové pohledy a zkušenosti, že být rodič či dítě není vůbec jednoduché.“

Týmem by měla být rodina od samého začátku. „Dobrý plán je vždy základ úspěchu. Na plánování by se měla podílet celá rodina, každý by měl mít právo se vyjádřit a vymyslet svoji aktivitu, která bude součástí plánu.“

Děti je hlavně třeba zabavit, senioři ve společných domácnostech by si zase měli být vědomi toho, že na sebe musí být opatrnější, nechat i nákupy na ostatních, kdežto zbylí členové rodiny by měli vědět, že je třeba dodržovat hygienická i všechna ostatní doporučení.

„Zásadní je důsledně dodržovat vydaná nařízení. V boji se vydávají rozkazy a my vojáci je plníme. Nediskutujeme o tom, co se nám líbí a nelíbí, zda nám něco vyhovuje či nevyhovuje. Prostě víme, že bez disciplíny nelze vyhrát,“ vytváří paralelu Sováková.

Samozřejmě není nutné nalajnovat si každou minutu dne. „Měl by být jasně daný čas na práci, zábavu i odpočinek. Ideální je sejít se společně, například u večeře, a mluvit o tom, co jsme udělali a co nás čeká. A pak si třeba spolu zahrát nějakou hru, podívat se na film, prohlédnout si fotky či zavolat společně prarodičům, pokud bydlí jinde. Zkusme si ze současné situace vzít maximum pozitivního. Máme teď čas být rodina.“

Helena Sováková připomíná, že do plánu musíme zahrnout i chvíle o samotě. Za to, že si chceme na chvíli zalézt do koutku, bychom se neměli cítit provinile, a to platí nejen vůči dětem, ale i vůči partnerovi.

„Můžete někoho milovat, a stále mít i potřebu prostoru pro sebe. Rozhodně zapomeňte na představy, že je s námi něco špatně, pokud nechceme tento čas trávit v neustálém tulení se,“ myslí si psycholožka Alexandra Solomonová.

„Akceptujte také, že váš partner může potřebovat svůj prostor jindy než vy,“ radí psycholožka s tím, že bychom neměli čekat, až se budeme vzájemně iritovat.

Na druhou stranu žije mnoho seniorů i mladších lidí v jednočlenné domácnosti. V roce 2017 jich bylo podle průzkumu 34 procent. Zůstat delší dobu bez návštěv rodiny nebo setkání s přáteli a kolegy je určitě těžké.

„Samota a izolace jsou častý problém, se kterým se na nás lidé na telefonické lince obracejí. Důležité je nezůstat sám bez kontaktu s okolím a omezit čerpání informací z médií. Stačí zprávy jednou za den. Pomáhá udělat si denní timing – časový plán dne, ten dodržovat a rozhodně nezůstávat v pyžamu,“ nabádá Helena Sováková.

Jak na to? Podle armádní psycholožky nejsou karanténa a doporučená izolace chorobami, ze kterých bychom se museli zotavovat. „Kam se ztratilo naše Nestíhám, nemám čas? Teď ten čas máme a můžeme ho využít na resty, na které nám v době „nestíhám“ nezbývá prostor.“

Dobré je pustit se do věcí a činností, které jsme pro nedostatek času doposud odkládali. „Například zavolat svým přátelům, roztřídit fotky, přečíst si knihu, pravidelně cvičit. Stejné platí i pro naše seniory. Obavám a strachu je užitečné se postavit aktivitou a plánovaným režimem dne.“

Když si tedy děláme denní plán, měli bychom si ho dobře nastavit. Dávat si reálné a dosažitelné cíle. Každé dosažení cíle nám totiž přináší uspokojení a radost.

„A pokud už není komu zavolat, pak jsou k dispozici právě naše linky pomoci, kde nabízíme podporu slovem a užitečnými doporučeními,“ uzavírá Helena Sováková.